Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozběh reformy české justice nemusí být hodnotově antievropský

7. 1. 2019

 

Reforma soudnictví bude za každé (demokratické) vlády napadána soudcovským stavem,coby ohrožení nezávislosti třetí státní moci. Soudci a soudkyně nemají za nesoudné rozhodovat o sobě i předběžným opatřením,proto i neextrémistický zásah do soudní soustavy a jejích mechanismů je předem odsouzen spíše k nezdaru. Pirátský poslanec Michálek by měl vypracovávaný rozbor českého justičního systému a východisek sdílet na intranetu,ne-li darknetu,neboť bez souhlasu soudců jsou reformní kroky nerealizovatelné. A s každou uvažovanou reformou stojí na začátku problém,že postrádá neoslabenou vůli k zásadnímu zářezu,jinak jde o renovaci. Nutno si už konečně přiznat,že soudnictví (i) v Česku funguje léta tak,že odrazuje od využívání jeho služeb a legitimizuje vládu síly a lži. Vždyť samo Ministerstvo spravedlnosti dodnes hlásá,bez ohledu na jméno ministr(yně)a,že Normální je se nesoudit. Jakub Michálek oné doktríně neslučitelné s právním státem neoponuje ani v náznaku,ač vystihuje pojetí českého práva i skoro 30let po sametovém převratu,asi aby si nepohněval své bývalé vyučující a právnické kolegy. A lze mít zato,že zatím nebyla sepsána jediná práce na některé právnické fakultě,která by doktrínu,coby přežitek komunistického soudnictví,vyvracela,když budoucí právníky vyučují právníci vyznávající v praxi formalismus. Civilní souzení se stále tabuizuje (trestní už není očišťujícím divadlem) - soudní spor má se skoro za pohanu druhé strany - taková právní tradice právní stát v Česku neposiluje,ale oslabuje. A populisté i demagogové vždy mají argument pro návrat vlády pevné ruky,když fikce rovnosti před soudy a právo na přístup k soudu je lidem demaskovaná. Lze přitakat Michálkově koncepci,že musí fungovat soudní aparát i pro bagatelní věci,však to by se nesměl psát rok 2019,kdy většina právnických a soudnických kapacit omílá doktrínu ÚS ČR,že soudit se o málo(,i když žiju z mála),je pitomost. Reforma soudnictví je s lidmi s takovým názorem skoro nerealizovatelná,nemá-li být povahy destrukční jako v Polsku či jinde. Avšak každá reforma v pravém slova smyslu v sobě zahrnuje radikální kroky,jež je nezbytné provést,aby nešlo právě o renovaci či spíše restauraci. Soudcovský stav,jehož kolektivní nesoudnost je také vážným hendykepem českého soudnictví,je samozřejmě připraven křičet,že radikální (manažerské) kroky jsou ústavněprávně extrémní,avšak to nepřekvapí,když jeho větší polovina nerozlišuje mezi extrémismem a radikalismem.

Jsou nabíledni tři stěžejní odrazové kroky hluboké reformy justice v Česku:

1 bezplatnost soudních řízení do částky kupříkladu ve výši nezdanitelného základu roční daně z příjmu i současně nastavení splatnosti soudního poplatku (SOP) až po vynesení konečného rozsudku (rozkazu)

2 zákaz podávání opravných prostředků správními orgány,organizačními složkami státu a státními zástupci

3 zrušení funkcí přísedících u soudů a omezení předsednictví soudním senátům,za posílení autority samosoudce i jeho primární odpovědnosti v procesu


Soudnictví platí stát,nikoli soudcovský stav. Soudci jsou placeni za svou práci vysoko a mají k tomu zdarma personál,kanceláře,elektřinu a další. Parlament rozhoduje o rozpočtových výdajích a jejich směřování. Žalobci nesmí být vydíratelní v průběhu řízení soudci a úředníky pod hrozbou zastavení procesu. Už vůbec ne osoby chudobné přes praxi nepřiznání osvobození,jak se děje,včetně velekauzy ČSSD versus Altner: proces trval dvacet let, i proto vyrostly tak vysoké "úroky"ze smluvní pokuty. ÚS se odmítá zastat lidí,kteří jsou tlačeni do kouta soudy se SOP: rozvíjení judikatury utnul před mnoha lety. A především ÚS legimizoval doktrínu,že je pitomost soudit se o málo,když soudní proces vyjde dráž. Ubyla by agenda vyměřování SOP,posuzování žádostí o osvobození a sousledné vyzrazování soukromých a osobních údajů protistraně. Výrok o SOP by byl součástí rozsudku dle výsledku sporu a sociálních poměrů povinného. A byl by vykonatelný u právnických osob do týdne - u fyzických do 2 měsíců,jinak by následovala exekuce,pokud by nenastal odklad rozhodnutí od(do)volacím soudem ve stejném čase. Soudy nemají být hodnoceny podle výše vybraných SOP,ale dle rychlosti. A nesmí si zároveň vylepšovat statistiku rychlosti procesy,které neskončily meritorně: žalobami nějak odhozenými do koše.

Je v právním státě nepřijatelné,aby státní úřady,organizace a žalobci nerespektovaly výrok soud(ce)u. Jde však o nešvar,který narostl do ohromných rozměrů,jenž justici znehybňuje (viz např.kauzy Nečesaný; nejmenování profesorů). NSS na základě toho může vykládat,že nestíhá,když si k němu úřady chodí pro bezplatné „precedenty“. ÚS ČR dokonce přiznává aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti soudům !!! (kauza soudcovského platu). Posílila by se autorita (samo)soudců a zamezilo se skrytému ovlivňování jejich rozhodování. Je absurdní,aby právní laik při odmítnutí (zahození) žaloby musel být před NSS zastoupen i platil poplatek jako za věc samu,ale správní orgán ne a bezplatné rozhodování v jeho neprospěch se ještě dělo kdesi od stolu v Brně. I státní zástupci musí respektovat výrok soudu - rozumět mu – nikoli podávat odvolání v jednací síni ihned a bez (ústního) odůvodnění. Žalobci musí umět přednést spatra námitky,i poněvadž soudní řízení má stát na principu ústnosti. Opravné prostředky nesmí být nástrojem intrikování a korupce. Státní úřady a organizace,ale i soudy,mohou připomínkovat zákony,tedy je neakceptovatelné,aby se soudy v rozhodnutích zaobíraly neustále procesními otázkami,protože zákony nejsou (jim) srozumitelné. Státní soudy a právníci nesmí vytáček zneužívat k podrývání instituce vlády práva: soudcovské nezávislosti.

Senátní rozhodování je v Česku fikcí větší než osídlení Marsu. Předsednictví je účelovým nástrojem pro zvyšování platu soudce. Samosoudci,kteří jediní mají požívat výsady nezávislosti,se stali soudci druhého řádu. Tak se v Česku vyvinulo soudnictví samořízené chamtivými a arogantními soudci. Ani u druhostupňových soudů nemusí být senáty,není-li přednesena odvolatelem zásadní a složitá právní otázka. Avšak o té by měl rozhodnout spíše speciální senát NS(S). Nejvyšší soudy nesmí zůstávat pasivní v soudní soustavě: musí být vtahovány do řešení otázek dřív,aby proces neztuhl. Samozřejmě je správná úvaha poslance Jakuba Michálka o vytvoření jedné nejvyšší soudní stolice (jako třeba v USA). A přísedící nemohou nahradit soudní poroty. Navíc jejich dosazování zastupitelstvem a neplacenost je absurdní institucionalizace. Kdyby porota z lidu zasedla v takových kauzách jako - Nečesaný,porodní asistentka,Kramný,zdravotní sestra Marešová,OpenCard,Kájínek,atd.,pak by nebylo dohadů o správnosti odsouzení,ani nevznikl nárok na vysoké odškodnění pro zpackanou práci,ne-li svévoli. A když přísedící mohou volit zastupitelé,pak máloco brání tomu,aby losem vybraní zastupitelé zastávali ad hoc porotu v některých kauzách. Samozřejmě (zpočátku jen) poroty pro přijetí obžaloby státního zástupce,neboť tam se vleklá a zbytečná řízení pro sveřepost žalobců a soudců počínají. Pokud by snad něco jako senát mělo být zachováno na civilních OS,tak by se měl spíše nazývat soudcovským týmem. V týmu soudce by se asistenti (čekatelé na soudcovské jmenování) i soudní úředníci měli rozvíjet a vzdělávat,přičemž za všechny úkony by odpovídal (i kárně) samosoudce. Ukázalo by se,který soudce je pracovitý a který své nedostatky shazuje na podřízený personál. Není přijatelné,aby nadsoudci (předsedové a místopředsedové soudů) dávali soudním úředníkům pokyny a ti prostřednictvím nich intrikovali vůči soudci a zdržovali řízení v prospěch někoho. Soudní rozhodující personál musí být svázán s funkcí jednotlivého soudce. Kárné provinění soudce musí mít dopad i na členy jeho týmu (zákaz činnosti,“nepovýšení“,atp.). V současnosti však ani funkce asistenta soudce není svázána s konkrétním soudcem,ač by dle zákona měla být: soudci asistenty sdílejí. Soudci vyšších stupňů si nesmí mýt ruce nad samosoudci OS,jak se stalo kupříkladu v kauzách soudkyně Králové,což média neanalyzovala (úlohu jednoho a téhož senátu 67 Městského senátu v Praze),takže se stala i v očích poslance Michálka symbolem stupidní soudkyně,která ohrožuje důvěru v soudnictví.

Dopady na rozpočet státu by byly nízké v kontextu důležitosti soudní moci. Zásah do garance nezávislosti českého soudce nulový. Výběr a kvalita soudců by byla faktickým odrazem soudcovského stavu. SOUDCOVSKÁ UNIE by přestala politikařit a začla se věnovat konkrétním projektům soudní samosprávy. Pokusu o normalizaci (správního) soudnictví (Sněmovní tisk 237/0) by se udělala přítrž,nebylo-li by už pozdě. Ani jeden z kroků by neodporoval evropským hodnotám právního státu.