Jdi na obsah Jdi na menu
 


Teplo na dluh dětí

Týdeník RESPEKT v osmém čísle roku 2010 referoval („Češi teplem posedlí“): Jeden byt protopí ročně tři tuny černého uhlí a dva a půl tisíce metrů krychlových zemního plynu.Všichni dohromady jsme pak v uplynulých pěti letech protopili za jednu zimu čtrnáct a půl milionu tun černého a hnědého uhlí a na výrobu tepla spotřebovali 4,8 miliardy kubíků zemního plynu...Naše spotřeba je největší v rámci celé Evropské unie… Týdeník nepřinesl jen suchou faktografickou zprávu z ČR,ale i vykreslil tragikomickou tradici hospodaření s teplem v Česku: V Rakousku a Německu,kde znají podobná zimní období, považují za normální chodit doma nikoli v tílku a trenýrkách,ale v kalhotách a ve svetru. U nás je zvykem roztápět radiátory,až se v místnostech pomalu nedá vydržet bez současně otevřených oken. Češi milují zimu jenom na na lyžích a bruslích,jinak je „jakousi zbytečnou překážkou věčného léta“. Za sedm let se změnilo málo: rekordmanství ve spotřebě tepla odnáší naše zdraví,peněženky i společné životní prostředí. Zvyk plýtvat teplem a vyrábět přebytek tepla se v Česku zachoval. Minulost z dob nereálného socialismu – teplo zdarma jako výraz bezstarostného luxusu - je v nás hluboce zakořeněna. Neustále jsou přetápěny prodejny,pracoviště kanceláří i továren,čekárny ambulancí a třeba veřejné knihovny. Zákon stále zaručuje,že se bude topit za průměrné denní teploty nižší než 13 stupňů. A více jak polovina obyvatel je zásobována centrálními výtopnami,pro které je výroba výdělečnou činností,tedy konzumenty tepla nepřesvědčují,aby se více oblékali,uspokojivě hýbali a domácího klidu si užívali pod teplými dekami. Plýtváme nerostnými neobnovitelnými zdroji energie dle práva. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví 6/2003 Sb. má být prý vědecky podložená: obecně doporučovaná teplota obytné místnosti je 21 stupňů Celsia,na dotaz redakce týdeníku RESPEKT v roce 2010 vysvětlil tehdejší mluvčí ministerstva. Pravdou je však to,že vyhláška doporučuje zimní teplotu 20-24 stupňů - na záchodě 18 - v obchodech 16-22. Vedle toho Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu (194/07 Sb.) stanovuje nejnižší teploty v otopném období roku: 20 – na klozetu také 20 stupňů !!! a kupříkladu v administrativních budovách 18-20. Uvažují-li ministerští úředníci a najatí znalci,že prokřehlé ruce při dlouhodobé práci vsedě u počítače působí nejprve diskomfort a později onemocnění,pak zapomínají na ponaučení,že je třeba pracovní úkol přerušovat a tělo rozhýbat. Právě kancelářské a správní budovy,když se nebudeme poohlížet po panelových domech, vodících chlad z podstaty konstrukčního řešení,jsou největšími otesánky i v přítomnosti,takže příchozího polije horko a je obtížné tam setrvat,když člověk nemá možnost se bezpečně odšatit (úschovny,šatny, na úřadech a soudech,nejsou běžné). Ani provozovny České pošty – státního podniku – v tom nejsou výjimkou,spíše naopak: pracovnice přepážek jsou v zimě oblečené jako v létě a radiátory hřejí i v červnu,a to nikoli omylem či náhodou,ale každý rok vědomě. A to pošta mnohokrát do roka si stěžuje na ohromné náklady na provoz svých „poboček“,jež nepokrývají tržby z přepravy a roznosu zásilek,ale lze mít zato,že na luxusní přísun tepla si sáhnout nedá. Nejde ze strany úřadů o nějaké milosrdenství,protože bezdomovcům se nedovoluje pobývat v čekárnách,halách a jiných prostorách administrativních objektů,naopak: jsou vyhazováni jako z tramvají,a to i za mrazů,protože jejich přítomnost není příjemná bydlícímu obyvatelstvu. Žrouty energie jsou rovněž vozy městské hromadné dopravy: v zimě je těžké vydržet v jejich útrobách,protože jsou rovněž přetápěny,jak by to snad mělo vést k oblibě u uživatelů MHD. Na rozdíl od Německa,jehož obyvatelům závidíme jejich platy a penze,u nás nevládne étos: staří lidé šetří energií z (protestantského) zvyku - mladí s ohledem ke světovému klimatu. V Česku starší lidé šetří energiemi,až když se ocitají v hmotné nouzi. A většina mladých k úsporám není vedena,poněvadž elektronika všeho druhu elektřinu permanentně spotřebovává a teplo „zadarmo“ sálá. Čechům ve vypořádání se s otesánkovskou minulostí právě brání i nástup digitálních technologií a mentální přizpůsobení jim. Česko za dvacet let protopilo tolik peněz,lze spekulovat,že by stačily na výstavbu nového (dalšího) bloku jaderné elektrárny,jež elektromobilismus nutně vyžaduje,ale upomínkou na ně jsou jen emise uhlíku. Žádná ze zelených stran nemá ve volebním programu změnu ministerských vyhlášek,snad protože se obává obvinění z ekoterorismu. Není sice tabu,že zásoby uhlí se nenávratně vyčerpávají,a ty co máme strategicky chráněny za těžebními limity,by měly být uchovány pro budoucnost,kdy nové technologie umožní jejich efektivnější využití,ale spasení se očekává od vlády v podobě (evropských) dotací. Češi teplem ztřeštění nesměřují k zářné budoucnosti: jenom zázračná inovace a oteplování klimatu je zachrání před sebou samými.