Jdi na obsah Jdi na menu
 


Asistenti soudců přerůstají pomazané hlavy soudců

21. 1. 2018

 

Na Nejvyšším správním soudě,na Nejvyšším soudě,i na Ústavním soudě, působí více asistentů soudců než soudců. A nevíme,kdy rozhoduje soudce a kdy jeho asistent(ka). Kdy asistent sepisuje rozhodnutí jménem soudce a kdy asistent připravuje koncept rozhodnutí. Musím říct, že v některých stávajících písemnostech jsem se tedy nevyznal ani já coby právník, pronesl loni ministr Pelikán. Z nízké intelektuální a právní úrovně některých soudních usnesení nutno mít zato,že soudcům nevadí,když asistenti jejich jménem rozhodují nejen za ně,ale i vágně. Koncept se začasté přetavuje v rozhodnutí (bez vědomí soudce),ne-li se usnesení bez dozoru soudce vydává,protože soudce nemá čas věnovat se přidělené kauze vzhledem k ohromné velikosti nápadu (právních věcí). Soudcům a soudkyním na ctihodnosti nezáleží tolik jako na platech,jak prezentovali v předchozích deseti letech. A v jednom nejsledovanějším soudním případu přítomnosti - doslova případu na druhou (kárně stíhaná soudkyně Helena Králová) - má dle rozvrhu práce Obvodního soudu Prahy 1 Mgr. Markéta Polášková být asistentkou soudkyně,ale zároveň plnit úkol protokolující úřednice !!!! Okresní soudy platí asistenty za činnost,kterou nemají vykonávat,tudíž mrhají personálem. Anebo jde o mrhání peněz na kvaziasistenty: na soudní úředníky zaměstnávané za (vyšší) plat asistenta soudce.
 

Lze mít zato,že ministr spravedlnosti nepostrádá informace o podivné až nezákonné činnosti nejen pražských soud(c)ů,proto prosadil jednotná pravidla přípravy a výběru soudců podzákonnými předpisy,přes protest předsedů především krajských soudů. Jinou cestou by bylo podání kárných žalob na předsedy soudů,včetně Libora Vávry z Městského soudu v Praze,coby šéfa Prahu zastřešujícího soudu,ne-li podání trestních oznámení. Předsedové krajských soudů jsou totiž nejméně patnáct let de iure i de facto odpovědni za výběr soudců,což nepopírá ani Soudcovská unie. A samy předsedové soudů se neobsazují za zády soudců,ale právě s jejich souhlasem (Soudcovských rad).  Předseda Vávra opatření ministra kritizoval (dle líčení České justice): Nelze připustit, aby výsledkem navrhované úpravy bylo komplexní a velmi rychlé nahrazení stávajících asistentů soudců justičními čekateli...asistenti soudců výrazně přispěli ke snížení zatížení všech soudů. Vykonávají totiž řadu jednodušších úkonů, které přitom nelze označit za administrativní, protože musí mít odborné znalosti hmotného i procesního práva. Zkušení asistenti pak zvládají přípravu konceptů složitějších rozhodnutí. To vše přispělo v minulosti ke zrychlení řízení a počtu nevyřízených věcí a to zejména v agendách, kde je rychlé a bezprůtahové řešení nezbytné. K takovému výsledku vysokou měrou přispělo, že asistent bývá přidělen konkrétnímu soudci. Nejenže si osvojí znalosti a zkušenosti pro samostatný výkon práce, ale také se adaptuje na postupy, které dotyčný soudce vyžaduje ...Energie a úsilí, kterou budou soudci vynakládat na vyškolení justičních čekatelů tak nebude vyvážena přínosem, který přináší stávající systém asistentů. Předseda největšího krajského soudu v Česku předstírá,že asistenti nevykonávají administrativní úkony: rozvrh práce okresních soudů,včetně pražských,to právě dokazuje. Ale především pan Vávra lže,že asistent(ka) bývá přidělen(a) konkrétnímu soudci: až na výjimky si asistenty soudci OS a KS podle libosti přehazují (takzvaný zástup). Nejde o asistenty soudců,ale o soudní asistenty: o trochu jiné (vyšší) soudní úředníky,o úředníky s jiným názvem. Také soudní úředník musí mít odborné znalosti hmotného i procesního práva,jinak na soudě nemá co dělat,by měl vědět pan Vávra,ale soudnímu asistentu přisuzuje vyšší kompetenci,v nesouladu se zákonem (121/08 Sb.). Předseda Vávra si kvaziasistentství cení: shledává v něm vysokou flexibilitu (systém dokáže reagovat na aktuální potřeby soudů). Zákon přitom výslovně stanoví,že funkce asistenta i zánik jeho pracovního vztahu se váže na konkrétního soudce,nikoli soudní tým či oddělení. Soudci a soudy si strukturu míst „asistentů“ vybudovaly v rozporu se zákonem. Soudci,kteří jsou vázáni zákony,je ignorují !!!!!!! což je velmi tristní. Navíc se asistenti v jejich pojetí velmi adaptují na lenost „svého“ soudce,proto úroveň soudců a rychlost soudů je taková,jaká je. Asistenti na soudech možná přispěli ke „zrychlení“ soudních řízení,ale za cenu toho,že mnohé žaloby a podání jsou házeny do koše,přičemž soudcům to též nevadí,což je nanejvýše tristní.
 

Soudci si do výběru soudců nejméně 15 let nenechali mluvit,ale tristní výsledek výběru soudních profesionálů shazují na politiky. Obnovení důsledné výchovy justičních čekatelů není tím nejlepším opatřením vlády v soudnictví,ale za současné situace je správným krokem výkonné moci. Soudce Vávra a další soudci hájí systém,kdy asistent je vlastně také čekatelem na soudcovskou funkci,ale jeho přípravná služba je netransparentní a dosazení do funkce soudce rovněž. Soudci se úporně brání nové úpravě,i poněvadž už se vážně budou muset věnovat školitelství čekatelů na soudcovskou funkci. A není nevýznamné,že ministr Pelikán novou vyhláškou neobnovil systém justičních čekatelů: pouze dosavadní vyhláška (303/2002 Sb.) nebyla aplikována. Ani Prezidentka Soudcovské unie,velmi kritická k politikům,nevysvětlila,proč předsedové krajských soudů prováděcí předpis nechali ležet ladem. Soudci se asi pokouší namluvit veřejnosti,že nebyli vázáni vyhláškou,ač školení čekatelů a jejich zkoušení není soudním rozhodováním (mezi stranami). Paní Daniela Zemanová na české soudnictví hledí z patra Nejvyššího správního soudu,ale od představitelů KS (OS) se nedistancuje,ač zažitou praxi výběru soudního personálu má za korupční. Nejnovější ministerská vyhláška není ustanoveními nijak nová,ač původní zároveň zrušila. Vyhláška přesněji vymezuje úlohu Justiční akademie,ale dozor nad čekateli a výběr školitelů přenechává nadále předsedům KS (a soudcům). A Zákon o soudech a soudcích (Pátý díl) ministra k vydání vyhlášky nepochybně a výslovně zmocňuje,protože zní (§§ 109-114): Obsahovou náplň přípravné služby a její organizaci upraví ministerstvo vyhláškou. Postup při výběru justičních čekatelů a při jejich přijímání do pracovního poměru upraví ministerstvo vyhláškou. Podrobnosti o odborné justiční zkoušce stanoví ministerstvo vyhláškou.

Revidovaný systém výběru budoucích soudců možná negativně ovlivní kvantitativní výkonnost soudů,nikoli kvalitativní,pokud zase soudci pravidla nebudou obstruovat. Už nebude přípustné,aby nezralý,nezkušený,neerudovaný soudce,školil asistenta,tedy předával mu zhoubné postupy a názory. Pojistkou má být to,že nesoudný „asistent“ soudce neprojde odbornou zkouškou a nebude moci být navržen na jmenování soudcem. Justiční čekatel má být přidělován v rámci přípravné služby k jednomu soudci,protože zkušenosti lze nejefektivněji nabýt tovaryšstvím. Především ale odborná zkouška čekatelů má být nutná a veřejná,nikoli nahodilá a skrytá jako u dosavadních asistentů. Navíc staronová Vyhláška MS ČR nemá u (prvostupňových) soudů nahradit asistenty soudců: soudce si asistenta může přivést a vymoci si jeho jmenování předsedou soudu. Pan předseda Vávra přesto navrhuje, aby „oba systémy“ fungovaly současně: vedle asistentů se zaučovali i justiční čekatelé. Předseda soudu (a soudce) Vávra a mnozí další soudci si možná pletou přípravu na soudcovskou funkci (čekatelství) s (odborným) asistováním soudci. Asistentem soudce totiž může být bývalý soudce,ale i právník,který se necítí do soudcovské role (vysoké etické požadavky,majetková přiznání,neslučitelnost s politickým působením),ale chce nabýt zkušeností z jiného právního prostředí a třeba zúročit své schopnosti i v důchodovém věku, nikoli osoba bez znalostí a zkušeností. Trvalé nepochopení úlohy asistenta soudce je stěžejním středobodem připomínek předsedů soudů k záměru ministra Pelikána. Je tak směšná i kritika,že zatímco nyní si asistenty nabírají konkrétní soudy, tak nově bude systém řízen centrálně a výběr bude probíhat na úrovni krajských soudů. Ústava jasně vyjadřuje,že soudce jmenuje prezident republiky (centrální orgán). Pokud tedy výběr bude nadále decentralizovaný i nadále na něj budou mít vliv soudci,tak není chybou,když k němu bude docházet na úrovni krajů. Pan Vávra je prototypem soudce s nízkou představivostí,pokud klade i otázku,co bude s čekateli, kteří se soudci nakonec nestanou. Samozřejmě čekatel bude moci být soudním úředníkem,je-li jich nedostatek a bude-li mít motivaci o soudu pracovat. Ministerské opatření počítá se značně vyšším platovým ohodnocením čekatele oproti asistentům. To se soudcům a soudům nemusí líbit,ale jak jinak oddělit pravé asistenty od nepravých,nedokážou odpovědět,poněvadž problému daly vzniknout. Soudci nemohou pro svou hlubokou zainteresovanost dysfunkci vyřešit. Soudci asi budou volat po finančním přehodnocení asistentů soudců vrcholných soudů,ale to nic nemění natom,že u okresních a krajských soudů asistenti neplní zákony předvídaný úkol.

Současní kvaziasistenti jsou už natolik mocnou skupinou,že mají své profesní sdružení (Unie asistentů soudců ČR) a lobují za ně samy soudci !!! Už v roce 2012 soudní asistenti ministru vlády připomínali,že nová koncepce výchovy soudců nesmí praxi výběru soudců učinit stejně neprůhlednou jako je dosavadní. Spolek asistentů již tehdy přiznal,že jejich soudci konají podivně,ale od soudců a funkcionářů se nedistancovali,asi protože z obludně nesoudné praxe měly prospěch. Pavel Šámal,předseda Nejvyššího soudu,k tomu významně pronesl: Skutečností zůstává, že už v současnosti dělají asistenti svoji práci téměř výlučně s vidinou vstupu do soudcovské profese. Tato změna tak může vést k oslabení Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Soudci nejvyšších soudů tak zjevně trpí na asistentských místech osoby,které postrádají morální vlastnosti,jež dávají záruku,že svou funkci nezneužijí pro vidinu něčeho. Každý soudce vrcholného soudu by měl chápat,že u takového soudu by v postavení asistentů neměli být nejlepší absolventi právnických fakult,ale ti by se naopak měly vychovávat pro soudcovskou funkci u OS a KS. Samozřejmě se rodí lidé s neobyčejným nadáním (pro soudcovskou funkci),takže pravidla lze výjimečně přeskočit. Nejvyšší soudci ale slibují svým asistentům to,co jim dát nemohou,tudíž morální kvality - předpoklady pro jmenování soudcem – vícečiméně ustupují do pozadí. Je vedlejší,zda konečný výběr soudců ke jmenování je nově upraven (centrální) Instrukcí Ministerstva spravedlnosti. Jedna (nejnovější) instrukce soudce děsí,ale řada dalších,včetně obálkové,ani v nejmenším: nebyl slyšet protest za 20 let. Soudcům nevadí,pokud (vnitřní) předpis obdobné síly,bez vůle zákonodárce,stanovuje rozsah přiznání sociálních a majetkových poměrů osobami,které nemají na soudní poplatek. A právě výše citovaný zákon jasně vyjadřuje předpoklady pro výkon soudcovské funkce,včetně složení odborné justiční zkoušky,definované dle zmocnění vyhláškou. Soudci jako celek nepředložily zákonodárnému sboru pravidla transparentního výběru kandidátů soudců,ač se také mohou obracet na své zastupitele (mají pasivní volební právo),ale možný zákon de lege ferenda shazují jako „neústavní“. Přitom Instrukce koresponduje s nedávným apelem Prezidentky Soudcovské unie : zajímejte se o  výběr soudců, tento zájem podporujte i  u  veřejnosti, a  pomozte nám najít a zakotvit systém jednotných, pevných a funkčních pravidel . Taktéž odpovídá volání soudců a jiných právníků,aby vláda s Parlamentem nechrlily nedomyšlené zákony. Instrukce se může převtělit do zákona,pokud se pravidla ukážou funkční,ale soudci si (ne)vědomě vynucují právo na zákonodárnou iniciativu,ač vyhlášené zákony kolektivně ignorují.

Soudci o svých soudních asistentech promluvili až tehdy,když by je měli doplňovat zákonem stanovení justiční čekatelé. Čekatelé,kteří patří k české právní tradici,na rozdíl od asistentů. Až když vypukla panika,že by soudním asistentům měli konkurovat soudní čekatelé. Dosud asistenti na soudech vytlačovali čekatele a soudci jim přiřkli automatický nárok na jmenování soudcem. Soudce smí být kárně stíhán,ale asistent špatného soudce si myje ruce,pokud soudce není svlečen z taláru. A to je nerovnováha odpovědnosti v českém soudnictví,která způsobuje mnohé průtahy,umožňuje korupci a kumuluje nesoudnost. Soudnictví v Česku ohrožují sami soudci,nikoli politici. Žel právní stát boří svou nesoudnou panovačností sám soudcovský stav.