Jdi na obsah Jdi na menu
 


Partnerství bylo dříve než manželství

8. 10. 2018

 


Skupina poslanců (ze šesti stran) prosazuje změnu Listiny základních práv a svobod (LZPS). Poslanci chtějí chránit manželství jako významnou hodnotu státu. Nemíříme na gaye a lesby, není to útok na homosexuální komunitu, nic takového - pronesl v médiích jeden z iniciátorů návrhu - poslanec Výborný. Přitom o manželství neuvažuje po sametovém převratu mnoho lidí. Polovina párů se sestěhuje ještě předtím,než vůbec představu uzavření nějakého sňatku sdílí. I v Česku páry i bez svatebních rituálů zakládají rodiny. Stále více lidí žije v neformálním svazku,avšak manželství jako základ státu je vyznáván,ač stát nemá být vázán na jedno (monoteistické) náboženství či ideologii. Nový Občanský zákoník (NObZ) se v roce 2012 vlastně stal nechtěným legislativním krokem zpět do nesvobodné minulosti,pokud obsahuje definici: Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Výchova dětí a vzájemná podpora i pomoc není atributem manželství,ale právě rodinné (příbuzenské) komunity. Evropská unie stojí na komunitním právu,ale náš občanský kodex komunity alternativní k rodině - ať už příbuzenské,ústavní či poloobecní - upozaďuje. Konzervativní poslanci se s udržovanou fetišizací manželství nehodlají spokojit,a permanentně usilují,aby manželství bylo více posvátné než jiná životní partnerství, bez ohledu na většinové cítění společnosti. Moderní občanský kodex by právě měl akcentovat příbuzenské vztahy,ale náš NObZ toliko definuje (§ 771) povahu takového vztahu: Příbuzenství je vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý osvojením. Rozvedených manželů v Česku samozřejmě výrazně neubývá,tedy neklesá počet osob,jež nejsou spojeny pokrevním poutem,ale adoptivní rodiny a konvenční ústavní výchovu stěžejní právní předpis upozaďuje. Ano - křesťanské církve vyzdvihovaly manželství,protože z církevního sňatku plynul výnos a neubývala vrchnosti masa „věřících“ (voličů). A i Katolická církev vedla matriční knihy (evidence obyvatelstva),takže přesná registrace sňatků státu dovolovala organizovat výbojné i obranné války a regulovat živnosti. Římsko-katolická církev dodnes považuje nový sňatek po rozvodu za polygamii,jenom protože by pozbyla své dávné identity. Lidská přirozenost si však navzdory ideologii církve vynutila faktické paralelní svazky (konkubinát),v nichž žijí i dnešní kněží. Ale už i středověk znal partnerství muže a ženy na „psí knížku“: usus. Padesát let více a více osvojovaná tolerance nespatřuje v nemanželském partnerství nelegitimní formu rodiny. Adopce (formální i neformální) i ve 20.století učinily z rodin široké vícefunkční svazky,ale jsou jim kladeny všelijaké překážky (např.střídavá péče). Moderní společnost už nevnímá manželství jako jedinou možnost soužití, jak tomu bylo před sto lety,ale i v revolučním roce 1968. Poslanci v čele s markem Výborným se však příčí kolektivními citu a pro udržení jedné fikce se nebojí zbortit akceptaci zákonných norem lidem.

Nerigidní rodinné svazky potvrzují statistiky: v Česku se narodí polovina dětí mimo manželství. Výzkum Masarykovy univerzity v Brně ověřil,že mladí lidé nejčastěji odkládají manželství, protože se bojí rozvodu nebo chtějí žít volnějším životním stylem. Vědci už také zjišťují, že spolubydlící lidé prodlužují délku a stabilitu průměrného partnerského vztahu,ba drtivá většina párů spolu žije mnohem déle, než tomu bylo dříve. Rozvod neznamená jenom zacelování citových zranění a problémy s přizpůsobením nové zkušenosti,ale i složité právní problémy,od kterých sebevíce konkretizovaný kodex neuchrání,když služby advokátů,ale i soudy,nejsou zadarmo. Pirátství až anarchie mladých není výrazem neodpovědnosti,ale nezbytného poznávání dobrého a zlého i niterné osobní orientace. Dokud biblická Eva v ráji nepojedla z jablka poznání,tak ani Adam neznal svou orientaci. I homosexuální muž může počít dítě,čímž založí rodinu. Všechny spory o rozsah práv státem (a církvemi) registrovaných soužití v Česku tak plynou toliko z letitého nepochopení zásadního rozdílu mezi sňatkem a manželstvím. Manželství a sňatek není jedno a totéž. Sňatek je pojem pro obřad uzavření životního partnerství. A manželství je jen nejznámějším typem registrovaného soužití nejen v Česku,protože muž a žena se chemicky přitahují více než osoby stejného pohlaví. Sňatek neheterosexuálních partnerů má být v liberálním státě přirozenou alternativou manželství,když skoro každý svou lásku někdy potká. Chceme žít spíše pospolu,protože je to finančně méně nákladné a rozdělením rolí v domácností užitečné. Registrované partnerství osob stejného pohlaví,ať už soužití homosexuálů či lesbiček, rodinu a manželství neohrožuje,ale doplňuje. Životní partnerství má prvotně odpovídat lidské přirozenosti a vlastní orientaci každého jedince. Pohlavní orientaci nelze potlačovat bez dlouhodobých negativních následků. Registrované partnerství ani manželství samozřejmě nemají být univerzálním lidským právem,ač mají mnohé společného,když jsou základem rodiny. Naše partnerské vztahy však nadále ovládá konzervativní jurisprudence z doby zaniklé Římské říše. Právní překážky pro nesezdané i homosexuální páry se nebortí tempem rozvoje digitálních technologií,ale musí být překračovány v zájmu sociálního smíru. V právním státě je nepřijatelné,aby právní fikce nepolygamního svazku potlačovala svazky s funkcemi obdobnými rodičovství. Monogamní rodina není mrtvé společenství,ale nedá se natěsnat do svazku heterosexuálního páru a jejich (vlastních a nevlastních) potomků.

Pokud obchodní společnosti a spolky jsou právnickými osobami,tak životní partnerské svazky je nezbytné také převtělit v právnické osoby. NObZ sice definuje Rodinný závod (§ 700),ale nezačleňuje ho mezi korporace. Rodinný podnik přitom je podnikající společností sledující zisk,ale institut se nepromítá do daňových zákonů,nanejvýše do zákonů o chudinských dávkách (společně posuzované osoby). Měl by vzniknout rejstřík všech osob,z něhož by bylo patrné,kdo je členem kterého svazku (společnosti),případně kdo je samotářem ve svém živobytí. Ubylo by korupce a nezdravého klientelismu,když by si každý mohl ověřit,kdo „za koho asi kope“,včetně soudců. A Hlava čtvrtá LZPS si vyžaduje brzké přeformulování,aby svoboda se sdružovat byla vztažena i na rodinná společenství,jež nebyla založena manželstvím muže a ženy. Nestačí nelogicky nazvat homosexuální svazek manželstvím. Partnerství bylo na světě dříve než Eva v ráji neuposlechla příkazu Boha.


autor textu není homo(trans)sexuál