Jdi na obsah Jdi na menu
 


Porodník Bohuslav Svoboda obětí právnického hyenismu

26. 1. 2018

 Poslanec Bohuslav Svoboda už v roce 2014 souhlasil se svým vydáním k trestnímu stíhání,což se stalo. V září 2016 Městský soud v Praze poslance odsoudil v kauze OPENCARD k podmíněnému trestu,ale dodnes nebylo nařízeno odvolací líčení Vrchním soudem v Praze,ani rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo zrušeno v neveřejném zasedání. Pan Bohuslav Svoboda se v polovině ledna místo odvolacího rozhodnutí musel prosit Mandátový a imunitní výbor,jehož členy jsou právníci (nejméně 6 z 19),včetně profesorky trestního práva !!! o „znovuvydání“ ke stíhání. A co se nestalo: výbor doporučil plénu Poslanecké sněmovny jej nevydat a sněmovna tomu přitakala. Ale nikoli revokací usnesení z roku 2014,ale usnesením o nevydání vydaného. Poslanci napříč politickým spektrem přehodnocení dřívějšího souhlasu se stíháním považují za vítězství. Poslanec Svoboda se tak proti své vůli ani za pět let nedočká pravomocného rozsudku. Poslanci poslanci znemožni-li vyslyšet autoritativní rozhodnutí odvolacího,zda jde nebo nejde o trestný čin. Natolik ubohý je stav trestního stíhání jednoho politika. Poslanec neutíkající se před orgány spravedlnosti je nepřímo nucen vzdát se mandátu nikoli pro posouzení obvinění,ale pro posouzení už vydaného nepravomocného rozsudku. Pan Svoboda,jenž je povoláním gynekolog,nechce-li nadále žít a pracovat s puncem obviněného (stíhaného),by na mandát měl rezignovat. Nevydání,jež mělo ochránit výkon poslaneckého mandátu,poslance vystavilo právní nouzi. Tak tristní je právní praxe v Česku.  

I poslanec parlamentu má právo na včasné rozhodnutí soudu,ale soudy svým počínáním proces maří. Jde o maření odvolání soudem,poněvadž poslanec Svoboda se rok nachází „v rukách“ odvolacího soudu: úkony má činit soud,nikoli policie či státní zástupce. Je nepřijatelné,aby policejní orgán žádal o vydání ke stíhání poslance už sněmovnou vydaného a několik let stíhaného,ba odsouzeného,sic nepravomocně. Žádost krátce po svém zvolení převzal Předseda Poslanecké sněmovny,jenž je zároveň advokátem,ale v přímém přenosu České televize (OVM) obstrukční konání policie přesvědčivě nezpochybnil. Kdo už je vydán ke stíhání,tak nemůže být vydáván ve stejné věci. Ani soud nemůže dvakrát rozhodnout tutéž věc. Článek 27-4 Ústavy nezní,že vydání ke trestnímu stíhání je omezeno na jedno volební období a pak je vyloučeno. Imunita vydaného a stíhaného neplyne ani z dikce Trestního řádu (§11-1c),protože souhlas právě už byl dán. Souhlas s vydáním podezřelého nepozbývá na platnosti volbami. Poslanecká sněmovna s volbami totiž nemizí,ani nezaniká,ale nezasedá. Dolní komora Parlamentu po volbách může mít jiné složení,ale jeho (žádné) předvolební usnesení na právním účinku nepozbývá. To vše ukazuje na neomluvitelné diletantství orgánů činných v trestním řízení. Žel v listopadu nově zvolení členové Mandátového a imunitního výboru sněmovny nejsou v nesoudnosti pozadu,pokud se jednohlasně neshodli,že se policejní žádostí nebudou zabývat pro její formalismus. Poslanci naopak obstrukci vzali vážně,přestože orgány činné v trestním řízení nemohou zákonodárný sbor donutit k posouzení nesmyslné žádosti. Poslanci sdílejí právní formalismus ad absurdum: poslanec ve stejné věci už byl vydán i letos nebyl vydán. Žijeme v inkvizičním státě: orgány činné v trestním řízení převrací zákony vzhůru nohama a samy zákonodárci vyhlášeným zákonům nerozumí. Žijeme s justicí,která svou obludně nesoudnou praxí ovlivňuje výsledek nejméně dvou demokratických voleb i karty povolebního vyjednávání !!!! Doktrína automatického nabývání imunity poslancem boří pořad práva. Akceptací právního formalismu až stupidismu se právní stát stal Potěmkinovou vesnicí.  

Je nepochybné,že soudci ignorují právo na spravedlivý proces,pokud odvolání Bohuslava Svobody (a dalších v kauze OPENCARD) maří. Média referují,že odvolací soud bude muset počkat další čtyři roky. Vrchní soud v Praze přitom pokračující trestní proces nesměl přerušit,protože se někdo stal znovu poslancem (§§ 173-1b,d;255 Trestního řádu). Odvolací soud má (musí) postupovat rychle,jak zaručuje Ústava,jíž jsou soudci vázáni. Vrchní soud vzhledem k „druhému“ nevydání poslance rozsudek Městského soudu v Praze může zrušit a trestní stíhání zastavit (§ 257-1c),ale tím legitimuje nonsensuální doktrínu automatické imunity. Obviněný poslanec byl stíhán se souhlasem Parlamentu,ale nakonec se mu odepře rozsudek z vůle Parlamentu,protože vydaný nebyl podruhé vydán. Poslanec Svoboda bude i nebude odsouzený,poněvadž poslanci,soudci a právníci obecně zaměňují trestní absolutní imunitu (Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení) s (relativní) procesní imunitou (§ 11-1c TŘ). Absolutní imunity požívají diplomaté,hlava státu,nikoli poslanci či soudci. Komora Parlamentu toliko musí dát souhlas se stíháním podle článku 27-4 Ústavy,přičemž stíhání se začíná sdělením obvinění. Podle profesora Kysely v roce 1996 Nejvyšší soud rozhodl tak, že s každým dalším znovuzvolením poslance vzniká imunita znovu. Profesor právnické fakulty odkazuje na úsudek soudu,jenž nesrozumitelně též rozhodl,že projevy poslance jsou všechna jeho (politická) jednání. NS ČR za posledních dvacet let vydal mnoho rozhodnutí,nad nimiž kroutí hlavou i elitní právníci. Není překvapivé,že titíž právníci asi nezvedají obočí nad rozhodnutím téže instance,která před lety také vyřkla,že ochrannému léčení (jakýsi druh trestu) se musí podrobit i osoba nepodezřelá a neobviněná. Podle obhajované pseudologiky by se „přerušením stíhání “ nejen odepřelo právo na rychlé projednání věci,ale i se stavěla promlčecí lhůta (§ 34 TZ),což je další soudci nezamýšlený důsledek. Rovněžtak podle alogiky onoho profesora pan Svoboda v budoucnu nebude úspěšný s žádostí o odškodnění za dlouhé stíhání,poněvadž jiný soud vysloví,že si ho zavinil tím,pokud se nevzdal mandátu,ani nepřesvědčil kolegy v Parlamentu,aby ho „opět“ vydali. Lze mít zato,že česká justice je ve všech patrech obludně nesoudná,což demonstruje případ Bohuslava Svobody. U soudců schází schopnost interpretace: přečtou si jednu větu jednoho zákona,případně několik,ale nezasadí je do kontextu jiných vět a jiných zákonů,ba ještě jeden judikát s kvazivýkladem nazvou (ustálenou) judikaturou !!! A někteří právníci s ní nakládají jako s precedenty.  

Fraška s vydáváním už vydaného má být bez konce !!!!! Pokud totiž nesoudný Vrchní soud v Praze trestní stíhání nezastaví,tak je možné,že pan Bohuslav Svoboda se nedočká odvolacího rozhodnutí ani za devět let,bude-li opět zvolen poslancem. Ale také se může stát,že letos budou předčasné volby a sněmovna bude rozhodovat o vydání vydaného i nevydaného !!!!! Anebo poslanci bude udělena milost či vyhlášena amnestie,ale odepření pravomocného rozsudku tu zůstane. Gynekolog Svoboda nechtěně bude hrát neepizodní roli v justičním seriálu do konce života. Nelze diletantskou součinnost poslanců s orgány činnými v trestním řízení nenazvat hyenismem.