Báchorka kompetenční žaloby na prezidenta
Už se stalo,aby stranický nominant na ministerskou funkci přes nejmenování hlavou státu na ministerstvu přesto působil: za premiéra Sobotky nastoupil na Zamini ministrem nejmenovaný europoslanec Poche. V přítomnosti vicepremiér Jurečka jmenoval justicí prošetřovaného spolustraníka do vzdoropozice prvního náměstka. Důsledky praxe propachtování ministerstev v koaličních smlouvách už zašly do absurdního extrému: měsíce se čekalo nato,zda „kandidátu“ na ministra bude sděleno obvinění v kauze machinací s byty v Brně. Na Ministerstvu životního prostředí působí několik náměstků,ale jedna stranička lpí na osobě z jejího předsednictva. Nevůle k rekonstrukci ministerského kabinetu i k žádosti o opětovné vyslovení důvěry Poslaneckou sněmovnou se premiéru Fialovi může po prezidentské volbě vymstít. Český premiér,který uzavřel partokratickou koaliční smlouvu,by měl být odvolán hlavou státu. Zásah premiéra do složení vládního sboru smí být důvodem k vypovězení koaliční smlouvy,případně k předchozímu dohadovacímu "řízení",nikoli vést k omezení jeho role vládního šéfa. Smluvní vázanost odvolání a jmenování ministra na souhlas předsedy vládní koaliční strany popírá primariát předsedy ministerského kabinetu.
Nestalo se poprvé,že předseda koaliční strany zastrašoval hlavu státu kompetenční žalobou. Jde o ostudné počínání ústavního aktéra – bez ohledu nato,že v přítomnosti je rezervované s ohledem na volbu nové hlavy státu. Článek 87-1k Ústavy ukládá Ústavnímu soudu vyřešit spor o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy. Státním orgánem se samozřejmě rozumí Vláda,její ministerstvo,nikoli členové vlády,už vůbec ne krajské (obecní) zastupitelstvo. Premiér není státním orgánem,ale vedoucím činitelem Vlády (ministerského kabinetu). Prezident republiky je státním orgánem,ale to neznamená,že by arbitrem (personálních) rozepří ústavních činitelů měl být orgán ochrany ústavnosti. Rovněž ne soudcem mezi politickými stranami a hlavou státu,poněvadž by zasahoval do politické (ne)vůle. Žel je faktem,že § 120-2 Zákona o Ústavním soudu odporuje onomu článku Ústavy,když rozšiřuje úkol orgánu ochrany ústavnosti i na kompetenční spory mezi státními orgány navzájem !!!!? Nejde o ojedinělý protiústavní zákon,který český Parlament vydal (například uzákonění nastupování nezvolených poslaneckých „náhradníků“). Jde i o paskvil,poněvadž § 120-2 zákona nekoreluje s §§ 124-125. A především je pomíjeno,že hlava státu není odpovědná "nikomu",jasně vyjadřuje Článek 54-3 Ústavy. Prezident republiky smí být stíhán pro "hrubé porušení" Ústavy (Článek 65),ale nikoli na návrh premiéra či ministerského sboru. Kompetenční spor s hlavou státu je nudnou báchorkou právníků,i poněvadž jmenování do funkce ministra není rozhodnutím,ale prvotně ceremonií.
Ani premiér Fiala není státním orgánem,přesto někteří právníci,politici i média nadále rozhlašují,že premiér smí a měl by podat kompetenční žalobu na prezidenta republiky. Ústavní soud i Zákon o Ústavním soudu má být zneužit k výkladu Ústavy: vydat závazný "precedent". Když hlava státu pronese,že zváží návrh předsedy vlády,tak byla peskována právě i Předsedou Ústavního soudu. Prý prezident republiky je jen notářem,předávajícím dekrety na pokyn vlády a jiných orgánů. To že ani notář nemusí udělat všechno,co se od něj požaduje,se v potaz nebere,ale ještě se dogmatickému výkladu zákonů dává přívlastek obecně přijímaný. Naplňuje se úsudek v učebnici ÚSTAVNÍ SYSTÉM ČR (strany 305-307 loňského 6.vydání): ...je zřejmé,že Ústava ČR odmítla tendenci některých států posilovat postavení prezidenta ve smyslu jeho arbitrární role mezi parlamentem a vládou. Naopak je třeba konstatovat určité oslabení...projevil se vliv modelu kancléřské demokracie...Prezident republiky je tak v poměrně úzké závislosti na Parlamentu ČR a na Poslanecké sněmovně zvláště...Prezident republiky jepoměrně těsně připoután k vládě a osobně k jejímu předsedovi. Ústavní praxe...ukázala,že zvolený model napomáhá k partiokracii (vládě politických stran)...Určité oslabení jejich vlivu bylo jedním z motivů pro zavedení přímé volby...která ho vybavila samostatnou legitimitou.
Občanská společnost nenaléhá na politické strany,aby zákony upravily tak,aby odpovídaly přímo volené hlavě státu,natož korespondovaly se zákonem nejvyšší právní síly (Ústavou). Svobodná média v Česku tleskají partiokracii i soudcokracii pod nálepkou parlamentarismu – hlavně,že ing.Zeman konečně neustojí faul od svých zavilých protivníků. Novináři,kteří se s oblibou odkazují na ústavní právníky,si nepřečetli knížku - s titulem Vlčice -,v níž bývalá členka Ústavního soudu a i expředsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová,která před 15lety vyhrála "kompetenční spor" s hlavou státu (Pl.ÚS 87/06),vyřkla (strana 176 knížky rozhovorů z roku 2017): hlava státu je notářem při podepisování zákonů a u ratifikace smluv,nikoli u odvolávání či jmenování.