Jdi na obsah Jdi na menu
 


Učit se,učit se,učit se !!! prý hlásal lídr ruských bolševiků Lenin. Dnes už prioritu (celoživotního) vzdělávání nikdo nezpochybňuje,ale s financováním školství jsou stále potíže. Stejně tak v 21.století žijeme podle Marxovy teze,i když srdce se tomu nějak vzpírá,že vše je nadstavbou materiálních zdrojů. Zdraví většina z nás klade na první místo mezi hodnotami spokojeného života,ale peníze dokážou vrátit i zdraví,jinak by zdravotnictví nemělo tak velký podíl v ekonomice a lékařská profese nebyla nejprestižnější. Mezinárodně (zatím) nejbezpečnější Česká republika je zemí s nejnižším státním zadlužením,ale účetní čísla nás nejspíše klamou více než pocit vlastního zdraví. Letošní státní rozpočet je výrazně (opět) deficitní,přestože mohl být vyrovnaný. Nikoli aby stát mohl budovat nové železnice,zajistit další jaderný blok(y),nechat vysázet náhradní lesy a krajinnou zeleň,či aspoň renovovat stávající silniční síť. Vláda i slabá opozice přímo voleného prezidenta republiky hlasovali pro rozpočet,jenž má být toliko multiplikátorem rozpočtu. Horentní výdaje na platy,výsluhy a penze mají přivábit další peníze do schodkového rozpočtu. Místo veřejných investic se však rozšiřuje počet rentiérů,včetně těch náramně utajených ze „solárního byznysu“. Parlament totiž každoročně (bez debaty) souhlasí i s vydáváním spořících státních dluhopisů,které jsou vlastně termínovanými vklady. Nechudobní úředníci,soudci a další profese, z příjmů,které stát získává na dluh,si své příjmy navyšují o (neinflační) úroky z vkladů. Možná nejde o typické hazardní „letadlo“,ale žel Česko neposouvá do přívětivé svobodné budoucnosti,ale zpět do feudalismu. Nadále ekonomicky zaostáváme,ač používáme skoro totožné technologie jako nejbohatší země a mezi vlastníky je nespočet milionářů. Před lety Českou národní bankou oslabená korunová měna republiku nepřiblížila Euru. Lze demagogicky Západu vyčítat kolik dividendy „vysávají“ z české ekonomiky,ale za třicet let přichodší americké,německé,holandské,korejské a další komerční investice udělali zemi blahobytnou,akorát zato platíme nemalé „úroky“. Česko po dravém kapitalismu devadesátých let opravdu dospělo k vysněnému socialismu s lidskou tváří. Skoro vše se dotuje,takže soukromník nemá zájem o umenšení role státu na proudu kapitálového výnosu. Za nereálného komunismu Česko(slovensko) zvládlo chod jaderné elektrárny,vyváželo špičkové zbraně i dělilo se o cenné lidské mozky s ekonomicky vyspělejším Západem,ale v přítomnosti stagnujeme,asi protože ekonomická transformace byla zbrklá. Ještě v Česku dokážeme sestrojit varhany,vyrobit lokomotivy i budovat metro,však banky neinvestují do velkých dlouhodobých projektů a kupříkladu sousední („slovanské“) Polsko už není převážně zemědělskou zemí. Poláci nevyrábí jenom potraviny,ale na rozdíl od České republiky zůstávají dosti soběstační. My stále produkujeme nadbytek obilí a mléka,ale nezpracované vyvážíme jako zatím dostupnou elektřinu. U našich severních sousedů netrvá stavební řízení léta a nerostou ceny základních potravin i bydlení takovým tempem jako v Česku. Poláci nevydávají na produkci energií obnovitelnými zdroji,aby návratnost investic do nich byla kratší než jednu lidskou generaci, desítky miliard. Obě středoevropské země jsou součástí Visegradského uskupení,ale nesbližují se významně. Naopak převládající rozdílná mentalita rivalitu udržela,podobně jako za První republiky. S Polskem nemáme společnou energetickou (a surovinovou) politiku,přestože nelze popírat,že enormní spalování uhlí je marnotratné a neekologické. A ještě nemůže neděsit to,že mimo dezinformací o stavu a vývoji soudnictví v českých médiích,už nevlastněných „Němci“,se šíří polopravdy o budoucí energetice i farmaření. Ano - ekonomické bohatství a individuální blahobyt je také nadstavbou energetiky. Zemědělství může být (lokálním doplňkovým) zdrojem energií,ale bez vstupních energií nevyprodukuje nedrahé potraviny. České republice letos rychleji tiká čas,poněvadž Německo odstavuje své jaderné elektrárny a Jaderná elektrárna Dukovany zestárla. Člověk je podroben přírodním zákonům a příroda vždy vytváří nadbytek. Na naší planetě jsou i ostrovy,ale žádný ostrov utopený v oceánu není odvislý od světového klimatu. Národní identita a péče o společný majetek jsou něco jako kolektivní klima,jinak řečeno vědomí. Nelze nebýt pesimistou,že Česko se ekonomicky i ideově vytunelovává. A žádný nezávislý soud i žádný soudce bez střetu zájmů naplnění prognózy úpadku nejspíš nezamezí. Soudci také patří mezi rentiéry. Vždyť reforma penzijního systému se nepohla,především protože ústavní soudci vyřkli,že státní penze nemají stát na principu solidárnosti,ale i zásluhovosti. A z judikátů i nejvyšších soudů nelze nenabýt dojmu,že soudcům není cizí Leninovo heslo. Soudci často soudí v rozporu se sociální realitou,ba přiznávají,že se v zákonech nevyznají. A to že dlouhá stavební řízení mají vliv na dostatek bytů způsobilo i (ne)rozhodování soudců.