I „díky“ vágní Ústavě dva designování premiéři
Ve dvou Článcích (62-a,68-2) prý Ústava umožňuje,aby předseda vlády byl jmenován dříve nežli ostatní. Právníci nutí hlavu státu,aby potenciálního premiéra nejprve vyjmenovala,aby mohl přijít s „oficiálním“ seznamem ministrů (!!),jemuž by měla vyhovět posléze,jak se i stalo po posledních volbách. Zároveň právníci nutí hlavu státu,aby pověřila „padlý“ ministerský kabinet (obratem) výkonem funkcí (Čl.62-d),ač ke jmenování nového schází pár týdnů. Obé najednou je však nevhodné: buď „Vláda“ musí být permanentní a nahrazuje ji (kompletní) nová v určitém okamžiku - anebo nemusí a lze vyjmenovat nového ministerského předsedu (zatím) beze „Vlády“.
Seznam nominantů do ministerských funkcí od ne-premiéra,jenž byl odtajněn poté,co jej hlava státu obdržela od lídra ustavené Trojkoalice,překlenuje chybně (zkratkovitě) formulovanou českou Ústavu (Čl.68-2). A ing.Babiš neměl být vyjmenován ministerským předsedou,zůstal-li jím někdo jiný v jeho čele,přesto se tak stalo i loni. Dva premiéři se mají mít za skvělou politickou zvyklost,ač jde o ústavní pitomost,jíž jsme byly trpnými diváky opětovně (po 4letech). Pitomost,kterou právníci „žehlí“ salónními řečmi (například učebnice ÚSTAVNÍ SYSTÉM ČR): nově jmenovaný toliko sestavuje novou vládu,je třeba na něj hledět jako na designovaného....Oblbuje se veřejnost,i protože přejatý výraz designovaný znamená vyjmenovaný. Jenže právníkům nijak nevadí,že se v Ústavě nalézá výraz jmenuje (oslovuje !!!),nikoli vyjmenuje. Narozdíl od Ústavy slovenské: prezident SR vymenúva - vymenovaný predseda. Že v Ústavě máme (celých 100let) nějaké textové vágnosti,však právníci zapírají spiklenecky. Anebo je bagatelizují neprozíravě. Kupříkladu i stávající ústavní soudce Přibáň v publikaci Tyranizovaná spravedlnost.
Manipulátorské vývody právníků české novinářstvo papouškuje. Prý (Český ROZHLAS 9.prosince): Česko požívá (nakrátko) luxusu dvou premiérů,aby druhý mohl navrhnout obsazení vlády oficiálně (nikdo jiný to nemůže udělat). Nemá se za problematickou smluvní vázanost odvolání ministra na souhlas předsedy vládní koaliční strany,která popírá primariát hlavy ministerského kabinetu. Nevadí,že si strany v koaličních smlouvách „parcelují“ stát,ač to Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích „zakazuje“ (§ 5-1). A přestože pevné rozdělení ministerstev ztěžuje rekonstrukci ministerského kabinetu,jak se rovněž stalo letos,když poslanec Turek nebyl pověřen řízením žádného ministerstva. Nepřekvapivě předseda jedné z koaličních partají řídí dvě a ještě místopředsedá Vládě. Strany si nemohou prohodit ministerstva z vůle premiéra. Nuance - v jaké „oficiální“ roli - a kdy - premiér donese na „Hrad“ seznam ministrů - se rozpitvávají jako manželské nevěry...
Nejenže dva premiéři byli ve funkcích (kdopak z nich uchovával klíč od státních klenotů !?) - jeden šéfující kabinetu,ale beze důvěry sněmovny – jeho „kolega“ beze ministerského sboru (sice necelý týden). Ale i ten odcházející následující den po vyjmenování „dvojníka“ uspořádal „rozlučkovou“ schůzi a tiskovou konferenci. Nepřináleží k oné bizarní zvyklosti dvojitých premiérů,že se „končící“ stáhne do ústraní s vyjmenováním „nastávajícího“ - a do předání kanceláří novému kabinetu zůstane administrátorem. Naopak si na publicitě dává záležet - ač Fialův kabinet se „loučil“ před demisí v listopadu.
Hlava státu,která přijímala v audienci koaličními stranami dohodnuté ministry,měla vyjmenovat ministerský kabinet,včetně jediného premiéra,najednou 15.prosince,jak vyložil stávají ministerský náměstek Zdeněk KOUDELKA v publikaci Prezident republiky (2.vydání v roce 2018 - str.192-195). Avšak generál Pavel naslouchá dogmatickým ústavním právníkům,kteří si oblíbili ústavní frašku premiérského dua. Bez ohledu na obraz Republiky v zahraničí,nevyjímaje nepřátelského Ruska či Číny,které dění u nás monitorují bedlivě...