KOMPETENČNÍ žaloba (na prezidenta) ústavním nonsensem
Politologové,novináři,i někteří politici,nedočkavě vyhlížejí událost,že Ústavní soud (ÚS) vymezí „provždy“,zda prezident republiky smí odmítnout jmenovat (odvolat) ministra,v jaké lhůtě,a další mantinely. O takzvané KOMPETENČNÍ žalobě hovoří i žurnalisté veřejnoprávních médií,kteří jsou právníky (S.Witowská,T.Pancíř),přestože musí vědět,že jsou závazné výroky (vykonatelných) soudních rozhodnutí (Nálezů : Čl.89-2 Ústavy),nikoli jejich Odůvodnění. (Všechna Odůvodnění jsou kritizovatelná - nu některá bývají rozporná či nepřesvědčivá i pro soudce,proto se k rozhodnutím nejvyšších soudů připojují takzvané disenty.)
KOMPETENČNÍ žalobu připomenul v ROZHLASovém pořadu Pro a proti (2.prosince) politolog (a komentátor) Pehe,jenž je zároveň poradcem hlavy státu. S otázkou,co by se stalo,kdyby hlava státu nejmenovala ministrem (poslance) Filipa Turka s nevýtečnou pověstí. Prý judikát ukládá hlavě státu posoudit morální profil nominanta přede vyjmenováním na návrh premiéra. Míní se přetřásaný Nález Ústavního soudu Pl.ÚS 4/17. Jenže ÚS jasně vyřkl i v něm (body 115.,168.): ...Každý...má právo se ucházet o zvolení (nikoli bez dalšího o jmenování do exekutivní funkce a setrvání v ní)...Není...právo...aby se...někdo stal starostou,hejtmanem či předsedou vlády nebo nositelem jiné veřejné funkce...žádný neomezený "nárok" občana na získání veřejné funkce...neexistuje,neboť ČR není monarchií...Vstup do (vrcholné) politické funkce si lze „vydolovat“ jen politickými prostředky,nikoli (ryze) právními. Většina právníků se shoduje,že hlava státu nemusí vyjmenovat za ministra kohokoliv. Přirozeně smí zvážit nominaci předsedy vlády,ba lavírovat s ní kvůli jiné prioritě,protože není robotem. Málokdo pronese,že prezident republiky je jen notářem - předáva(sepisu)jícím dekrety. Z Nálezů ÚS si experti udělali trhací kalendáře: jedna věta se vyzdvihuje coby „precedent“ - jiná obdobně nosná se zamlčuje...
Arbitrem (personálních,programových,ideologických) rozepří ústavních činitelů nemá být orgán ochrany ústavnosti. Rovněž ÚS nemá být soudcem mezi politickými stranami a hlavou státu,poněvadž by zasahoval do samotné (ne)vůle výsostných politických aktérů. Článek 87-1k Ústavy ukládá Ústavnímu soudu rozsoudit spor o rozsahu kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy (§ 120-2 Zákona o Ústavním soudu). Avšak premiér není státním orgánem,ale vedoucím činitelem v ministerském kabinetu (Vládě). Státním orgánem je Vláda (sbor),její ministerstva,nikoli jednotliví členové vlády. Senzacechtivci KOMPETENČNÍ žaloby nerozlišují mezi státem,jeho orgány a jejich představiteli.
I kdyby § 120-2 Zákona o ÚS koreloval s §§ 124-125 (není tomu tak),pak jmenování do vysoké vládní funkce není rozhodnutím,nýbrž ceremonií. Prezident republiky je takzvaným monokratickým státním orgánem. A především hlava státu není odpovědná "nikomu",jasně vyjadřuje Čl.54-3 Ústavy. Prezident republiky smí být stíhán pro "hrubé porušení" Ústavy (Čl.65),ale nikoli na návrh premiéra či ministerského sboru. Pošetilost KOMPETENČNÍ žaloby je zjevná. Jenomže v Česku se na Ústavu nahlíží technicistně. I se v Ústavním soudu spatřuje orgán,který smí větičkami v rozhodnutích ovlivňovat politický „provoz“ závazně. Podsouvá se mu kompetence,kterou měl v éře ČSS(F)R.
V přítomnosti sněmovní Trojkoalice (vlastně Motoristé) je tlačena k tomu,aby se soudila o ministerskou funkci pro (neřadového) poslance Turka. Přitom prezidentu Republiky Pavlovi nelze zakázat,aby se vzpíral jmenovat lídra Motoristů,natož zrušit „rozhodnutí“ o nevyjmenování. I kdyby hlava státu rezignovala na střet s Trojkoalicí,který by oddálil jmenování kompletní nové Vlády,tak každá hlava státu má stále nástroj,jak se zbavit nepohodlného ministra. Nepřijímat ho v audienci,nepodávat mu ruce na „večírcích“ a v zákulisí ho donutit k demisi,ne-li samotného premiéra.
KOMPETENČNÍ spor s hlavou státu již by byl otřepanou báchorkou,kdyby se debata o něm neoživovala po každých poslaneckých volbách tlachy.