Furiantské odhlasování důvěry samotnými členy vlády
Laťka parlamentní (politické) kultury v Česku visí o něco níže než před lety. Ze stávajícího ministerského sboru totiž 18.ledna hlasovali (pro sebe) všichni ministři. I premiér Fiala si odhlasoval důvěru sobě !!!! a od jmenování hlavou státu již podruhé !!!!!!!!!!!!!! Ctěný profesor Fiala sice není právníkem,ani matematikem,avšak je obklopen nemalým houfem poradců,aby měl předem vykalkulován přínos svého hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry. Sněmovní blok Pětikoalice má i bez členů ministerského kabinetu (aritmetickou) převahu 96 zastupitelů,tedy nemohl být přehlasován opozičním blokem,když k vyslovení nedůvěry je zapotřebí prosté většiny poslanců. A nebylo ohlašováno,že některý „vládní“ poslanec se hodlá vzepřít při hlasování,nezúčastnit se svolaného hlasování o návrhu opozice,už vůbec ne přeběhnout do Babišova táboru. Premiér Fiala furiantstvím na domácí politické scéně opět zklamal...A média v Česku žel neplní svou funkci hlídacího psa demokracie. Nu ani profesor Fiala (nejspíše) nebyl novináři dotazován,proč se nevzdá poslaneckého mandátu,natož proč se aspoň nezdrží bizarního odhlasování důvěry sobě.
Ministr vlády i v Poslanecké sněmovně má vystupovat vždy coby ministr (Článek 38-1 Ústavy),jinak by byl poslancem s právem absolutního přednostního vystupování nejen na plénu sněmovny. Ústava předpokládá,že i premiér svůj poslanecký mandát ne(uplatňuje)vykonává,i když se ho nevzdá. Slovenská Ústava to narozdíl od české vyjadřuje výslovně i pregnantně (Článek 77-2): Ak bol poslanec vymenovaný za člena vlády Slovenskej republiky, jeho mandát poslanca počas výkonu tejto funkcie nezaniká, iba sa neuplatňuje.). Poslancům se samozřejmě nezakazuje vzdát se mandátu,ba se to očekává,když se stanou ministry a lídr strany musí kandidovat (být viděn na prvním místě kandidátky). Stávající ministerský kabinet (12 jeho členů poslanci) nejmarkantněji destruuje parlamentarismus v Česku. Nikoli protože členové vlády vysedávají ve dvou křeslech,ale protože předstírají,že nejsou na půdě Poslanecké sněmovny poslanci jen formálně.
Laťka politické kultury v Česku klesla povážlivě níže než před rokem,i poněvadž ministerský sbor zneužil poslaneckých mandátů k furiantské obstrukci návrhu uskupení ANO na vyslovení nedůvěry. Paradoxně za situace,kdy premiér Fiala před podáním návrhu prohlašoval,že není třeba požádat o vyslovení důvěry,i když se změní vládní Program. Nakonec tak ministerský kabinet fakticky činil - jakoby návrh nepodala opoziční poslanecká formace,ale omylem vládní poslanci. Za ustáleného „kličkování“ v základním zákoně není překvapivé,že si důvěru Poslanecké sněmovny Fialův ministerský kabinet,jenž má mít „pohodlnou stoosmičku“ ve sněmovně,neověřil předvídaným postupem (Článek 44-3 Ústavy). Ministerský sbor si naopak otestoval,že média se nebudou bouřit,když se obejde duch ústavních pravidel. Anebo vláda nemá žádný prioritní legislativní návrh,jehož rychlého projednání by se dožadovala ?! Spíše lze mít zato,že Česko už natolik uvyklo stereotypnímu obcházení Ústavy takzvanou legislativní nouzí,že by ustoupení z tristního parlamentního standardu bylo nesrozumitelné voličům.
Česká parlamentní kultura - po 30letech od založení novodobého státu - nestoupá,poněvadž Jednací řád Poslanecké sněmovny (JŘPS) umožňuje zneužívat kumulované funkce...§ 85-1 JŘPS lakonicky vyjadřuje,že po rozpravě se přistoupí k jmenovitému hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě. JŘPS - jinak v mnoha ohledech detailní „manuál“ - nepopisuje metodu jednání o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě. Letos 18.ledna tak byl zneužit § 58-2,upravující postup prvotně v rozpravě o návrhu zákona. A to jeho dikce: Poslanci se hlásí do rozpravy písemně,...buď před zahájením schůze...Písemné přihlášky mají přednost...Ministři Fialova kabinetu se do „rozpravy“ přihlásili písemně všichni předem,čímž se navrhující opoziční poslanci octli v roli stafáže „rozpravy“. Opoziční poslanci se směli dle § 60-1 přihlásit k „faktické poznámce“ i směli dostat slovo „přednostně“,avšak bez přerušení toho,kdo právě mluví. Do ad absurdna dovedená „rozprava“ (monolog ministrů o své důvěryhodnosti) se ještě zřejmě nekonala...i když nedůvěru vznesly opovrhovaní komunisté. Ministři vlády zrežírovali jednání o návrhu i byly zároveň vyvolenými herci na parlamentní scéně. Zbaběle vystupující ministerský sbor měl v záloze ještě § 67,jenž členovi vlády zaručuje udělení slova kdykoliv.
Lze mí zato,že právě ministři mají do jednání o návrhu na vyslovení nedůvěry vstupovat jen takzvanou faktickou poznámkou. Bohužel i seriózní média blahosklonně přehlíží čerstvou velkou kaňku na ministerské reputaci...