Hlava českého státu je vrchním diplomatem
Před necelými deseti lety - po zvolení nynější hlavy státu – proběhla půtka o jmenování velvyslanců. Tehdy akademický právník Kudrna ústavní přestřelku analyzoval (Velvyslanci jsou doménou Hradu) - spíše přesvědčivě - takto:
S nástupem nového prezidenta se otevírá celá řada otázek ohledně výkonu funkce hlavy státu a jejího vztahu k vládě...Především Ústava nehovoří o jakékoliv roli ministra zahraničních věcí. Dokonce nic takového nestanoví ani žádný zákon. Dosavadní procedura, kdy kandidáty vybírá ministerstvo zahraničních věcí, jejich jména předkládá vládě ke schválení, ta potom prezidentovi, který je jmenuje a předseda vlády jeho rozhodnutí spolupodepíše, je jistou zavedenou praxí nemající žádný právní podklad...Vzpomeňme si na opakovaná prohlášení premiéra, ministra spravedlnosti i ministra-předsedy Legislativní rady vlády o tom, že kontrasignace znamená pouze „notářské“ schválení rozhodnutí prezidenta ze strany premiéra. Tedy, že kontrasignace neznamená politický korektiv a je-li rozhodnutí prezidenta v souladu s právními předpisy, potom premiér podepsat musí. To je další výhoda na straně prezidenta...Prezident má nyní silnější mandát, z výkonu své funkce je odpovědný politicky i právně a jeho pravomoci Ústava zajišťuje velmi jasně. To vše jeho pozici posiluje. Současný prezident si navíc přeje hrát výraznější roli, jak ostatně předem avizoval. Korektně je však třeba říci, že pravomoc jmenovat vedoucí zastupitelských misí svěřovala Ústava prezidentovi vždy v minulosti. Těžko mu jí tedy náhle odpírat, a dokonce s odkazem na Ústavu...Neměli bychom se divit, pokud kdokoliv chce uplatnit Ústavu. Spíše se můžeme divit, proč ti, kterým to nyní nevyhovuje, neusilovali o změnu Ústavy v tom smyslu,aby v ní výslovně byla zakotveno jmenování velvyslanců na návrh vlády...
K adekvátní novelizaci české Ústavy od roku 2013 nedošlo. Základní zákon je po dodatku (71/2012 Sb.) ještě vágnější,takže sama (ne)registrace ministerstvem pro prezidentskou přímou volbu se řeší soudně !! A především od založení ČR dochází k umenšování výsostné role hlavy státu: notář se „symbolickými“ pravomocemi-,uvažoval i stávající Předseda Ústavního soudu v roce 2012 (publikace Diskrétní zóna). Základní zákon republiky totiž jasně vyjadřuje,kdo zastupuje stát navenek (Článek 63-1 Ústavy),včetně sjednávání státních smluv a personálního vybavování zastupitelských misí. Jenže tradice Ministerstva zahraničních věcí (MZV - též zkratkou ZAMINI) a „Kompetenčního“ zákona (2/1969 Sb.) má být silnější než dikce Ústavy. Prvenství MZV oproti hlavě státu se má odvozovat od ústavního článku 63-3,i když zahraniční cesty,vyjednávání smluv,už vůbec ne jejich ratifikace,nejsou rozhodnutím (poslední úkon je jistě nějak notářský). Jenom protože kompetence ZAMINI byly do onoho zákona neobezřetně propsány z kompetencí MZV bývalého federálního státu,přičemž v § 6 sousloví prezident republiky dokonce není !!?
Slovensko má role ústavních orgánů v zahraniční sféře pregnantně vyjádřeny v samotné Ústavě. Samozřejmě není potřeba spolupodpisu pro vystupování vně SR a sjednávání smluv (Čl.102-2). Cituje se (Články 101-1,102-1a,119-f,g,i):
Prezident reprezentuje Slovenskú republiku navonok i dovnútra a svojím rozhodovaním zabezpečuje riadny chod ústavných orgánov...Prezident zastupuje Slovenskú republiku navonok, dojednáva a ratifikuje medzinárodné zmluvy. Dojednávanie medzinárodných zmlúv môže preniesť na vládu Slovenskej republiky alebo so súhlasom vlády na jej jednotlivých členov...Vláda rozhoduje v zbore... o medzinárodných zmluvách Slovenskej republiky, ktorých dojednávanie preniesol na vládu prezident Slovenskej republiky,o súhlase s prenesením dojednávania medzinárodných zmlúv...na jej jednotlivých členov,...o zásadných otázkach vnútornej a zahraničnej politiky
Pokřivování úlohy nejvyššího činitele ČR legitimizuje knižní Komentář Ústavy - vydaný v roce 2015 (strana 606 a následující),když omezení mezinárodní role hlavy státu „kontrasignací“ obhajuje právě zákonem takzvané nižší právní síly. Prý zahraniční politika je svěřena Vládě v rámci její obecné působnosti...Dále Komentář předstírá,že hlava státu někdy vystupuje navenek ČR jen jako soukromá osoba,ač zvolením je veřejnou osobou na „plný úvazek“. Nezpochybňuje se,že hlava státu je vrchním velitelem ozbrojených sil (Čl.63-1c Ústavy),ač tu působí Ministerstvo obrany i Generální štáb Armády ČR. Nutno mít zato,že Vláda je sice vrcholným orgánem výkonné (správní) moci,ale Prezident republiky je právě hlavou státu. Premiér vystupuje jménem ministerského kabinetu,nikoli přímo navenek ČR. V diplomacii nadále platí,že hlavě státu není roven Předseda vlády. V EU smějí rovnocenně vystupovat oba ústavní činitelé,poněvadž uvnitř oné «konfederace» ČR jedná coby členská "země". Prim v zahraniční sféře hraje prezident,což však předpokládá součinnost s ministerským kabinetem (a MZV).
Za Masarykovy republiky byla jmenována do funkce Ministra zahraničí vždy táž osoba (státník Edvard Beneš). V ČR si 30let vystačíme s doktrínou,že za zahraniční politiku odpovídá Vláda,i když se ministerské kabinety mění,tudíž i šéf MZV. Ne jednou za 4-7 let,ale i třikrát za 4,přičemž nejednou se rozhořel spor s hlavou státu i o to,zda stranami vybraný adept do ministerské funkce je vhodný (nejdéle o Pochem z ČSSD). Byrokrati ZAMINI tak „mají pré“,natož když jejich nadřízený „hraje druhé housle“,jak si vyhodnotil Lubomír Zaorálek,když byl přemlouván k znovuujmutí se postu Ministra zahraničí.
Loňské dosazení (mladičkého) pirátského exposlance Lipavského do oné funkce na MZV demonstruje nejen tristní omezení vůdčí role Předsedy vlády při sestavování i obměně ministerského kabinetu,ale i fraškovitost ústavní praxe v Česku. Prezident republiky je však vrchním diplomatem republiky. Hlava státu je a má být prvotním činitelem v zahraničním styku ČR (premiér - případně ministr vlády - odvozeně),i protože - narozdíl od členů Vlády - je stíhatelný pro velezradu či hrubé porušení Ústavy,a to se souhlasem týchž členů Vlády v postavení poslance neb senátora (Čl.65 Ústavy). Na pražském Hradě,nikoli v Černíně,má sídlit i „štíhlé“ MZV: desítky ambasád jsou pro malé Česko - 19.rok člena „konfederace“ známé pod zkratkou EU - již přepychem.