Ministr vlády nemá být strojem na „podpisy“
Hladovka pana Jiřího Gruntoráda ilustruje nesmírnou slabost vládních činitelů vůči ministerským aparátům. Ministr Jurečka je vyzýván k rezignaci,protože má být „podepsán“ pod aktem nepřiznávajícím adekvátní penzi disidentovi. Praxi,že ministři parafují skoro vše,co vyprodukuje úřední aparát každého ministerstva,včetně objednávky nákupu tužek,média neproblematizují. Čeští úředníci - nesnadno odvolatelní i postižitelní - smí „díky“ oné nonsensuální praxi intrikovat. Média však hladovku bulvárně prezentují jako přezíravý postoj k účastníkovi třetího odboje.
Státníci úředníci se nemají skrývat za jimi vydávanými akty: administrativní i správní písemnosti má „podepisovat“ úředník,který jej vypracoval. Ještě je nějak přijatelné,když písemnost „podepíše“ sekční šéf,ředitel odboru či vedoucí oddělení,ale vtahovat do odpovědnosti člena Vlády je snadno zneužitelný alibismus. Ministři nemají být administrátory každodenního chodu státního úřadu,ani nahrazovat činnost ombudsmana. (Není známo,že by si pan Gruntorád stěžoval ombudsmanovi,než se uchýlil k hladovce.) Ministři - a vládní sbor - mají být navenek původci ryze státních aktů,nikoli být správními orgány. Jenže je tu další tristní praxe: rozklad a rozkladová komise. Ministr je nucen „formálně“ parafovat akt „své“ rozkladové komise. V přítomnosti místopředseda vlády Jurečka pozbývá prestiže a jeho straně se vytrácí voličská přízeň.
Novináři v Česku - většinově kritičtí k Předsedovi „ultrakonzervativní“ KDU-ČSL - si stěží povšimnou,že na soudech je praxe „podepisování“ ještě tristnější: soudci běžně tolerují úředníkům a asistentům,že akty vydávají jejich jménem. To už je však kolektivní nesoudný podfuk...