Nepochopení pravé příčiny poslanecké „anarchie“ i soudci
Předseda Ústavního soudu (ÚS) minulý týden oznámil,že bude vyhlášeno rozhodnutí ve věci “důchody I” (Pl.ÚS 30/23) - a nepochopitelně před veřejností tutlá,kterému soudci (zpravodaji) věc byla přidělena,když byla odebrána nejstaršímu (penzistovi !).
I když ÚS po dlouhém otálení zítra vynese verdikt (Pl.ÚS 30/23),tak má “nastole” další návrh „Babišovců“: „důchody II” !!! A ÚS zřejmě brzy obdrží třetí „stížnost“ opozičního ANO,která bude napadat opětovné nedodržení jednacích pravidel české Poslanecké sněmovny (PSP). Ústavní soud se sice nepřikloní k „pozitivistickému“ názoru,že nárok na zvýšení penzí vzniká již před vydáním vládního Nařízení o valorizaci,ale ÚS pravděpodobně nezformuluje stěžejní potíž PSP. Ústavní soud se zítrejším verdiktem (Pl.ÚS 30/23) možná uchýlí k nějakému „precedentu“...
Třetí rok nejsilnější strana v Poslanecké sněmovně je mnohem početnější než nejsilnější vládní strana,ba více než největší poslední volební koalice (SPOLU). Jistěže není výjimečné v jiných zemích,že se po volbách mandáty větší strana dohodne s menšími na vládní koalici,čímž vytlačí do opozice i tu nejsilnější,avšak poměr mandátů nebývá tak těsný (naposledy v Polsku - 248:201 v okamžiku hlasování o důvěře poslanci Sejmu),aby se dřívečipozději konaly předčasné volby (například Španělsko). Další (necelé) dvaroky vládní kvazivětšina v PSP bude protlačovat zákony „nasílu“,protože v opozici není jen ANO,ale i druhá nemarginální strana (SPD). 92 poslanců oproti 96 vládním,odečtou-li se ministři a premiér,je onou potíží,a to nezměnitelnou bez nového „rozdání karet“ volbami. Stávající vládní koalice se opírá v PSP o tuze chatrnou většinu,proto sama musí „obstruovat“: třeba „obligátním“ neschválením pořadu svolané schůze.
Poslaneckou praxi „obstrukcí“ a nadužívání Legislativní nouze v PSP podstatně legitimizoval ÚS svým dřívějším alibistickým rozhodováním. V Nálezu ze září 2022 (Pl.ÚS 7/22 ) ÚS nereflektoval absurdní rozložení sil mezi tehdejší (i dnešní) silnou opozicí a vládní koalicí. Letos jmenovaný ústavní soudce Wintr - přes svou specializaci mimojiné na parlamentní procedury - nepřispěje k hlubšímu pochopení příčiny četných sžíravých „obstrukcí“ v Poslanecké sněmovně,jimž vládní většina čelí mimojiné pevným časem hlasování (netoliko až) v takzvaném třetím čtení. Vůči profesoru Wintrovi byla namítnuta - ve věci “důchody I” (Pl.ÚS 30/23) - podjatost,kterou ÚS bryskně odmítl. Námitka nebyla vznesena kvůli knižní publikaci Proměny parlamentní kultury (z roku 2021),v níž právník Wintr srovnává chod PSP s činností zastupitelských sborů v západních zemích. A v ní se lze dočíst: PSP je k obstrukcím náchylná od roku 2008 - jsou ještě urputnější od ledna 2010 (za úřednické Fišerovy vlády). Navzdory čtivým rozborům elitní soudce Wintr neprozřel,že Jednací řád Poslanecké sněmovny stanovuje „blokační“ menšinu (například § 54-6 či § 90-3): nejméně dva poslanecké kluby neb 20 (50) poslanců. Faktu,že opoziční klub by neměl mít sílu více jak 20 (50) poslanců,ani by neměly být v opozici dva poslanecké kluby,ústavní soudci neporozuměli,jinak by aritmeticky mizivá vládní většina byla jimi demaskována před více jak rokem.
Sněmovní opozice v Česku se neblaze ztotožňuje se sněmovní (momentální) menšinou ! Zároveň se konsensuální většina v době sestavení vládního kabinetu považuje za nastolení trvalé (= „pohodlné“ !!) převahy vládních poslanců. Hodnocení „Stoosmičky“ významnými politickými komentátory jako „velmi výrazné převahy“ (!!!) vládní většiny odráží zakořeněné nedorozumění. Česko se sune k budoucnosti institucionálně deformované země. Zítrejší Nález českého Ústavního soudu (Pl.ÚS 30/23) nebude převratný,ale trudnou soudní legitimizací pokračující parlamentní “anarchie”...