Prezident ČR smí „propustit“ premiéra
Článek 62-a ÚSTAVY zní jednoznačně: hlava státu jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi. Základní zákon republiky jinému ústavnímu aktérovi kompetenci odvolat premiéra nesvěřuje. Ovšem - taková kompetence je zdánlivě autokratická,ale cele odpovídá prezidentské funkci v Česku.
Komentář ÚSTAVY - vydaný knižně roku 2015 - kompetenci hlavy státu odvolat premiéra popírá sofistikovaně demagogickou doktrínou. Prý (strana 584): tato pravomoc není blíže rozvedena v žádném dalším ustanovení...vyvstává otázka,zda pro ni uvedená dikce představuje dostatečný právní základ...ustanovení nepředstavuje lex specialis vůči zásadě odpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně,neboť by byla popřena,pokud by prezident republiky mohl kdykoliv odvolat jejího předsedu,a tím bez dalšího dosáhnout demise nebo odvolání vlády jako celku. Potenciální soudce Herc překroutil i zesměšnil jeden Článek ÚSTAVY: za pomoci zveličujícího slůvka „kdykoliv“ anuluje výslovnou kompetenci odvolat předsedu vlády. Nu otázka kompetence tak vůbec nestojí: příčetná hlava státu odvolá premiéra jen za jistých okolností,pokud nehodlá vyvolat ústavní puč.
Žel onu doktrínu - tlumočenou asistentem ústavního soudce Rychetského –,zastává,včetně slovíčka „kdykoliv“,i právní učenec Jiří Přibáň (publikace z roku 2013: Tyranizovaná spravedlnost). Cituje se (strany 259-260):
Z dikce...Ústavy,podle něhož prezident jmenuje a odvolává předsedu vlády,nelze odvodit,že prezident má pravomoc předsedu vlády kdykoli odvolat. Všimněme si,že zatímco se jmenováním předsedy vlády jsou spojeny zcela konkrétní procedury a ústavní pravomoci,v případě,že by prezident dle vlastního uvážení předsedu vlády odvolal,okamžitě by nastala ústavní krize.,protože naše Ústava vůbec s takovou možností nepočítá...taková možnost do našeho ústavního systému vůbec nepatří...naše Ústava kodifikuje režim parlamentní,nikoli prezidentské republiky...vláda musí fungovat na základě důvěry Poslanecké sněmovny.
Profesor Přibáň doktrínu „vyztužil“ lživě: se jmenováním předsedy vlády nejsou spojeny “konkrétní procedury” - ÚSTAVA je v tom lakonická. Jiří Přibáň nezapře nemalou míru profesorské pošetilosti: nečte text ÚSTAVY,ale vkládá do něj ideální představy a kolektivní předsudky právnického bratrstva. Učenci dokonce nevadí,že ÚSTAVA má spousty nedostatků...(strana 177 publikace) !!? Ano – jedním z nich je částečná duplicita článků 62-a,68-2 ÚSTAVY - či spíše nevtělení kompetence odvolat premiéra do oddílu ÚSTAVY nazvaném Vláda,včetně ústavního důsledku takového kroku. Přesto ÚSTAVA samozřejmě rozlišuje mezi odvoláním (jednoho) člena vlády (ne-premiéra) a odvoláním (celého) ministerského kabinetu (Články 74,75). Rovněžtak základní zákon zahrnuje rozdíl mezi demisí a odvoláním - obdobně na Slovensku (Článek 102-1g). Nejde o tiskovou chybu v textu ÚSTAVY,ale o ústrojný mocenský mechanismus: prezident republiky je kardinálním personálním arbitrem ve státě. Kupříkladu v Polsku premiér – jmenovaný rovněž hlavou státu - jmenuje a odvolává (jako v USA) všechny vládní úředníky. V Česku svrchované postavení hlavy státu plyne i z toho,že premiéra nevolí žádná z komor Parlamentu: jako třeba ve Finsku či Německu. V Británii si premiéra vybírá i volí vládnoucí strana: král(ovna) předsedu vlády jen vybavuje dekretem. V Dánsku či Holandsku král ministry i premiéra propouští (=odvolává). V Litvě je k odvolání premiéra potřebný souhlas Parlamentu !!! ÚSTAVA v Česku však postrádá „konkrétní procedury”...i ke jmenování.
Nelze omílat onu dogmatickou doktrínu,že není přijatelné odvolání předsedy vlády hlavou státu. Dává-li ÚSTAVA prezidentu republiky výslovnou kompetenci odvolat předsedu vlády,a to bez přivolení jiného státního orgánu,tak ji hlavě státu nelze upírat. Interpretace ÚSTAVY příčící se jejímu textu není nepsaným ústavním pravidlem,ale právně nefundovanou praxí,již hájit není hodno Předsedy Ústavního soudu,ani třeba profesora nejstarší právnické fakulty v Česku. Učenci v Česku však dogmatický přístup k základnímu zákonu republiky učí i nejmladší generaci. Cituje se z učebnice ÚSTAVNÍ SYSTÉM ČR (loňské 6.vydání):
...Prezident republiky však nemůže odvolat předsedu vlády,aniž by to znamenalo pád celé vlády...Demise předsedy vlády znamená i demisi celé vlády,která je vázána na jeho důvěru...Již v čl.62-a se odděluje předseda vlády od dalších členů vlády...Na základě systematického výkladu...lze soudit,že prezident republiky nemůže vládu ani jednotlivé členy odvolat z vlastní iniciativy a nemá zde ani dispoziční oprávnění...Prezident republiky je tak v poměrně úzké závislosti na Parlamentu ČR a na Poslanecké sněmovně zvláště...Prezident republiky je poměrně těsně připoután k vládě a osobně k jejímu předsedovi...
Mladým právníkům je "vtloukáno do hlavy" nerozlišovat mezi vládou a jejím členem,ba mezi odvoláním a demisí premiéra !!!! Dogmatičtí inženýři práva jsou schopni ÚSTAVU rozpitvávat,tudíž z ní vyvozují nesmysly. Trio autorů oné kanonické učebnice (kvarteto s ústavním právníkem Václavem Pavlíčkem) obrací role premiéra a hlavy státu: jako by premiér hlavu státu jmenoval a odvolával,nikoli naopak. Jistěže oba ústavní aktéři nejsou odpoutáni,avšak premiér “velí” jen Vládě a má si určovat i její složení. Článek 62-a ÚSTAVY neodděluje předsedu vlády od dalších členů vlády,nýbrž implicitně vyjadřuje odvozenost premiérské funkce od prezidentské. I když se připustí,že premiér se svým "nadřízeným" postavením "odděluje od dalších členů vlády",tak je nesoudné nerozlišovat právě mezi premiérem a ministry.
Stávající hlava státu k odvolání premiéra nepřistoupila ani po posledních volbách do Poslanecké sněmovny,ale akceptovala jmenování slabého ministerského kabinetu (častá nutnost svolávání „mimořádných“ schůzí ve sněmovně i "stoosmičkou"). Možná v žádné evropské zemi vládní většinu netvoří slepenec pěti politických subjektů,přičemž největší opoziční strana má více poslanců než dva kluby vládní. Prezident republiky také neprosadil ustavení úřednického (všenárodního) kabinetu po vypuknutí války na Ukrajině. Nynější vleklá energeticko-ekonomická krize proměnu ministerského kabinetu vyžaduje,ale propachtované ministerské funkce i zvyklost hlasovat ze dvou židlí,ji oddalují. S volbou hlavy státu se takový krok ještě více vzdaluje...není vyloučeno,že nově zvolená hlava státu - pravděpodobně také neprávník - se octne v dusivém objetí dogmatických právních inženýrů,což děsí.
Sebesofistikovanější doktrína nemůže popírat,poopravovat,nahrazovat,či dokonce odnímat kompetenci jednomu státnímu orgánu. Kompetence hlavy státu odvolat předsedu vlády patří k ústavním nástrojům „krizového managementu“. Spiklenecké bratrstvo ústavních právníků svou ubohou doktrínou dialekticky dláždí cestičku k tomu,že populista odvolá „vládu“ rázně ("kdykoliv"). Bratrstvo donekonečna může nabádat,že ÚSTAVOU je nutno listovat,pokud se má správně interpretovat,ale je-li vágní,pak nezbývá než náhled zdravého (selského) rozumu a svolání ústavodárného „konventu“. Univerzitním učencům - a i soudcům - 30let nevadí,že česká ÚSTAVA je formulována neprecizně,i protože se ta federální „socialistická“ (143/1968 Sb.) propsala v novodobou „havlovskou“. Článek 61-g ÚSTAVY ČSSR zněl totiž skoro totožně jako platný 62-a: hlava státu jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy vlády...Ale aspoň (Článek 60-2) President ČSS(F)R byl ze své funkce odpovědný (skládal účty) Parlamentu !!!! podobně jako v USA,ale i v některých evropských státech. Jistě - každá hlava státu je od novely Ústavy (71/2012 Sb.) odpovědná Parlamentu,avšak neexplicitně (Článek 65 Ústavy). Český Parlament,ač v něm působí dvě „ústavní“ komise,však nepřipravuje zpřesnění „pravomocí“ hlavy státu v Ústavě !!! Na Slovensku pravomoce hlavy státu jsou obdobné (Článek 102 Ústavy),ale jejich Ústava není formulována natolik vágně.