Skončí podvratná „klimatická žaloba“ v koši ?
Atomofobní Zelení se neodváží prosadit („jednorázové“) referendum o uložišti jaderného „odpadu“ - už vůbec ne o atomové energetice v Česku,avšak „jádro“ strategicky bojkotují. Nutno mít zato,že atomofobové dovedně využívají i nesoudnosti soudců Městského soudu v Praze (MěS). Nejvyšší správní soud (NSS) shledal pitomost vývodů MěS v záležitosti jaderného uložiště několikrát: rozsudek pod značkou 2 As 377/2018 (MěS: 5 A 190/2015) či rozsudek 9 As 121/2018 (MěS: 6 A 131/2015). V záležitosti meziskladu vyhořelého jaderného paliva si MěS počínal obdobně pitomě (7 As 225/2018). Stát (ministerstva) se u NSS musí bránit,i když jde o nadčasový projekt v celostátním až celoevropském zájmu,pokud jedno ministerstvo dosazuje na pražský soud neerudované i nemoudré soudce. A ještě se právě Městský soud v Praze stal mamutím státním soudem,pokud rozhoduje u všech (správních) žalob,týkajících se vládních (státních) orgánů,včetně neodpovědné hlavy státu !! Zdánlivě atomofobům stačí indoktrinovat sudí na jednom centrálním soudě. NSS totiž vykládá,že i státní úřady jsou povinny vznášet námitku místní nepříslušnosti MěS,aby proces nebyl zmatečný,pokud jim místně nepříslušný soud oznámí složení soudu. NSS žel setrvale směšuje podjatost s nepříslušností (body 64-67, odůvodnění rozsudku 7 As 225/2018) !!
20.února Nejvyšší správní soud vydal tiskovou zprávu pod (zavádějícím)titulkem: NSS zčásti zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci klimatické žaloby. Rozsudek NSS pod značkou 9 As 116/2022 vesměs potvrdil za(od)mítnutí u MěS podané „Klimatické žaloby“. Do Rozsudku - odůvodněním nepřekvapivě objemného (o minimálně 20 stranách,čítajíc 199 bodů) - NSS (snad poprvé) vtělil jeho zestručňující odůvodnění na počátek samotného Odůvodnění (body 1-3,). Cituje se: Česká republika totiž v oblasti sjednávání závazků plynoucích z mezinárodního klimatického práva jedná kolektivně v rámci EU...Dosud ovšem nedošlo k závaznému „rozpočítání“ tohoto kolektivního závazku mezi jednotlivé členské státy...Odporovalo by zdrženlivosti soudní moci,pokud by správní soudy vstupovaly již nyní do politických a legislativních procesů...s kategorickými závěry o tom,jak má vypadat individualizovaný závazek ČR...Závěr MěS,že kolektivní závazek EU...znamená závazek každého jednotlivého členského státu,včetně ČR...neobstojí...Takový závěr nelze opřít ani o mezinárodní či ústavní garance lidských práv, a to zejména z důvodu jejich obecnosti. Sedm měsíců NSS přednostně věnoval přezkumu dalšího nesmyslného „aktivistického“ rozhodnutí MěS,ač je zahlcen nápadem. Původně MěS čtyřem českým ministerstvům zakázal pokračovat v porušování práv žalobců nestanovením konkrétních mitigačních opatření vedoucích ke snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990 (14 A 101/2021: IV.výrok). Zda je náhoda,že se na nesoudném rozsudku podílel Senát 14 MěS (soudci: Cháberová,Kratochvíl,Výborný),lze toliko spekulovat. Nejde přinejmenším ověřit,zda zrovna onomu senátu žaloba měla být přidělena,když Rozvrh práce MěS je nesrozumitelný. (Přidělení kasačních stížností ve věci „Klimatické žaloby“ 9.senátu NSS je diskutabilní též,poněvadž věci se nepřidělují soudním senátům a NSS nezveřejňuje sled nápadu jednotlivým soudcům: “aplikace“ InfoSoud). Jde o totéž soudcovské trio MěS,které za pandemie viru poprvé (a kladně) rozsoudilo spor s ministerstvem,čemuž byla věnována velká pozornost médii,i poněvadž za žalobou stál expert na zdravotnické právo JUDr.Ondřej Dostál,avšak rozsudek (14 A 41/2020) byl zrušen týmž NSS (6 As 114/2020). Novináři,kteří v loňském létě rozsudek MěS (14 A 101/2021) nadšeně medializovali (rozhodnutí MěS je odborníky hodnoceno jako argumentačně precizní),v přítomnosti o „Klimatické žalobě“ zarytě mlčí (i na vlnách Českého rozhlasu).
Nejvyšší správní soud neodepřel rozhodnout věcně a brzy,ale dosti selhal,když akceptuje v Česku nepřípustnou žalobu („actio popularis“). NSS sice líčí tvrzení ministerstev o nepřípustnosti „Klimatické žaloby“ (bod 89, Rozsudku),ale jinak ji cele ignoruje,což není neobvyklé u českých soudů,ač jim Ústavní soud nejméně dvacetlet připomíná,že je to nepřijatelné v právním státě. NSS nepřípustnost „Klimatické žaloby“ implicitně nepřesvědčivě obhajuje (bod 176, Rozsudku): Nyní posuzovaná klimatická žaloba přesahuje rozsah,který by bylo možno napravit opatřením proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Jiný prostředek ochrany,který by museli budoucí žalobci nutně vyčerpat před podáním zásahové žaloby,aby nebyla nepřípustná podle § 85 s. ř. s.,právní řád neupravuje. O referendu a politických hnutích (akce proti „nečinnosti“) NSS neuvažuje...! O výchově,osvětě a vzdělávání veřejnosti rovněž ne !! Rozsudek 9 As 116/2022 trpí – i pro NSS příznačným - technikálním usuzováním: sáhodlouhé úvahy o (ne)vázanosti soudu petitem či podmínkách (nezákonného) zásahu. 20let se vlastně NSS věnuje „pitvání“ paragrafů v procesních řádech (především SŘS),jak prozrazuje jeho neustálená judikatura.
V Česku je možno „objednat“ si stíhání,což nejedna soudní kauza ukazuje. Je možné si (rychle) založit firmičku,která je prázdnou schránkou,ale i spolek(= občanské sdružení),který pokřivuje veřejnou debatu. Klimatická žaloba ČR je kvazispolkem,což ilustruje to,že mu u „Klimatické žaloby“ asistují další (4) žalobci (,soudy pečlivě anonymizovaní !!). Nejsou-li čtyři fyzické osoby členy „spolku“,pak to ukazuje na jeho efemérnost. Nu Klimatická žaloba ČR o sobě referuje:Členy nejsou firmy ani jiné spolky či organizace. Iniciativu ke vzniku spolku dali v létě 2019 zástupci několika environmentálních hnutí. Nejde o spolkový svaz,ale přesto členy „spolku“ jsou „zástupci“ jiných spolků. Jenže oba české správní soudy kvazispolek očividně tolerují,ač § 145-1d Občanského zákoníku jasně vyjadřuje: Zakazuje se založit právnickou osobu,jejímž účelem je řízení orgánu veřejné moci nebo výkonu veřejné správy bez zákonného zmocnění. Diktovat si stanovení konkrétních mitigačních opatření vedoucích ke snížení emisí skleníkových plynů je neskrývaným protektorstvím: nástroj strategické litigace v oblasti ochrany klimatu. Soudcům na všech úrovních je vlastní praxe překrucování zákonů,zneužívání moci,a další nešvary(,neslučitelné s jejich ctihodností),tudíž není překvapivé,že kvazisdružování přehlíží. NSS s MěS nejsou neochotni věnovat čas „průlomové“ nepřípustné žalobě,když žalobc(i)e za „strategickou litigaci“ bez reptání platí. Jinak Městský soud v Praze žaloby (i) obratem odmítá,anebo nechává „hnít“...
NSS oním únorovým rozsudkem vytkl pražskému soudu pitomost (prý životní prostředí je chráněno Listinou základních práv a svobod),ale soudci MěS se nemusí obávat kárného postihu,takže nadále NSS bude vmanipulováván do role zdatného „výrobce precedentů“,ač zároveň „abdikoval“ na vydávání sjednocujících Stanovisek. K Nejvyššímu správnímu soudu se „Klimatická žaloba“ asi dostane znovu,pokud soudci konají sofistikovaně nesoudně. Dále NSS sice vrátil MěS „Klimatickou žalobu“,ale s výslovným pokynem,aby žalobce „šikanoval“ (bod 169, Rozsudku),takže soudci NSS (Molek,Malík,místopředsedkyně NSS Pořízková) se zachovali zbaběle: atomofobům takovou kličkou zabránili v podání (přípustné) ústavní stížnosti. Onen rozsudek NSS je rovněž postojem soudců ke klimatické propagandě,sice to popírají (bod 3,): NSS...nijak nezpochybňuje existenci člověkem vyvolané klimatické změny,ani povinnost žalovaných na ni svou aktivitou reagovat...ovšem...z důvodů níže vyložených se nemohl vyjadřovat a nevyjádřil k obecnějším otázkám,zda opatření žalovaných reagující na klimatickou změnu byla obecně dostatečná,či nikoli. Soudy mají autoritativně soudit konkrétní otázky,nikoli se vyjadřovat k teoriím (filozofovat). Žádnou povinnost „strategické litigace“ navíc právní řád nezná (není jím ani § 19 Zákona o životním prostředí),tudíž Rozsudek 9 As 116/2022 není přesvědčivý jak pro stát,tak i žalobce.
Atomofobové i klimatičtí proroci sice bojují se státem nenásilně,ale bez patřičné veřejné podpory,protože jim stačí rafinovaně vystupovat coby právnická osoba a pro zesílení ohlasu mít úslužné soudce. Ovšem - Článek 35-1 Listiny základních práv a svobod každému zaručuje právo na příznivé životní prostředí,ale byl-li by brán doslovně,tak by se třeba nesmělo létat. Aktivisté se domnívají,že si lze vymoci kolektivní proměnu smýšlení (vyznání) a osvícenou civilizační praxi správní žalobou. § 16 Zákona o životním prostředí mají již za překonaný,přestože vyjadřuje: Výchova,osvěta a vzdělávání se provádějí tak,aby vedly k myšlení a jednání,které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje,k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách. V ultraliberálním prostředí EU Zelení a mnozí ekologové nechtějí být nevděčnou „solí země“: jednat drobně lokálně - myslet žitou realitu globálně. „Klimatická žaloba“ je patrně dovršením zvrácení zásad individuálně udržitelného života: koná se dle globální doktríny (oteplování klimatu),jinak se myslí partikulárně lokálně. Zasadí-li se „Klimatická žaloba“ (jistě psaná ve strachu a hněvu jako protijaderná „bible“ pod názvem Atomový stát) do kontextu střední Evropy,tak ta by nedosahovala velmi vysokých emisí oxidu uhličitého oproti celku EU,kdyby se budovala a rozvíjela nízkoemisní jaderná energetika. Zelení všech extrémních odstínů však nějakých 50let zavile straší (chudnoucí) Evropu eschatologickým horizontem jaderné energetiky.
autor textu je neorganizovaným ochráncem přírody - a není cynický ke své uhlíkové stopě