Slovíčko MŮŽE ústavní právníky neděsí
Od vyhlášení novodobé Ústavy uplynulo 25 let...V přímém přenosu České televize (15.prosince) vrcholný soudce,profesor a ústavní právník,nepřesvědčivě vysvětlovali veřejnosti slovo může v Článku 35-1 (Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky,jestliže...). Prý by nám to měli ozřejmit tvůrci Ústavy: co nám chtěl básník říci !!! Elitní právníci možná netuší,kde všude se v textu základního zákona výraz může vyskytuje. Anebo to vědí,ale považují to za podružné,ne-li nicotné pro jejich profesní zájem. Nejde vůbec o bezvýznamnou otázku,když ústavodárce slovo může přehojně vložil do formulací ústavních článků: Prezident republiky může - sněmovna může - soud může - zákon může - stát může. Také: občan může být zvolen - senátor se může svého mandátu vzdát - Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda - zasedání komory může být usnesením přerušeno - veřejnost může být vyloučena z jednání. Naprotitomu se ono slovíčko nachází v Ústavě v záporném tvaru méně častěji (Články: 12-2,21,32,57,66,87-2),přičemž by bylo přiléhavější slůvko nesmí ! Například Čl.12-2: Nikdo nesmí být zbaven státního občanství proti své vůli.Děsnější je to,že slovíčkem může jsou posety soudní procesní řády. A soud(ci)y vykládají,že soudce nemusí,když může. Výsledkem přisuzované libovůle je přetížený Ústavní soud,který ústavní stížnosti musí házet do koše (odmítat je jako „zjevně neopodstatněné“).
Tři elitní právníci nenalezli nehypotetickou odpověď na jednoduchou otázku: význam slova může v jednom ústavním článku. Známý právníci se správně domnívají,že Ústava státním orgánům a ústavním aktérům výrazem může dovoluje uvážit,co učiní neb vykonají,a to i mimo kamery. Ústavní právníci však neříkají,proč Ústava nezahrnuje výraz musí,a to i když smysl ustanovení takový je (právě v Článku 35-1). Slůvko musí je v Ústavě jenom jednou: Článek 33-5 (Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou…). Právník Kudrna odpověděl,že základní zákon není manuál (k automatické pračce),proto v Článku 35-1 Ústavy není výraz musí !!! Prezident republiky má úkol („musí“) rozpustit sněmovnu,neblíží-li se konec volebního období,nikoli může. Ústava z hlavy státu dělá notáře,jenž smí to a ono,vykládají soudci,ale dikce Ústavy tomu odporuje.
Ústava je herním manuálem,nikoli knihou podobenství. Fotbalová pravidla asi také neříkají rozhodčímu,že penaltu musí písknout,ale může ji nařídit. Sudí může udělit hráči žlutou kartu,ale nemusí,jestliže usoudí nepřekročení pravidel. Ústava zahrnuje procedury jako pravidla některé sportovní disciplíny,sice většinou postrádá lhůty,když nemohou být akty striktně nalinkované,jinak by politika byla loutkovým divadlem a stát netvorem. Slovo může není břitké,takže málokoho nutí,málokoho urazí,málokomu křivdí. Uhlazené nestriktní formulace asi patří k Ústavě. Přesto Ústava připomíná provozní řád: základní zákon republiky stanovuje,co stát,jeho orgány,politici a úřední osoby smí (mají) konat.
Česká Ústava bývá používána jako provozní řád,ne-li jízdní řád,jak se ukazuje i po říjnových volbách. V Článku 73-2 není slovo musí (podat demisi),tudíž druhé souvětí vyznívá tak,že vláda podává demisi teprve až po ustavující schůzi,nikoli dříve: kdy ji podává !!!!!!! Článek 33-5 by nemusel zahrnovat výraz musí,přesto by nezněl tak,že předpis schválen být nemusí,ale nutnost je zdůrazněna slovem musí. Výraz může nemá být bagatelizován,protože je zásadním „konstrukčním„ prvkem právního řádu. Podle soudce Nejvyššího správního soudu,jenž byl přizván do televizní rozpravy u příležitosti vyhlášení novodobé Ústavy,máme vyčkat na autoritativní výklad slova může Ústavním soudem,ale v tom je potíž. Mezi tvůrci Ústavy jazykovědec,ani učitel českého jazyka,asi nebyl,proto mnohá slova Ústavy mají víceznačný až daleko odlišný význam,než jak předstírají právníci.