Soudy přehlížená tlačenice nezvolených poslaneckých náhradníků
Profesor Fiala,MUDr.Válek,JUDr.Blažek - mohli pozbýt poslaneckého mandátu,pokud by Nejvyšší správní soud (NSS) shledal zásadní pochybení v posledních volbách. NSS v listopadovém rozhodnutí (Vol 102/2021) však toliko pozměnil pořadí náhradníků na Jihomoravské kandidátce koalice SPOLU. NSS aplikoval Volební zákon,jenž neústavně dovoluje (§ 54),aby se poslanci stávali nikým nevolení náhradníci !!!! V onom rozhodnutí soudci dlouze uvažují,co se má rozumět souslovím zahájení voleb !!! (samozřejmě otevření volebních místností a hlasování voliči). Soudcovský stav má náhradnictví nezvolených již za něco normálního v Česku.
Pan Petr Bendl,jenž po pracném přepočítání hlasů ve Středočeském kraji pozbyl v roce 2017 dle autoritativního výroku NSS poslaneckého mandátu (nabyl ho Martin Kupka),nebyl příliš „vykolejený»,protože zůstal prvním poslancem-čekatelem (=náhradníkem) ODS. A usednutí do poslanecké lavice se opravdu dočkal - během necelých 2let (v červenci 2019): coby 11. nastoupivší poslanecký náhradník v jednom jediném volebním období. Za Babišova ministerského kabinetu do sněmovních lavic usedlo dvacet poslaneckých náhradníků: nejvíce 9 z kandidátek ANO. Naposledy v květnu režisérka Sommerová nahradila rezignujícího poslance Ferriho.
Ústava vyjadřuje poměrné rozdělení platných voličských hlasů do Poslanecké sněmovny. Ač ve volbách hlasujeme pro kandidátky politických stran a hnutí,tak poslancem je volena fyzická osoba. Náhradnictví nemůže ospravedlnit Článek 16-1 Ústavy,poněvadž v kontextu Čl.19-1 toliko vyjadřuje počet maximálně zvolivších poslanců (200),nikoli jejich nezměnitelné množství. Ústava nevyjadřuje,že Poslanecká sněmovna nemůže zasedat v počtu menším než dvěsta: sněmovna je usnášeníschopná i při nepřítomnosti desítek poslanců (Čl.39-1). Ústava nepředjímá,že by se poměrné zastoupení politických subjektů v dolní komoře Parlamentu mělo pojišťovat po celé volební období nezvolenými osobami. Naopak základní zákon počítá s přirozenými obměnami v parlamentním sboru,včetně toho,že poslanci opustí stranu,založí novou stranu,neb se vzdají mandátu vzhledem k jmenování do časově náročné vládní či jiné funkce. Proporcionalita dle výsledku voleb se v průběhu volebního období přirozeně vymazává. Poměrné má být rozdělení hlasů mezi politické subjekty (volební systém),nikoli složení zastupitelů po čtyři roky.
Volební zákon nemůže stanovit,že poslancem se stane osoba nezvolená. A Jednací řád Poslanecké sněmovny má stanovovat procedury jednání pléna sněmovny (a organizaci parlamentní komory),nikoli určovat,že se někteří stávají poslanci bez zvolení. Ústava vyjadřuje vznik a zánik mandátu poslance - nijak nevyjadřuje i nepředjímá,že mandát poslance vznikne se zánikem mandátu jiného poslance ve stejném volebním období. Ústava jednoznačně a nepochybně o výměně v poslanecké lavici čekateli nemluví. V některých zemích Evropské unie se volí náhradníci parlamentních zastupitelů,avšak dle Ústavy (například do Národního shromáždění Francouzské republiky,do Riksdagu ve Švédském království),nikoli podle zákona,jenž by navíc nebyl se základním zákonem v souladu. V některých zemích se uskutečňují i doplňovací volby do sněmovny (dolní komory Parlamentu),takže poslanci se nestávají čekatelé ze starých kandidátek.
V Česku ve volbách nezvolené osoby dodnes nahrazují poslance,svolí-li k tomu poslanci ostatních stran ve sněmovně. Politickým stranám a hnutím prochází,že si poslance vyměňují - sice dle čekatelského pořadníku a se souhlasem ostatních partají ve sněmovně. A proč by partaje svolení nedávaly,když se jim to vrátí u další případné výměny. A především se strany nemusí obávat,že by ztratily početní sílu na plénu vlastní neodpovědností neb hašteřivostí. Jsou vždy připraveni hlasovat nezvolení poslanci z řad poslanců-čekatelů. Slovutný poslanec Kalousek se v lednu 2021 vzdal mandátu,aniž oslabil maličký poslanecký klub TOP 09 a vůbec „demokratickou opozici“,protože ihned naskočil náhradník (Jakob). Nebýt tehdy ne(z)volených náhradníků (vládní kabinet početně k většině postrádal deset poslanců),tak by se volby nekonaly až na podzim (ještě v době napjaté pro schvalování státního rozpočtu): hlava státu by musela změnit termín voleb.
Český Parlament navázal na «komunistické» zákonodárství nepřijatelným nadřazením Volebního zákona Ústavě. Poválečný Volební zákon (75/1948 Sb) legalizoval nevolené náhradníky poslanců (§ 42-7),však neměli oporu v Ústavě ČSR ani po takzvaném únorovém puči (Zákon 18/1951 Sb.),čehož si po sametovém převratu právníci museli povšimnout (třeba disident a stávající Předseda ústavního soudu. Zesnulý pan Václav Havel,jenž hlásal i v nejvyšší státní funkci ideu nepolitické politiky,v roce 1995 podepsal Volební zákon,který dovolil opevnit se politickým stranám v parlamentu zástupy náhradníků. Už po pěti letech od sametového převratu tehdejší hlava státu svolila - asi nechtěně v důsledku zaneprázdnění významnějšími státnickými záležitostmi - odejmout lidu vládu věcí svých !!!! Prezident Havel se „úspěšně“ soudil s politiky o Volební zákon v roce 2000 (Pl.ÚS 42/00),jenže výsledkem jsou slabé koaliční vlády a růst „pidistran“ v Poslanecké sněmovně.
Volební zákon v Česku příkře odporuje vůli ústavodárce,a to již čtvrtstoletí,pokud zasedá ve sněmovně někdo,kdo propadl volebním „sítem“. Za Nečasovy vlády hlasovala pro vládní návrh zákona (Narovnání mezi státem a církvemi),jenž se stal „třaskavinou“,nejen trestním soudem odsouzená osoba,ale i ta,jež nebyla zvolena ve volbách ! Tehdy nebyla slyšet (z médií) kritika neústavního následnictví v poslaneckých řadách,nýbrž mravního deficitu páně poslance Pekárka. Soudcovský stav se také nebouřil...což není překvapivé vzhledem k počínání NSS. Důsledkem neústavních zákonů jsou nejen rozsáhlé stranické kandidátky,ale i to,že politická uskupení na kandidátky zařazují osoby,u nichž mandát poslance není slučitelný s vykonávanou funkcí: senátor Hlavatý v roce 2017 – předtím senátor Tomio Okamura i Karel Schwarzenberg !!
Pro poslední novelu Volebního zákona (189/2021 Sb.) hlasovalo pouze 96 poslan(kyň)ců ze 200 - potažmo ze 181,odečtou-li se náhradníci. Nebýt náhradnictví,tak by výsledek soutěže politických stran a hnutí vypadal jinak. Každé politické uskupení by muselo předem kalkulovat,zda je personálně silné na vládní funkce. I zda v případě vstupu do vlády jejich poslanecký klub nebude náchylný k rozložení,když by se počet poslanců snížil. Došlo by k omezení vzniku ministran,a možná i volební paty by byly výjimečné. Místo adekvátní novely Ústavy panuje roztříštěnost politického spektra,pakliže mechanismus automatického náhradnictví je nenutí se slučovat. Čeští poslanci a poslankyně nám už ukázali,že si dokážou vypustit voliči napuštěný rybník (dodatek Ústavy 319/2009 Sb.: „seberozpouštění sněmovny»),ale partaje nepřipustí rybník s osazenstvem jimi neaklimatizovaných ryb. Být rybou i být parybou (poslancem-čekatelem) se časem vyplácí…