Do konce světa jaderná fúze neulehčí lidský úděl na Zemi
Přede rokem vyšla zpráva: Jadernou energii Německo odmítlo. Na výzkum fúzního reaktoru přihodilo miliardu eur. Počínání Německa je iracionální. Sice je pravdou,že za finanční podporou tokamaku ITER (v příštích pěti letech) stojí (ex)ministryně ze strany FDP,která jadernou (=atomovou) energetiku nebojkotuje (narozdíl od obou vládních stran)...
O Silvestru 2022 zpravodajská média informovala: Termojaderná fúze je už sto let stará. O pár týdnů dříve prolétla ironicky vyznívající jiná zpráva: Američtí vědci poprvé provedli jadernou fúzi,při které více energie vzniklo,než se spotřebovalo...Aby za následujících 100let (termo)jaderná fúze dosáhla výkonu komerčně provozuschopných štěpných reaktorů,sypou se do fúzních experimentů astronomické sumy peněz. Což výmluvně dokresluje první citovaná zpráva: Osmnáct různých startupů pracujících na využití termojaderné fúze v energetice získalo od investorů a fondů rizikového kapitálu 2,4 miliardy dolarů. Firmy slibují,že hmatatelný výsledek bude do deseti let. V Německu...startup Gauss Fusion. Jeho ředitelka...odhaduje cenu vybudování plnohodnotné termonukleární elektrárny na čtyřicet miliard eur. Mohla by vzniknout po roce 2045.
Termojaderná fúze bude připravena,jakmile ji společnost bude potřebovat : fyzik L.A.Arcimovič nadnesl na počátku 70.let. Bývalý Generální ředitel Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) mu přitakal v předmluvě naučné publikace (z roku 2005) – FÚZE : Energie vesmíru: Zdá se že měl pravdu a onen čas pomalu přichází. Autoři oné publikace,v níž jsou vyloženy principy (termo)jaderné fúze i dosavadní technologické potíže,vydané ještě před započetím výstavby tokamaku ITER ve Francii,v jejím závěru srší optimismem rovněž: prototyp fúzní elektrárny by mohl do sítě dodat elektřinu během 30roků. Samy zastánci mírového atomu přiživují vidinu (termo)jaderné fúze. Slova exšéfa CERNu (Ch.L.Smith) v téže výkladové publikaci nejsou přesvědčivá: Fúzní elektrárna nevypouští do atmosféry žádné nečistoty (skleníkové plyny,oxidy síry,ad.) a tak vyhovuje podmínkám,po jejichž splnění společnost volá stále hlasitěji a hlasitěji. Nefúzní nukleární elektrárna je totiž také „bezmisní“,o čemž se ví více jak 20let...
Učenci a technici v CERNu možná nejsou šarlatány,ale za sedmdesát let vědátoři vykoumali vlastně jen (neplánovaně) internet,jenž s elektroenergetikou (přeměnou a přenosem energií) nemá tolik společného. V českém „ďolíčku“ trpíme vědátory v Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd (zřízený v roce 1959),jenž své výsledky prezentuje slovy: desítky let špičkového výzkumu ve veřejném zájmu. Zaměstnanci Ústavu si přitom hrají: generují magnetické pole o velikosti až pět Tesla a proud v plazmatu až dva miliony ampér (na tokamaku COMPASS-U,dovezeného z britského Culhamu),a pak Akademie věd nemívá peníze na účty za elektřinu. A ještě v malém Česku působí duplicitní „Ústav jaderného výzkumu“ Řež.
Skepsi k fúzi James Lovelock vyjádřil lapidárně v knížce z roku 2006 (GAIA vrací úder): dalších 20let bude trvat,než-li fúze uvaří čaj a bude pohánět PC. Novinář Petr Koubský vyložil pochyby o jaderné fúzi trefně v knížce Věda podle abecedy (z roku 2019). V roce 1978 vědec František Janouch odhadoval realisticky (text v knížce Myslím zeleně,proto volím jádro): termojaderná fúze může být technologicky zvládnuta (bude-li vůbec) až někdy za padesát let...Není třeba počítat složitě,že uplynulo 46let od prognózy atomového fyzika. (Termo)jaderná fúze měla být nevyčerpatelným zdrojem energie,avšak je nadnárodně sdílenou iluzí,proto se v ní utápí desítky miliard dolarů.
Klíčovou potíž zvládnutí fúze vystihl jeden z nositelů Nobelovy ceny: Tvrdíme,že dáme Slunce do krabičky [horoucí plazmu]. To zní pěkně. Jenomže nevíme,jak vyrobit tu krabičku. Mezinárodní fúzní tokamak ITER (vedle Mezinárodní vesmírné stanice druhé nejdražší lidské dílo) má být onou „krabičkou“. Dalších dvacet miliard eur se má vyhodit do ITERu,ač fúzní reaktor má dosáhnout (kol roku 2035) výkonu nejvýše 500 MW(e). A příliš se nekalkuluje s tím,kolik provozuschopná fúze vyžaduje velice vzácných prvků. Oproti thoriu,kterého se nachází v nitru naší planety několikanásobně více,než-li těženého uranu pro štěpení !A vědátoři postrkují lidstvo ke každodennímu užívání umělé inteligence,která s nezbytnými datovými centry bude stejným žroutem elektřiny jako mamutí průmyslové provozy. Má-li být primárním „palivem“ (termo)jaderné fúze („jen“) voda a lithium (deuterium a tritium),však ve skupenství horoucí plazmy,pak v pozemských podmínkách jde o neuříditelný živelný proces,což lze pochopit zdravým rozumem. Samy autoři oné publikace přiznávají: Chování plazmatu má s chováním počasí hodně společného. Jak atmosféra,tak plazma se totiž řídí zákonitostmi proudění tekutin a k tomu nedílně patří i složité turbulentní jevy.
V předmluvě publikace ČESKÁ ENERGETIKA NA KŘIŽOVATCE (z roku 2018) Václav Pačes - Předseda někdejší české energetické komise - zasel červíčka pochybností o štěpné atomové energetice,která poskytuje alibi pasivitě v praktické energetice (a i teplárenství). Cituje se: Jaderná energetika má ovšem svá úskalí...Nevýhodou...je také vzniklý jaderný odpad...Proto je třeba uvažovat i o principiálně jiných typech jaderných elektráren,než jsou současné reaktory...Jaderná energetika je dočasné řešení výroby elektřiny,řekněme pro toto století. Jsem si jist,že nás čekají nové,čisté,bezpečné a účinné technologie (snad v druhé polovině století,jaderná fúze)...Iluze fúze se zahnízdila v hlavách veřejných činitelů i ve vyspělé Británii,jak prezentuje Sir Matt Ridley (kniha Jak fungují inovace z roku 2020): je nyní pravděpodobnější,že svůj příslib možná konečně naplní jaderná fúze...technologie,s níž se nepojí téměř žádné riziko výbuchu nebo roztavení,velmi malé,co se týče radioaktivního odpadu,a nehrozí u ní,že by poskytla materiál pro výrobu jaderných zbraní...palivem je především vodík,který si vlastní elektrickou energii může vyrábět z vody,takže její ekologická stopa bude malá...problémem...stejně jako u štěpení...je nutnost snížit náklady masovou výrobou reaktorů a schopnost průběžně měnit projekt na základě zkušeností,čímž se náklady budou dále optimalizovat. Řešení klíčového problému štěpných reaktorů - snížení nákladů na výrobu - se odsouvá, zlevňuje-li energie spotový trh,jak uvažují elity. Ještě se navyšují náklady tlakem na budování národních uložišť jaderného „odpadu“. Tokamak ITER je financován evropskými státy z necelé poloviny,jenže promrhávané prostředky schází na rozvoj vysoce produktivního,a i jako letadla bezpečného,jaderného štěpení. Kvůli živené vidině fúze EU ustrnula ve vyzkoušené atomové energetice...
Přední vědecký publicista Michio Kaku nepopírá v knize Fyzika budoucnosti (z roku 2011 - vydaná česky v roce 2022) iluzivnost (termo)jaderné fúze: Nikoli štěpení,ale fúze je způsob,jemuž příroda dává přednost při pohánění vesmíru...Dosavadní pokusy ovládnout tuto kosmickou sílu však selhaly...zapeklitě obtížný úkol...Navíc je veřejnost vůči fúzi skeptická,protože každých dvacet let vědci tvrdí,že fúzní energie bude skutečností za dvacet let. Avšak zároveň učenec straší veřejnost - jako citovaný exšéf Akademie věd ČR - jaderným štěpným odpadem (strana 203): obrovské množství jaderného odpadu,který zůstane radioaktivní po tisíce až desítky miliónů let ! Touž dezinformací plaší vědomí nevědců v knize (z roku 2018) Budoucnost lidstva (strana 331): akorát čísla uvádí řádově menší (po milióny let) !! Tentýž myslitel šíří fámu,že velmi horké jaderné palivo může způsobit roztavení štěpného reaktoru - jakoby snad fúzní plazma nebyla pekelně horoucí. Živení iluze termojaderné fúze na Zemi - za očerňování štěpení - nahrává hysterickým atomofobům. Nukleární štěpení je možno bojkotovat - coby jen „předpotopní“ technologii produkce energií. Plejáda špičkových světových vědců a myslitelů se stala „užitečnými idioty“ atomofobů.
Stěží lze tleskat vědátorům,pro které energetické štěpení jádra je „pravěk“ - a kteří si spiklenecky kolíkují únikovou cestu na „Mars“. Nu v poslední knížce M.Kaku vyzdvihuje energeticky potenciálně vysoce účinný „fúzní proces“ v souvislosti s pohonem hvězdoletů a přesídlením lidstva na jiné planety. 100leté projektování termojaderné fúze posunulo lidstvo s nabytým věděním,ale bez praktického celospolečenského užitku aspoň na planetě Zemi. Parafrázuje se citovaný sarkastický výrok Nobelisty: Víme,jak vyrobit krabičku,ale Slunce [150 miliónů stupňů Celsia horoucí plazma] v krabičce nepolapíme. Fyzikové v CERNu se vrtoší v dimenzích metafyziky neb dialektického materialismu (kvarky,spiny,bosony,temná hmota a energie),však nesvedou spoutat „Slunce“ na Zemi. Bez náramně drahých šarlatánských pokusů a omylů je možno se dovtípit,že lidstvu (bez ohledu na rasu) je souzeno ovládat (ke svému prospěchu) toliko rozklad atomových jader,nikoli jejich syntézu.