POHOŘÍ ČERNOTA

Před rokem vyšla zpráva: Jadernou energii Německo odmítlo. Na výzkum fúzního reaktoru přihodilo miliardu eur. Počínání Německa je naprvní pohled dosti iracionální. Sice je pravdou,že za finanční podporou tokamaku ITER (v příštích pěti letech) stojí (ex)ministryně ze strany FDP,která jadernou energetiku nebojkotuje (narozdíl od obou vládních stran).

O Silvestru 2022 zpravodajská média informovala: Termojaderná fúze je už sto let stará. O pár týdnů dříve vyšla ironicky znějící jiná zpráva: Američtí vědci poprvé provedli jadernou fúzi,při které více energie vzniklo,než se spotřebovalo. Tudíž aby za následujících 100let (termo)jaderná fúze dosáhla výkonu štěpných reaktorů,vydávají se obří sumy do ní,dodává první citovaná zpráva: Osmnáct různých startupů pracujících na využití termojaderné fúze v energetice získalo od investorů a fondů rizikového kapitálu 2,4 miliardy dolarů. Firmy slibují,že hmatatelný výsledek bude do deseti let. V Německu vznikl také startup Gauss Fusion. Jeho ředitelka Milena Rovedaová odhaduje cenu vybudování plnohodnotné termonukleární elektrárny na čtyřicet miliard eur. Mohla by vzniknout po roce 2045. Jadernou fúzi lidstvo nezvládá,proto se v ní desítky miliard dolarů utápí druhé století. (Termo)jaderná fúze by měla být nevyčerpatelným zdrojem energie,však je - lze se domnívat - nadnárodně sdílenou iluzí. Nu již v roce 1978 atomový vědec František Janouch vyřkl realisticky (text v knížce Myslím zeleně,proto volím jádro): termojaderná fúze může být technologicky zvládnuta (bude-li vůbec) až někdy za padesát let...Není třeba složitě počítat,že uplynulo 46let od prognózy švédského fyzika.

V knížce z roku 2006 (GAIA vrací úder) James Lovelock vyjádřil skepsi k fúzi prostě: dalších 20let bude trvat - než fúze uvaří čaj a bude pohánět PC. Pochyby o jaderné fúzi novinář Petr Koubský vyložil trefně v knížce Věda podle abecedy (z roku 2019). Jeden nositel Nobelovy ceny prý vyřkl: Tvrdíme,že dáme Slunce do krabičky [horoucí plazma]. To zní pěkně. Jenomže nevíme,jak vyrobit tu krabičku. Mezinárodní fúzní tokamak ITER - po Mezinárodní vesmírné stanici druhé nejdražší dílo - má být takovou „krabičkou“. Dalších dvacet miliard eur se má utopit v ITERu,ač fúzní reaktor má mít (kol roku 2035) výkon nejvýše 500 MW(e). Tokamak ITER je sice placen EU (jen) z necelé poloviny,však promrhávané prostředky schází na rozvoj komerčně vyzkoušeného,vysoce produktivního,a i jako letadla bezpečného,jaderného štěpení. K tomu vědátoři příliš nekalkulují s tím,kolik provozuschopná fúze vyžaduje velice vzácných prvků. Oproti thoriu,kterého se nachází v nitru naší planety několikanásobně více - než pro štěpení dostatkového uranu ! Proto EU v atomové energetice ustrnula...

Na počátku 70.let prý ruský fyzik L.A.Arcimovič napsal: termojaderná fúze bude připravena,jakmile ji společnost bude potřebovat. V předmluvě publikace FÚZE: Energie vesmíru (z roku 2005) - vydané ještě před započetím stavby tokamaku ITER ve Francii - bývalý Generální ředitel Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) dodal: Zdá se že měl pravdu a onen čas pomalu přichází. Nutno se domnívat,že se zastánci mírového atomu unáší iluzí (termo)jaderné fúze,živené přepočetnou komunitou. Učenci a technici v CERNu možná nejsou šarlatány,ale za téměř sedmdesát let sestrojili vlastně jen (neplánovaně) internet,jenž s elektroenergetikou (přeměnou a přenosem energií) nemá mnoho společného. Vědátoři posunuly lidstvo k digitálním technologiím,které se svými datovými centry jsou stejnými žrouty elektřiny jako mamutí průmyslové provozy. Fyzikové v CERNu se svými výzkumy mapují své poznání v říši metafyziky,gnoseologie neb dialektického materialismu (kvarky,spiny,bosony,temná hmota a energie),však (zatím) nesvedli spoutat „Slunce“ na Zemi. Lidstvo má dostatek plynu,ropy a uhlí,tudíž „duchařina“ CERNu málokomu vadí. Nejsou přesvědčivá slova exšéfa CERNu (Ch.L.Smith) v téže výkladové publikaci: Fúzní elektrárna nevypouští do atmosféry žádné nečistoty (skleníkové plyny,oxidy síry,ad.) a tak vyhovuje podmínkám,po jejichž splnění společnost volá stále hlasitěji a hlasitěji. Nefúzní nukleární elektrárna je totiž také „bezmisní“,o čemž se ví více jak 20let.

Autoři oné publikace,v níž jsou vyloženy principy (termo)jaderné fúze i její technologické potíže,v jejím závěru rovněž srší nadšeneckým optimismem: prototyp fúzní elektrárny by mohl do sítě dodat elektřinu během 30roků. Také Předseda někdejší české energetické komise v předmluvě publikace - ČESKÁ ENERGETIKA NA KŘIŽOVATCE (z roku 2018) - šíří romantiku budoucnosti fúze. Cituje se: Jaderná energetika má ovšem svá úskalí...Nevýhodou...je také vzniklý jaderný odpad...Proto je třeba uvažovat i o principiálně jiných typech jaderných elektráren,než jsou současné reaktory...Jaderná energetika je dočasné řešení výroby elektřiny,řekněme pro toto století. Jsem si jist,že nás čekají nové,čisté,bezpečné a účinné technologie (snad v druhé polovině století,jaderná fúze)...Ctěný Václav Pačes ukolébal reprezentaci lidu červíčkem pochybností o štěpném jádru. Iluze jaderné fúze poskytuje alibi pasivitě v praktické energetice. Iluze se zahnízdila v hlavách veřejných činitelů i ve vyspělé Británii,jak prezentuje Sir Matt Ridley (kniha Jak fungují inovace z roku 2020): je nyní pravděpodobnější,že svůj příslib možná konečně naplní jaderná fúze...technologie,s níž se nepojí téměř žádné riziko výbuchu nebo roztavení,velmi malé,co se týče radioaktivního odpadu,a nehrozí u ní,že by poskytla materiál pro výrobu jaderných zbraní...palivem je především vodík,který si vlastní elektrickou energii může vyrábět z vody,takže její ekologická stopa bude malá...problémem...stejně jako u štěpení...je nutnost snížit náklady masovou výrobou reaktorů a schopnost průběžně měnit projekt na základě zkušeností,čímž se náklady budou dále optimalizovat. Řešení klíčového problému - snížení nákladů na výrobu štěpných reaktorů - se odsouvá (spotový trh energií je přece zlevňuje,elity uvažují). Nemluvě o budování uložišť jaderného „odpadu“,nemá-li EU společnou energetickou politiku...

Přední vědecký publicista Michio Kaku nezapírá v knize Fyzika budoucnosti (z roku 2011 - vydaná česky v roce 2022) iluzivnost fúze: Nikoli štěpení,ale fúze je způsob,jemuž příroda dává přednost při pohánění vesmíru...Dosavadní pokusy ovládnout tuto kosmickou sílu však selhaly...zapeklitě obtížný úkol...Navíc je veřejnost vůči fúzi skeptická,protože každých dvacet let vědci tvrdí,že fúzní energie bude skutečností za dvacet let. Avšak nelze pominout,že zároveň M.Kaku straší veřejnost jaderným štěpným odpadem (strana 203): obrovské množství jaderného odpadu,který zůstane radioaktivní po tisíce až desítky miliónů let ! Taktéž v knize (z roku 2018) Budoucnost lidstva (strana 331): akorát čísla uvádí řádově menší (po milióny let) !! Tentýž akademický vědec dokonce šíří fámu,že velmi horké jaderné palivo může způsobit roztavení reaktoru. V poslední knížce M.Kaku uvažuje o fúzi v souvislosti s pohonem hvězdoletů a přesídlením lidstva na jiné planety,proto energeticky potenciálně vysoce účinný „fúzní proces“ akcentuje. Živení iluze termojaderné fúze na Zemi velmi nahrává - lze mít zato - hysterickým atomofobům. Nukleární štěpení je možno bojkotovat neslyšně - coby jen „předpotopní“ technologii produkce energií. Celá plejáda špičkových světových vědců se stala „užitečnými idioty“ atomofobů. V českém „dolíčku“ k takovým vědcům možná patří i ti v Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd ČR (zřízený v roce 1959). Své výsledky Ústav prezentuje slovy: desítky let špičkového výzkumu ve veřejném zájmu. Ústav si přitom toliko hraje: generuje magnetické pole o velikosti až pět Tesla a proud v plazmatu až dva miliony Ampér - na tokamaku COMPASS-U,dovezený z britského Culhamu. A pakže AV ČR nemá peníze na účty za elektřinu. A ještě v malém Česku působí duplicitní „Ústav jaderného výzkumu“ Řež...

Primárním „palivem“ (termo)jaderné fúze má být jen voda a lithium (resp.deuterium a tritium),však přeměněné v horoucí plazmu,tedy jde v pozemských podmínkách o neudržitelný živelný proces. Samy autoři oné vědní publikace přiznávají: Chování plazmatu má s chováním počasí hodně společného. Jak atmosféra,tak plazma se totiž řídí zákonitostmi proudění tekutin a k tomu nedílně patří i složité turbulentní jevy. Ovšem - vývoj fúze se posunul o pár kroků dál za 100let,ale octl se na slepé koleji. Parafrázuje se citovaný výrok nobelisty: Víme,jak vyrobit krabičku,ale Slunce [150 miliónů stupňů Celsia horoucí plazma] v krabičce nespoutáme.

Další století máme božsky trpělivě čekat,až šarlatáni řadou náramně drahých pokusů a omylů konečně dospějí k poznání,že lidstvu je souzeno ovládat toliko štěpení atomových jader,nikoli jejich fúzi. Máme tleskat vědátorům,pro které je energetické štěpení jádra „pravěk“,a kteří si současně budují únikovou cestu na „Mars“...