POHOŘÍ ČERNOTA

Od dubna 2020 ČEZ informuje,že se prostřednictvím společnosti Sunfire účastní výstavby největšího světového vysokoteplotního elektrolyzéru na výrobu zeleného vodíku,...v areálu rafinérie obnovitelných paliv v Rotterdamu. Není nijak vedlejší na zprávě to,že kvaziprivátní korporace ČEZ se propojila s německou přes nastrčenou firmičku (Inven Capital),tudíž otrle praktikuje to,co umožnuje “rusům” sofistikovaně obcházet sankce EU...Sunfire má být německá „clean-tech společnost“,kooperující s rovněž německými ocelárnami Salzgitter Flachstahl,které první elektrolyzér pro výrobu vodíku z odpadní páry spustily již na jaře 2016. Není pochopitelné,proč energetický kolos ČEZ už neprodukuje vodík v Dukovanech,ani v Temelíně,když nepříliš vzdálené metropole o odpadní páru z jaderných reaktorů 20let nejevily vážný zájem. Dokáže-li ocelárna proměňovat svůj vedlejší produkt v ceněnou energetickou komoditu,tak ČEZ dosti „zaspal“. ČEZ odloňska nakupuje drahý „americký“ plyn z terminálu v tomtéž holandském Rotterdamu. A s výstavbou nového jaderného zdroje ČEZ nepokročil...Naprotitomu ÚJV (=Ústav jaderného výzkumu) Řež nedotáhl k zprovoznění („český“) jaderný reaktor,ale věnuje se vodíkovým technologiím a v atomové energetice vypomáhá „nepřátelské“ Číně.

ČEZ mrhá kapitálem i pozorností do projektu „německého” elektrolyzéru MULTIPHLY (navíc s maličkým výkonem). Nestačilo,že na „ambiciózní“ projekt v Rotterdamu přispěla Evropská unie částkou nějakých 7milionů eur ?! Na projektu elektrolyzéru se sice finančně účastní i Francie,Finsko a Lucembursko,ale nikoli přes Německo a nastrčenou firmičku. „ČEZsko“ se kompromituje: Sunfire plní ryze německé strategické cíle. Vedle náhrady jaderné energetiky „obnovitelnou“ získávání maxima vodíku pro syntetická paliva do aut z vodíku (Energiewende). Pro SRN jaderná energetika není civilizačně vyspělá a ekologická. Německo - vyhroceně atomofobní - nabourává českou energetickou strategii (jádro má mít poloviční podíl v energetickém mixu) systematicky. Vždyť žádná německá korporace nevstoupila do výstavby továrny na baterie,ač stát s ČEZem kooperaci poptávají. Naopak SRN s Volkswagenem si panovačně prosazují vzdoroprojekt Gigafactory. Začne konečně český stát povolovat ČEZu,na čem se smí podílet,když je většinovým majitelem ? Nu už víme,že energie jsou v soupeření také ničivé zbraně,proto propojování ČEZu s kýmkoliv není manažerskou záležitostí jeho představitelů.

„Subvenční“ program Evropské komise na podporu palivových článků a vodíku je paralelní součástí šílené německé energetické politiky,lze mít zato. Václav Skoblík v textu z listopadu 2022 - Zelený a modrý vodík jako budoucnost energetické infrastruktury EU ? - věcně ozřejmil iracionalitu naprostého odklonu evropské energetiky od jádra k vodíku:

Ve strategii přechodu na využití vodíku existuje řada nástrah a nejasných bodů. Prvním z nich je infrastruktura...pro dovoz plynného vodíku a amoniaku jsou nezbytné plynovody,zásobníky pro překlenutí sezónních výkyvů spotřeby a terminály. Druhou oblastí je možná rychlost výstavby elektrolyzérů. V současné době neexistují výrobní kapacity,které by pokryly vzrůstající poptávku po výstavbě elektrolyzérů a náklady na jejich zhotovení významně rostou. Poptávka po nových elektrolyzérech v Evropě bude konkurovat obrovským plánům na výstavu v budoucích exportních zemích...Nesmíme zapomínat ani na to, že solární a větrné elektrárny, které by měly zelený vodík vyrábět,dosud nejsou v provozu a musí být teprve vybudovány. V zemích mimo EU bude nutné nejdříve změnit celkovou energetickou infrastrukturu...Třetí, často opomíjenou problematikou produkce vodíku,je i dostatek vzácných kovů. Týká se to jak výstavby zařízení, tak i vlastní výroby vodíku. Mluvíme o niklu, zirkonu, iridiumu, platině a dalších kovech. O platinu bude „bojovat“ i e-mobilita...Současná aktivita Číny a Ruska v Africe je motivována snahami o zajištění jak vzácných kovů, tak i vyrobeného vodíku. Kromě toho vzácné kovy pro nové efektivnější technologie výroby vodíku jsou podle jedné ze studií IRENA k dispozici pouze v Číně. Do úvahy o skutečném potenciálu využití elektrolýzy vstupuje i dostatek vody. Pro jeden kilogram vodíku je nutné využít kromě 50 kWh elektřiny hlavně 9 litrů vody. Plán 20 milionů tun vodíku tak vyžaduje obrovské množství vody. Bohužel oblasti s největším potenciálem výroby vodíku ze solární energie, trpí jejím nedostatkem. Bez infrastrukturních „vodních“ investic bude potenciál využití solární energie omezený...Pro dodávky stabilní energie nutné pro evropský průmyslu budou ale muset existovat obrovské bateriové systémy. Ty ale vyžadují opět obrovské množství vzácných kovů. Přechod na vodík je nevyhnutelný. Znamená ale obrovské investice mnoha stovek miliard eur. Energetická soběstačnost Evropy přitom výsledkem nebude. Závislost na ruském plynu bude vyměněna závislostí na importu vodíku na budoucím konkurenčním globálním trhu...

Zelení atomofobní demagogové zamlčují,že vodík je „vedlejší“ produkt (některých) jaderných elektráren. V Japonsku hodlají pohánět auta (i města) na vodíkové kartuše,avšak Země vycházejícího slunce neodstavuje jaderné elektrárny,ale takovou energetiku rozvíjí i exportuje. Evropská unie neinvestuje do komerčním provozem vyzkoušených jaderných reaktorů,ale i do vodních přehrad: jsou taky skoro tabu. Brusel a Berlín odmítají uznat,že centralizovaný jaderný zdroj je materiálově a obslužně méně náročný než tisíce větrných elektráren,elektrolyzérů či bioplynových stanic. Evropská unie s teritoriálním vládcem nesmírné zásobárny strategických surovin (za Uralem) přesto válčí. EU se nerealisticky odřezává od osudového geopolitického sepětí s bližším Ruskem,ale vydává se všanc mnohem lidnatější Číně. EU navíc ztratila mnoho průmyslových kapacit na svém území,tudíž není schopná vyrobit většinu součástek a zařízení pro decentralizované (bezemisní) zdroje energií. Třeba smíšení vodíku se zemním plynem a jeho následná přeprava vyžaduje - nehledě na vzácné suroviny - náročnou přestavbu plynové sítě (plastové roury místo kovových),tedy i rozkopání měst a obcí,jak už se děje.

Po letitém urputném bojkotu jaderné energetiky,proklínání suroviny uhlí a dřevní biomasy k topení,vyzdvihování nejedovatého „levného“ zemního plynu z Ruska,vyvzdorování si draze dotovaných biopaliv,se elektřina z údajně bezemisních OZE bude promrhávat na produkci „zeleného“ vodíku. Elektrolýza vody je velmi pravděpodobně větší hrozbou pro naši modrou planetu než globální oteplení v antropocénu. Přitom v publikaci Energie Vaclav Smil (před 15lety) upozorňoval: Vodík...nemůže být významným zdrojem energie...Díky některým svým vlastnostem je však vynikajícím nosičem energie. K jeho zásadním výhodám patří mimořádná energetická hustota...spalování produkující pouhou vodu a možnost jeho využití v palivových článcích. Není technologickou maličkostí,že úskalím vodíku je jeho nízká objemová hustota. Michio Kaku varuje před patafyzickou zaslepeností v publikaci Fyzika budoucnosti (z roku 2011): Vodík není čistým zdrojem energie. Je spíš nosičem energie. Nejdřív musíme plynný vodíkový produkt vyrobit. A k rozkladu vody na vodík a kyslík musíme použít elektřinu...je zde stále problém energie...Vlastně zde narážíme na první zákon termodynamiky: celkový objem hmoty a energie nelze zničit nebo vytvořit z ničeho. Nelze získat něco za nic. A palivové články se z vodíku,vody,ani vzduchu,nevyrobí. Vodík je však vděčným nástrojem dezinformační války s atomem.

Výroba vodíku je velice nákladnou přeměnou energií,kterou možná nezvládají ani „marťané“. Číňani se musí smíchy popadat za břicha,když EU,jež neleží v solárně přesycené Africe,ani za odlehlým Atlantikem,bedlivě sledují.