Sociopatická doktrína nebezpečnosti jaderného odpadu
Před celými 20lety vyšla obrazová publikace s názvem Velká kniha o energii,přičemž čeští Zelení dosud přesvědčivě nezpochybnily její umírněné informace (nejen) o atomové energetice. Cituje se pasáž o jaderném „odpadu“:
Žádná lidská činnost se neobejde bez odpadů. Ani sama příroda není bezodpadová. Na rozdíl od jiných průmyslových nebo chemických odpadů,které jsou jedovaté či jinak nebezpečné na věky,radioaktivní odpady (5 kategorií) svou nebezpečnost postupně ztrácejí,neboť radionuklidy se s poločasem rozpadu přeměňují na neaktivní prvky. I lidské tělo obsahuje určité množství radioaktivních prvků. Institucionálního jaderného odpadu (nemocnice ad.) se ročně v ČR zpracuje 60-100 metrů krychlových. Vyhořelé palivo z jaderných reaktorů méně než 1% objemu všech jaderných odpadů,avšak s 90% veškeré radioaktivity. Jeden reaktor s výkonem kol 1000 MW produkuje ročně kol 30tun vyhořelého paliva. Jenže má vysokou hustotu,proto jeho objem je jen 1,5 metrů krychlových. Palivo vyňaté z reaktoru obsahuje stále ještě 95% nespotřebovaného uranu. Tudíž vyhořelé palivo-odpad z elektrárny je možné uskladnit v poměrně malém prostoru. A především odpady se nešíří volně do životního prostředí od samého počátku-radioaktivní materiál je uchováván uvnitř palivových článků,ve kterých vznikl.
Zelení v chudnoucí Evropě zavile straší eschatologickým horizontem jaderné energetiky:
Navzdory desítkám let vývoje jaderného odvětví nadále zůstává problematická otázka nakládání s vyhořelým jaderným palivem a dalšími vysoko radioaktivními odpady. Ty tak pravděpodobně zůstanou nebezpečné pro biosféru po další statisíce let. Hledání místa pro vybudování hlubinného úložiště v České republice se potýká s nesouhlasem dotčených obcí, které se oprávněně obávají zásadních dopadů na životy svých obyvatel včetně významného rizika pro podzemní vody. V neposlední řadě stojí trvalá hrozba havárie s dramatickými následky pro životní prostředí, biologickou rozmanitost i lidské životy. Jaderná energetika je také spojena s nebezpečím šíření jaderných materiálů zneužitelných pro výrobu zbraní hromadného ničení v rámci civilních jaderných programů.
Tak konstantně poplašnými zprávami o přísně separovaném odpadu z jaderných reaktorů proroci atomofobie ovlivňují veřejné mínění. Naposledy v červencovém ideologickém textu Edvarda Sequense z Borovan: Jaderný greenwashing nakonec zvítězil...Jde o trestuhodné poplašné zprávy,poněvadž odporují konsensu odborníků (vtělený do věcné i výstižné polemiky Vladimíra Wagnera: Kdo opravdu provozuje greenwashing ? ),ale i zdravému rozumu člověka . Lidstvo žijící v područí krutých přírodních živlů - s nástroji a prostředky každodenně mnohem nebezpečnějšími. Podle zelených demagogů bychom nemohly létat (stratosférou),jezdit auty i koly (nebezpečný prach z otěru pneumatik),a ani vyrábět (ostré dlouhé) nože,protože i to jsou trvalé hrozby pro bytosti na Zemi a prostředí jejich planety.
Bruselská byrokracie sice nevystavila mírovému atomu červenou «notifikaci“,ale Evropská komise si vynucuje,aby jaderné země budovaly hlubinná uložiště. Bruselské elity - dnes převážně v ideologické kazajce Zelených - lstivě vykalkulovaly,že se tak „jaderný klub“ nerozšíří,protože uložiště jsou náklady přes sto miliard (korun) jenom do projektu a výstavby (další do „úplatků“ voličů,aby byli svolní k umístění). EU nehodlá investovat do atomové energetiky,ani do nejspíše zbytečných - vzhledem k reálně perspektivě účinnější recyklace vyhořelého paliva - hlubinných uložišť,takže atomovou energetiku systematicky obstruuje. Obstrukci jaderné energetiky žel napomáhají titíž (energetičtí) experti,kteří se o její rozvoj zasazují. Před čtyřmi lety v publikaci ČESKÁ ENERGETIKA NA KŘIŽOVATCE se lze o uložišti jaderného odpadu dočíst neblaze rozporné úsudky: Objem vzniklého jaderného odpadu je relativně velmi malý...stačí jedno hlubinné úložiště...Důležitým úkolem pro akceptaci jaderné energetiky je demonstrace,že dokážeme vybudovat podzemní konečné úložiště jaderného odpadu...Pokud je totiž žádoucí „odpad“ ukládat do zemských hlubin,pak jenom evropsky kooperativně. Donedávna se „odpad“ vozil do Ruska - brzy Finsko či Švédsko jistě nabídne kapacitu,pokud EU má společný trh. Jedno jedinné hlubinné uložiště je pro malou evropskou zemi finančně sebevražedné.
Čeští Zelení se pro utvrzení v utkvělé představě gigantické nebezpečnosti pozůstatků atomového štěpení nerozpakují i nabourávat autoritativní výklad Nejvyššího správního soudu (NSS). V lednové tiskové zprávě Platformy proti hlubinnému úložišti - pod titulem: Obce nemusí strpět úložiště ve veřejném zájmu- se nalézá další demagogický manifest atomofobů. Aktivisté oponují tomu,co NSS vyřkl:
Místní komunity v nadějných lokalitách zásadně nemají právo geologickému průzkumu a jiným způsobům zjišťování relevantních podkladů pro výběr bránit. Nemají právo „utnout již v zárodku“ úvahy o tom, že by případně lokalita na území jejich obce mohla být trvalým úložištěm. Trvalé úložiště je věcí veřejného zájmu vysoké míry důležitosti; pokud bude určitá lokalita při férovém zohlednění relevantních hledisek vybrána jako místo pro trvalé úložiště, musí se místní komunita ve prospěch tohoto veřejného zájmu „obětovat“. V České republice existují v nejrůznějších oblastech, mimo jiné i v souvislosti s mírovým využíváním jaderné energie, veřejné zájmy, které se vyznačují tím, že pro jejich dosažení se musí někdy „obětovat“ jiné zájmy, práva či hodnoty. Při poměřování protichůdných zájmů, práv a hodnot je třeba, aby všichni dotčení měli právo uplatnit svůj hlas, aby všechny relevantní argumenty byly pečlivě zváženy a aby protichůdné zájmy a hodnoty byly dotčeny, jen není-li zbytí a pokud možno v co nejmenší míře, a újmy vzniklé dotčením byly patřičně kompenzovány. Nikdo však nemá právo prosazení veřejného zájmu, například vybudování trvalého úložiště, zabránit jen proto, že jeho případné negativní dopady nechce ve své blízkosti („not in my backyard“).Ve fázi přípravy geologického průzkumu (stanovení průzkumného území) je tedy třeba brát v úvahu jen zájmy, jež by mohly být dotčeny samotným prováděním průzkumu. Jen pokud by již při přípravě průzkumu vyšlo najevo, že s největší pravděpodobností nebude možno v lokalitě, kde by měl průzkum proběhnout, trvalé úložiště vybudovat, je to důvodem k tomu, aby průzkumné území nebylo stanoveno a průzkum se neprovedl. Provádět geologický průzkum má totiž smysl jen v té lokalitě, kde naplnění účelu, pro který je prováděn, není vyloučeno. Důvodem pro závěr, že v určité nadějné lokalitě nelze trvalé úložiště vybudovat, a tedy není ani účelné provést průzkum, však rozhodně nemůže být toliko odpor místní komunity k tomuto záměru. Stejně tak tímto důvodem nemohou být stávající zvláštní přírodní hodnoty dané lokality či například to, že jde o klidné místo využívané k rekreaci. Nelze totiž vyloučit, že průzkum a srovnání jeho výsledků s průzkumy jiných nadějných lokalit ukáže, že právě tato lokalita je při celkovém poměření konkurujících si zájmů, práv a hodnot nejvhodnější k vybudování trvalého úložiště.
Zelení - na základě advokátského rozboru rozsudku NSS - šíří názor: Úvaha NSS není ničím jiným, než osobním názorem v rozsudku podepsaného předsedy senátu,který lze považovat za právní exces. Jiný soud ani správní orgán jím není vázán a neměl by jej považovat ani za určité „vodítko“ ve smyslu sjednocovací funkce judikatury Nejvyššího správního soudu. Nejde o závazný právní závěr, a to ani v otázce umístění jaderných úložišť, ani v žádné jiné. Soud tedy musí tyto jednotlivé kolidující zájmy vždy důkladně poměřovat, a to zejména z hlediska principu proporcionality, a upřednostnění jednoho zájmu před druhým vždy řádně odůvodnit. Aktivisté mohou projekt celospolečenského dosahu sabotovat na každém kroku (pre)realizace a sobecké zájmy dotčených obcí zkrášlovat. Stát nemůže podle atomofobů provést ani (geologický) průzkum. Zelení se neodváží prosadit referendum o uložišti,už vůbec ne o „Dukovanech“. Zelení místo toho zneužívají nesoudnosti soudců Městského soudu v Praze,včetně taktiky protahování. To je hlavní úsudek Rozsudku pod značkou 2 As 377/2018 z května 2020: po nějakém roceapůl došlo k vrácení právní věci z roku 2015 krajskému soudu (5 A 190/2015),poněvadž Rozsudek KS neobstojí (obdobně 9 As 121/2018). Stát (Ministerstvo životního prostředí) se u NSS musí bránit proti nesoudnosti soudců,které dosazuje na pražský soud. Nehledě nato,že předsedající senátu NSS není ten,kdo rozsudek promýšlí a sepisuje: je jím „soudce zpravodaj“ (strany 104+106 knižního Komentáře Soudního řádu správního z roku 2019). Pikantní je,že pod oním Rozsudkem je „podepsaný“ letos jmenovaný Předseda NSS (Karel Šimka).
Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost,s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu,nepřestřelila v úsudku o hlubinném uložišti: jeho výstavba bude ve „státním“ zájmu. Ukázalo-li by se,že území Česka je ve střední Evropě nejvhodnější geologicky,pak se naplní civilizační osud jedné či více obcí. Usilovat o naplnění atomového zákona - přijetím zvláštního zákona,který zajistí skutečné respektování zájmů obcí a jejich občanů při výběru a povolování hlubinného úložiště – by bylo přitakáním obstrukční taktice atomofobů. Žádný zákon nemusí vyjadřovat,že celostátní záležitosti prosazuje teritoriální stát,nikoli obce na svém „pískovišti“. Obce (a jednotlivci) mají nemalý vliv na státní politiku prostřednictvím volených reprezentantů lidu v obou komorách Parlamentu,nikoli přes nikým nevolené soudce.