POHOŘÍ ČERNOTA

Podzemní voda ve studních byla a je ohrožována pesticidy - a nejnověji mikroplasty. Nejděsnější je však to,že se toleruje přimíchávání drahocenné spodní vody do povrchové v úpravnách vod,ba dotují nové podzemní vrty,takže někteří podzemní vodou i zavlažují. Vychvalovaná kohoutková je možná iluzí: kdoví,jak by voda chutnala,kdyby nebyla vylepšována spodní vodou. Jižní Morava už měla ztratit punc země vinohradů a ovocných sadů (náročných na vodu),být zalesňována a zatravňována,aby nevysychala jako skoro bezlesé jižní (zaalpské) státy Evropy.

V 21.století se obyvatelstvo - i to s vysokoškolským vzděláním - dovídá,že dešťová voda není kanalizačním odpadem (dotační program Dešťovka),protože vody proudící z vodovodů je dosud - až na výjimky - hojnost i v suchém létě. Nic udivujícího,když většina obyvatelstva nechápe,že biomasa není (skládkovatelným) odpadem,ale recyklátem,jenž nepatří do popelnice. Ano - i Zelení všech odstínů nás k iluzi dostatku vody přivábili,pokud (dodnes) hlásají,že výstavba přehrad (hrazení vodních toků) je až na posledním místě v řešení pociťovaného (zemědělského i hydrologického) sucha. Dvacet trvalo Zeleným přijetí faktu,že i rybníky jsou vlastně přehradami - akorát (spíše) nebetonované. Přehrady a jádro mohly a mohou být odsouvány jako něco pravěkého ekologicky i ekonomicky,poněvadž limity těžby uhlí jsou a byly od počátku nízké,uhelné výrobny byly nákladně renovovány,a kohoutková se dělala i stále dělá napolovic z podzemní vody. Není vyloučené,že za dalších xx-let Zelení dospějí k názoru,že jaderný odpad není škodlivý životnímu prostředí - jako třeba kanalizační voda,nevypouštěná přímo do řek. Ale to už možná budeme závislí na (drahocenném) zemním plynu a voda bude na příděl.

Není nezbytné ústavně zakotvit ochranu vod,nýbrž zvýšit ceny podzemní vody v regionech s přístupem k upravované povrchové vodě. A čerpání spodních vod povolovat jen výjimečně. Jenže už je na strategické nadstranické rozhodnutí po dvanácté...