Česko legislativně vykolejené
Nejenom soudce Josef Baxa kritizoval,že Parlament chrlí příliš velké množství obtížně srozumitelných norem,jež následně vyvolává velké množství soudních sporů. Připomínkování neustále zaplátovávaných zákonů došlo do absurdní podoby: „kolečkem“ novelizace prochází i ministerské vyhlášky. Zavedená praxe připomínkování je absurdní,i protože návrh zákona může být „zpustošen“ jedním (komplexním) pozměňovacím návrhem. V přítomnosti je legislativní fušerství nejviditelnější na Stavebním kodexu (283/2021 Sb.): sotva nový Stavební „zákon“ (o 335 paragrafech) byl schválen,tak je destruován. A dokonce na témž „gesčním“ ministerstvu,čímž se předseda České pirátské strany diskredituje. Mínění Legislativní rady Vlády o správnosti zásahu do Stavebního řádu (Část šestá) asi nebylo oslyšeno. Vůbec nedošlo k přenesení stěžejních dílků legislativního programu ministerského kabinetu profesora Fialy,včetně „vylepšení“ Stavebního kodexu,do „ministerstva“ pana (advokáta,houbaře a včelaře) Šalomouna. Ministr pro legislativu je neviditelný...
Ukazuje se,že je záhodno zbavit všechna ministerstva legislativních odborů (sekcí): beztak v jejich aparátu jsou špatní normotvůrci. Mělo by být zřízeno ministerstvo (úřad) pro veškerou legislativu - se vtělením stávající Legislativní rady Vlády. Ostatní ministerstva by vyhotovovala pouze a jen věcné záměry,nikoli chrlila sektorové paragrafy. Anebo poslanci a senátoři musí dělat legislativní práci coby ryzí zákonodárci: bez totální závislosti na nefundovaných ministerských úřednících. Legislativní rada Vlády se dávno mohla proměnit v Stálou legislativní parlamentní komisi,kdyby o její činnost zákonodárci jevily opravdový zájem. Místo toho poslanci mají zřízenu obskurně znějící Stálou komisi pro kontrolu poskytnutí údajů z centrální evidence účtů. Parlamentní institut pracuje pro zákonodárce,ale posudkově nezávazně. Stálé komise pro Ústavu...se jenom občas probouzí z velmi hlubokého „spánku“...Nu je nutno se podivovat,proč v Parlamentu nezasedají - ani v jeho komisích - jazykovědci,neb aspoň učitelé-češtináři,když důsledkem jsou nesrozumitelné právní předpisy. Jazykoví experti pravděpodobně nepůsobí ani v úřadech,které zákony připravují,když jejich dikce bývá ubohá,i proto zbavit dosavadní ministerstva normotvorby už je nezbytné.
Dále lze mít zato,že je zapotřebí zpřísnit vrcholný zákonodárný proces. Právní řád je totiž stále zaplevelován,když i k novelizaci Občanského zákoníku postačuje prostá parlamentní většina v obou komorách Parlamentu (Článek 39 Ústavy). Třípětinová většina k přijetí by měla být nutná u většiny (novel) zákonů,natož u těch vetovaných hlavou státu či vrácených Senátem. Právě Občanský zákoník (fakticky druhý zákon po Ústavě) je stále nabouráván,ač se ještě „nestačil usadit“ za deset let. Poslanci (a senátoři) rovněž nejsou ochotni se shodnout na jediné novele NObZ,takže jejich předloh koluje několik. Stávající Předsedkyně Poslanecké sněmovny – se svým týmem (i právnických) expertů - patří k těm voleným zástupcům,kteří nejsou zdrženliví ve vůli k „vylepšování“ NObZ (Sněmovní tisk 241). Tak by nebylo nelegitimní,aby kodexy (i jejich novely) směl podávat k přijetí Parlamentem pouze Senát: možná se souhlasem jen nadpoloviční většiny senátorů,ale poslanci by návrh směli pozměňovat jen 3/5 většinou. To by byl také neškodlivý lék na příliš velké množství obtížně srozumitelných norem,jež následně vyvolává velké množství soudních sporů,když čeští soudci jen lamentují.