Český Parlament pirátsky odpírá (celostátní) referendum
Neprosazení obecného referenda zákonem je nejmarkantnějším fiaskem České pirátské strany (ČPS) ve vrcholné politice od roku 2017. ČPS se nechala zarytými odpůrci plebiscitů vmanévrovat do vyhranění se vůči SPD (a samozřejmě KSČM),ač dosažení kompromisu na zákoně,předvídaném Ústavou (Článek 2-2),by obrousilo (asi) přestřelené požadavky Okamurovců. I kdyby propad Pirátů v říjnových volbách měl (hlavní) příčinu ve vykroužkování „starosty“,nikoli v rezignaci na uzákonění státního referenda,tak ČPS své voliče nepřitáhla. Piráti se sice nevydávali za Stranu přímé demokracie,ale obecné referendum bylo jejich prioritou po zasednutí do poslaneckých lavic,což tehdy formulovali výmluvně: Je zřejmé,že ve Sněmovně je vůle referendum zavést. A strany,které mají zavedení referenda v programu,tak mohou učinit i bez zásahu Pirátů. Úkolem Pirátů je nyní zajistit,že výsledek bude racionální a umožní občanům řešit problémy,které politici přehlížejí. Inspirujeme se studií Parlamentního institutu, která popisuje fungování referend v drtivé většině států Evropy. Ohlídáme rizika zneužití. Referenda již 8 let využíváme sami uvnitř Pirátské strany. Pokud mají rozumná pravidla,občanské společnosti prospívají. Nesmí se ale zvrtnout v hazard s demokracií. Proto prosazujeme,aby vedle běžného referenda bylo také ústavní referendum. Po 4letech se ČPS stala členem vládní koalice,která v koaliční smlouvě i programových dokumentech slovo Referendum zcela vynechává !!!! Nechybí však zdůraznění prudérního postoje k revizi Ústavy: Budeme uplatňovat konzervativní přístup k Ústavě ČR a Listině základních práv a svobod.
V Česku působí desetitisíce právníků,ale neshodnou se ani natom,že Lidová (občanská) iniciativa (s peticí) předchází vyhlášení referenda (=plebiscitu). Na Slovensku nejenže právo celostátního referenda je uzákoněno,ale i samozřejmě vtěleno do Ústavy (Články 93-100) - dokonce do Hlavy ZÁKONODARNÁ MOC !!! Má to logiku,poněvadž lidové hlasování je - jako „připomínkové řízení“ o předlohách zákonů - součástí legislativního procesu. Parlament neuzákonil hlasovací právo v obecném referendu za 29 let. V Česku se nemohl odhlasovat nejen text Ústavy,ale ani její „dodatky“: v sousedním Polsku se tak stalo. Poslanecká sněmovna,i když se svolává na nespočtu svolaných mimořádných schůzí,loni nakonec nechala všechny předlohy referendového zákona „spadnout pod stůl“,takže strana SPD musela i tu referendovou „oprášit“ (Sněmovní tisk 8). Současně se neudělala „tlustá čára“ za minulým volebním obdobím na úrovni vládního kabinetu,protože Babišova vláda „v demisi“ měla zaujmout stanovisko k „nové“ listopadové předloze SPD ! Navíc absurdně kabinet s ministry za ČSSD,která se propadla ve volbách a předtím prosazovala vlastní konkurenční referendovou předlohu !! Sama legislativní praxe v Česku projednání každé referendové předlohy oddaluje,což „konzervativcům“ vyhovuje. A Fialův ministerský kabinet žádnou lhůtu k zaujetí stanoviska k návrhu SPD nemá,přičemž nepočetní Piráti jistě nebudou provokovat koaliční partnery.
Petr Robejšek - ve stati zveřejněné v červnu 2016 (Proč je masa moudřejší než elity) - ještě před prvním vstupem Pirátů do Poslanecké sněmovny-,o referendu napsal:
Plošná implantace švýcarského modelu není ani realistická,ani účelná. Ale pomohlo by,kdyby byl zásadně zvýšen podíl rozhodnutí,která mohou občané činit sami a také posíleny jejich možnosti korigovat osamělá rozhodnutí shora. Přímá demokracie má nespornou výhodu i pro politiky. Ubírá jim sice část moci,ale zbavuje je i části jejich odpovědnosti. Tak se sníží očekávání vůči politikům a uvolní se jim tak ruce.
Akademické a mediální elity vlivu jsou v nejlepším případě experti na služební funkce při inspiraci společnosti hledající řešení. A politické strany mohou pomoci při moderaci procesu výběru řešení a při jejich uskutečňování. Avšak ani jedna ani druhá skupina nemá ani schopnosti ani legitimizaci pro hledání řešení ve jménu společnosti. Řešení nejsou správná proto,že přicházejí od expertů a již vůbec ne proto,že přicházejí od mocných. Správnost řešení se prokáže až v praxi tj. v konkrétní situaci a ta je vždy "obývaná" většinou společnosti. Proto musí většina společnosti rozhodovat o tom,co potřebuje.
V zájmu každé vlády by mělo být nehledat pouze kompromis mezi politickými stranami a lobbisty,nýbrž minimálně stejně silně zvažovat řešení,kterým dává přednost většinová společnost. V názoru většiny se totiž rozplyne fanatismus aktivistů dobra,intriky renegátů a zaslepenost čísly posedlých technokratů. Rozhodnutí většiny přiblíží výsledek realitě a tím i pravdě.
A proto ještě jednou. Většiny nejenom produkují lepší rozhodnutí než elity,ale hlavní je, že ony „platí muziku“. V poslední době se navíc ukazuje,že se svými vládci pomalu ztrácí trpělivost. Politici by tudíž měli brát vážně zřetelné posilování protestních stran všude v Evropě. U nich se totiž voliči dovolávají sluchu,který jim etablované strany neposkytují. A za nimi se již v obrysech tyčí „silný muž“.
Má-li mít demokracie budoucnost tak nesmí zůstat vládou oligarchie,ale musí najít kompromis mezi neochotou elit sdílet moc a neochotou občanů doplácet na jejich chyby.
Poslanecké volby v roce 2017 ukázaly nepomýlenost úsudku pana Robejška: tradiční (zavedené) strany u voličů pohořely. Paradoxem je,že pan Petr Robejšek - s nově založenou stranou REALISTÉ - hlásal program,kterým dával najevo,že je moudřejší než masy,proto zcela propadl v týchž volbách. Absence celostátního referenda nechává volné pole působnosti intrikám,demagogii až „vlastizradě“ nikým nezvolených a nezvolitelných (například státních zástupců,soudců,fanatiků). Zákon o celostátním referendu se stává nepostradatelný,i protože se vyostřují hodnotové konflikty (na internetu). Ani Česká pirátská strana není takovým politickým hegemonem,aby zvládla proplout rozbouřeným mořem nenávisti a frustrace. Česko bez referenda směřuje k občanské válce...