POHOŘÍ ČERNOTA

Nutno mít zato,že předloha Zákona o dávce státní sociální pomoci (ZDSSP : Sněmovní tisky 799,800) je legislativním paskvilem,pokud § 36-2 (Částka na životní potřeby člena domácnosti,která je pracovně aktivní nebo je Zranitelnou osobou,činí částku EXISTENČNÍHO MINIMA) nemá korespondovat s § 5-2 platného Zákona o Životním a Existenčním minimu (ZŽEM). A česká Poslanecká sněmovna schvaluje paskvily nevýjimečně -- spoléhajíc nato,že Senát má málo času na projednání. A i sněmovna počítá s tím,že nápravu smí učinit jen “olymp” mezi soudy (Ústavní soud),dovolá-li se ho někdo vůbec (naposledy Nález Pl.ÚS 39/21). Proto se lze domnívat,že po 17letech se vrací jako bumerang,že nikomu nevad(ilo)í,je-li vyjádřen v ZŽEM peněžní limit práva na pomoc v hmotné nouzi nejméně dvěma minimy,nikoli jedním (u předchozího zákona tomu tak nebylo: 463/1991 Sb). Dále jsou obě minima dublovány pojmem Částka... : Částka živobytí v § 24 Zákona o pomoci v hmotné nouzi (= ZPHN) - Částka na životní potřeby v ZDSSP. Takže se neaplikují dvě minima,ale indexy jejich koeficientů ! Sám Zákon o Životním a Existenčním minimu (z roku 2006) je paskvilem - nutno se domnívat -,i protože není příliš pochopitelné,proč u prv(hor)ního minima je vyjádřen důraz na peněžní příjmy - u druhého je od něj upuštěno (zákon svádí k dojmu,že snad pomoc by mohla náležet korporacím).

Nejnovější Komentář Článku 30-2 Listiny základních práv a svobod (Leges 2022 - strany 1077-1095) o rozdílu mezi zákonem popsanými minimy mlčí. Stejně tak Komentář mlčí o § 5-2 ZŽEM,jenž zní: EXISTENČNÍ MINIMUM nelze použít u nezaopatřeného dítěte,u poživatele starobního důchodu,u osoby invalidní ve třetím stupni a u osoby starší 68 let. ZŽEM je obzvláštním paskvilem,pokud zákonodárce něco vágně „zakazuje“ (sousloví: nelze použít) exekutivní moci. Nutno se domnívat,že § 5-2 ZŽEM měl být součástí Listiny základních práv a svobod (Článek 30). Není - proto v přítomnosti Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) “těží” z kazítka vloženého do zákona ZŽEM,jak demonstruje v předloze Zákona o dávce státní sociální pomoci,ignoruje-li cele § 5-2 ZŽEM (jakoby neplatil).

A v knižním Komentáři zákona ZPHN i zákona ZŽEM úředníci MPSV !! vykládají,že Zákon o Životním a Existenčním minimu je vlastně „cárem papíru“. Cituje se (2.vydání 2018 - strany 97,286): Při stanovení výše částky živobytí osoby je výchozí,minimální hranicí,částka existenčního minima...Zákon o životním a existenčním minimu v § 5-2 definuje osoby,u nichž nelze použít existenční minimum. Protože však tento zákon není vůči zákonu o pomoci v hmotné nouzi lex specialis,pokyn omezující možnost použít existenční minimum...tak na pomoc v hmotné nouzi nedopadá a nelze jej aplikovat...Zákon...má pouze kriteriální povahu...ostatní právní normy lze k tomuto zákonu považovat za speciální...Úředníci MPSV vykládají absurdně,že ZŽEM „nedopadá” na nic,protože všechny ostatní normy jsou “speciální” !!! Úředníci MPSV sice odkazují na informace ve zpoplatněné databázi ASPI - na judikát 6 Ads 98/2008-53 (K uvedenému se vyjádřil i NSS...),však pod ním je „podepsána“ JUDr.Tomková,která byla do jmenování soudkyní (2003) ředitelkou Legislativního odboru MPSV (i členkou Legislativní rady Vlády) !! Samozřejmě předloha Zákona o Životním a Existenčním minimu vzešla z MPSV (v roce 2005: Sněmovní tisk 1062). Velmi pravděpodobně - před ujmutím se soudcovské funkce - JUDr.Tomková vypracovala kazítko.

Dokonce JUDr.Tomková se vysmívá dikci ZŽEM,jehož je strůjcem. Cituje se z onoho judikátu Nejvyššího správního soudu (NSS): Zákon o pomoci v hmotné nouzi užívá hranic životního a existenčního minima jako technických veličin,většinou za pomocí různých koeficientů navyšuje hranici existenčního minima,aby vyjádřil v systému potřebné motivace. Takový postup shledává Nejvyšší správní soud obecně možným - úpravu v § 5 odst. 2 zákona o životním a existenčním minimu (tj. zákaz užití existenčního minima u vyjmenovaných skupin osob) nelze chápat ve vztahu k zákonu o pomoci v hmotné nouzi jako zákaz zákonodárci užít tyto hranice pro účely zákonné úpravy pomoci v hmotné nouzi. Vztah těchto dvou zákonů je vztahem nezávislým,nejsou ve vztahu speciality ani jinak obvykle chápaných možností vztahu dvou předpisů stejné právní síly (např. lex posterior, lex specialis apod.). Do jaké míry je zákaz v § 5 odst. 2 zákona o životním a existenčním minimu praktickým ustanovením,je otázkou,kterou však v projednávané věci není třeba řešit...Soudkyně Tomková ironizuje kazítko v § 5-2 ZŽEM (Do jaké míry je zákaz...praktickým ustanovením...) ! A ještě soudkyně NSS - od roku 2013 působící na Ústavním soudě ! - obludně nesoudně vyložila,že odvozený zákon - s klíčovou veličinou - je “nezávislý” natom,z kterého je vyvozen !! Vůbec sousloví - nezávislý vztah zákonů - je bizarní pojetí práva. Úředníci MPSV jej aspoň nepapouškují v onom Komentáři...

V Česku jedna a táž osoba smí vypracovat paskvil - a pak ho mít v „gesci“ i na nejvyšší soudní úrovni. Za projednávání předlohy ZŽEM v roce 2005 § 5-2 doznal podoby (do současného znění) pozměňovacím návrhem jihomoravského poslance (za KSČM) RSDr.Antonína Zralého (Sněmovní tisk 1062/2 E.). Ale nezmizelo pitomé sousloví nelze použít (v zákonech bývá sousloví: to neplatí...) - pocházející z legislativní “dílny” oné doktorky práv. Obskurní náhled “šéfové” Tomkové na samu normotvorbu byl akceptován Parlamentem. Kazítko v Zákoně o Životním a Existenčním minimu se hodí stávající Vládě,míní-li ušetřit na nepojistných sociálních dávkách (zlomku pojistných). Nemusí se novelizovat § 5-2 ZŽEM,ani § 24-1a ZPHN (Částka živobytí osoby činí u nezaopatřeného dítěte,u poživatele starobního důchodu,u osoby invalidní ve třetím stupni a u osoby starší 68 let částku životního minima...),poněvadž taktéž ZDSSP bude „nezávislým” předpisem...!!