LRV (i za nynější vlády) vyprázdněný orgán
Veřejnoprávní média častěji informují,že Legislativní rada Vlády (LRV) projednala a schválila tenaten zákon (novelu),ale realita je jiná i tristní. Nejenom protože se její člen(ové) musí distancovat od účasti na zasedání LRV (například Jan Wintr),jsou-li tázáni médii. Nezasedá totiž LRV,ale (odděleně) působí 8 „pracovních komisí“. O zasedání „celé“ LRV média informovala naposledy,když ministryně Benešová prosazovala „svou“ novelu Zákona o státním zastupitelství. LRV je toliko 50letá značka pro neústavní orgán,pokud není zakotvena v Ústavě,ač se nepřímo podílí na zákonodárné činnosti !!!! LRV se má odvozovat od zákona z roku 1969...jenže jeho § 28a LRV nezřizuje,ale dovoluje ministerskému kabinetu ustavit jako svůj poradní orgán právě onu Radu. LRV sice „dědí“ všechny Vlády ČSS(F)R i ČR,ale ústavodárci ji neberou v potaz.
I přes jmenování Michala Šalomouna ministrem „pro legislativu“ - i Předsedou LRV - působí na Úřadu vlády (ÚV) Sekce LRV pod vedením JUDr.Kněžínka,který je současně místopředsedou LRV. ÚV není jen budovou s kancelářemi členů a (úzkého) aparátu ministerského kabinetu,jako Kancelář prezidenta republiky,ale dle Služebního zákona jedním z ústředních úřadů,včetně nemála náměstků. Nedošlo k přenesení legislativních úkolů do „ministerstva“ ctěného pana Šalomouna: jeho šéfování LRV je titulární. A ještě 30členná LRV,přičemž soudci jsou jenom dva,je závislá na „podnětech“ Odboru vládní legislativy na témž úřadu. Od jmenování kabinetu profesora Fialy jistě uběhlo málo času,ale za předchozích ministerských kabinetů LRV nefungovala jinak. Kvalitní legislativa je tak programovou iluzí Fialovy vlády,když LRV je roztříštěná - a primárně úředníci kalkulují,co se dá „schválit“ jedné z „komisí“ LRV. Prosekání byrokratické džungle by muselo započít v samém centru exekutivy: na Úřadu vlády. Letošní novela Pandemického zákona,kterou údajně „schválila“ LRV,ukazuje na alibistické zneužívání Legislativní rady Vlády ministerskými úředníky,pokud novela byla „vetována“ „vládními“ senátory.
O tom,že profesor Gerloch je místopředsedou LRV ví málokdo. O prestiži mnoha členů LRV svědčí to,že žádný z nich nebyl jmenován ústavním soudcem,ač věkem by funkci odpovídal. Jenom profesor Gerloch byl „nominován“...přes pošramocení renomé v Senátu však zůstal místopředsedou LRV ,protože je vhodným „fíkovým listem“ vysoké expertnosti kolektivní Rady. Má-li mít LRV rádcovskou úlohu,tak by měla být nápomocná hlavě státu,která zákony smí vetovat i napadat před Ústavním soudem. Avšak prezident republiky,jenž se nepřímo podílí na normotvorbě,má „jiné“ rádce,přestože Česko je maličká země a všichni právníci se vesměs znají. Nu v legislativních odborech Parlamentu zase právníci dublují ostatní legislativce,anebo intrikují,jinak by nemohlo vznikat tolik paskvilů. LRV není náležitým sítem legislativních záměrů,už vůbec ne parlamentních „produktů“. Za tak tristního stavu se ústavní soudci uchylují v nálezech ke slabomyslnému konstatování:Tento přístup svědčí o nezvládnuté legislativní technice...Je-li právní stát režírován právníky,tak právníci musí nést odpovědnost za legislativní „produkty“,nikoli si ze svých kazítek budovat kariéru a pobírat nadprůměrnou „mzdu“.
Není už udržitelná stínohra na kvaziporadní LRV,když vznikají v Parlamentu i na ministerstvech legislativní paskvily. Nabízí se Legislativní radu Vlády proměnit z „poradního“ (nejednotného) orgánu v preústavní soud,když ne přímo v ústavní (přezkum právních předpisů). Není tomu neobvyklé na Západě...Ve Francii Ústavní rada potvrzuje ústavnost (některých) zákonů ještě před jejich vyhlášením. V Německu působí „etická komise“...Ve Finsku ústavnost kontroluje ústavně-právní výbor Parlamentu (Článek 74 Ústavy) a prezident republiky si před ratifikací smí vyžádat posudek soudů k zákonu (Článek 77). Ve Švédsku je LRV složena z nemála soudců NS i NSS (Článek 8-18 Ústavy) !!!! Důslednější způsob legislativní práce a dohledu nad jejími „produkty“ je znám i v Asii. Třeba v Íránu 12členná Rada dohlížitelů (Šúráje negáhbán),v níž nejsou jen experti na šáriu,ale i další znalci práva, „automaticky“ kontroluje všechny zákony schválené Parlamentem (Madžles),ba „vetuje“ je. V Česku naproti tomu soudci většinou mlčí o Parlamentem přijímaných zákonech,a to i ti ústavní,nejde-li o jejich platy.
Radikálnější transformace,ale nikoli neúčelná,by spočívala ve jmenovaní renomovaných právních odborníků v Česku (doživotními) členy Senátu - vedle těch volených (třeba z 1/3). Není také totiž nedemokratické a neobvyklé v západních zemích,že členové horní komory Parlamentu jsou jmenováni hlavou státu (vládou),netoliko voliči vybíráni ve (všeobecných) volbách...