NSS si v Parlamentu objednal nekalou novelu SŘS
Skupina poslanců - napříč politickými stranami - prosazuje (Sněmovní tisk 237/0),aby kasační stížnosti byly odmítány: neprojednávány !!!!! Účelem navržené úpravy je urychlení soudního přezkumu rozhodnutí a dalších aktů (a nečinnosti) správních orgánů, a to ve fázi řízení před Nejvyšším správním soudem, tedy v řízení o kasační stížnosti, která je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajských soudů ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud se potýká s masivním nárůstem svého zatížení zejména v hlavní kasační agendě. Není přitom známo,že by NSS konal pomalu (vysoký stav nedodělků), na rozdíl od mnoha jiných českých soudů (Nejvyšší soud,Městský soud v Brně,soudy v Ústeckém kraji,atd.). V médiích naopak NSS je a byl prezentován jako vzor efektivního soudnictví,tedy poslanci šíří beztrestně poplašnou zprávu. Poslanci vysoký nápad u NSS asi ztotožňují s přetížeností (pomalostí) soudu,přičemž jejich návrh postrádá analýzu toho,proč nápad v roce 2017 byl výrazně větší (4610) než v předešlých letech (cca o dvatisíce) !!! A poslanci opomíjejí,že hlavní kasační agendu stanovuje zákonodárce,nikoli NSS,tedy Parlament ji má zužovat,nikoli zjednodušovat jeho rozhodování zmocněním k faktické libovůli. Tak se vyjádřila i současná vláda,ale návrh nebyl stažen z pořadu jednání Poslanecké sněmovny. Poslanecký návrh má mít právě takový dopad na soudní ochranu,neslučitelný s právním státem.
Poslanci zároveň zamlčují,že nárůst agendy je ještě nápadnější na Ústavním soudě,přestože ústavní soudci a jejich asistenti systematicky „hází“ ústavní stížnosti (pro "zjevnou neopodstatněnost") „do koše“. Prý trend je trvalý, je spojený s vyšší efektivitou práce na správních úsecích krajských soudů, a přes vysoké pracovní úsilí Nejvyššího správního soudu se mu bez příslušných legislativních opatření nedá čelit. Krajské soudy (KS) chrlí rozsudky a usnesení,čímž si vylepšují statistiku rozhodování,avšak výsledkem je zatížení NSS !!! Lékem má být,že důvodná kasační stížnost bude odmítnuta odkazem na judikaturu. Přitom za patnáct let NSS nemohl vytvořit ustálenou,natož sjednocující,judikaturu,přestože v mnoha rozhodnutích to nesoudně líčí. Judikatura vzniká desítky let,ne-li staletí. A bývalý dlouholetý předseda NSS JUDr.Baxa je velkou měrou zodpovědný zato,že Nejvyšší správní soud (NSS) je (asi) přetížen agendou. Předseda NSS nejen odpovídajícím způsobem nepřipomínkoval Soudní řád správní,ale i se nepodílel na sjednocování judikatury (zaujímání stanoviska). Stanoviska NSS nezaujímá 15 let,ač má(§ 19 SŘS) !!!!!! Vláda se nezákonnosti v konání NSS diví: Vláda upozorňuje, že pokud je záměrem návrhu zákona posílit roli Nejvyššího správního soudu v oblasti sjednocování judikatury správních soudů, měly by se předně respektovat instrumenty, jejichž existenci v kontextu sjednocovací role Nejvyššího správního soudu soudní řád správní zjevně předvídá. Vláda si však zároveň uvědomuje, že názor na sjednocování judikatury správních soudů prostřednictvím stanovisek Nejvyššího správního soudu není jednotný. Orgán výkonné moci se nezmůže k zásahu,protože soudci se považují za nadlidi a fundovaní odborníci raději o nezákonnosti ze strachu mlčí. NSS tak v důsledku obludné nesoudnosti málo ovlivňuje rozhodování krajských soudů,čímž jsou „utržené z řetězu“: rozhodují různě a nepřesvědčivě každý týden v roce.
Poslanci prosazují vystavět cestu k postupnému zlepšení vysokého stavu nedodělků z institutu nepřijatelnosti kasační stížnosti. Cituje se: Věcné přezkoumání pravomocného rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem bude probíhat jen v těch případech, kdy je to důležité nejen pro samu posuzovanou věc, ale i pro plnění základní role Nejvyššího správního soudu jako vrcholného soudního orgánu ve věcech správního soudnictví, kterou je sjednocování judikatury správních soudů. Jinak řečeno: opravný prostředek se přesune na přetížený Ústavní soud a soudci NSS budou moci „lenošit“,s čímž česká vláda nemůže souhlasit,proto se k poslanecké iniciativě nepřipojila. Podle poslanců prý původní SŘS předpokládal, že široce otevřená možnost bránit se proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů ve správním soudnictví kasační stížností bude s ohledem na mezitím vytvořenou judikaturu postupně omezována. Jenže navrhovanou změnou se nezužuje přípustnost (a důvodnost) kasační stížnosti,ale má se dát soudcům NSS skoro neomezená libovůle házet kasační stížnosti do koše. Takové zmocnění k v právním státě neakceptovatelné libovůli de iure nemá ÚS ČR,ani NS ČR. Poslanecký návrh sice cituje z rozhodnutí NSS: Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany. Poslanci se však nezamýšlí nad tím,co těmi slovy soudci NSS míní. Řízení o kasační stížnosti totiž není ani tak poskytováním právní ochrany,ale spíše nástrojem pro usměrňování rozhodování krajských soudů. Jde často o názorový spor s KS,nikoli se správním orgánem,přičemž kasační stížnost může podat i správní orgán (úřad). Státní orgány nemusí respektovat (pravomocné) rozhodnutí KS,ale mohou s ním polemizovat,i proto je úroveň rozhodování na „prvním“ soudním stupni mizerná (skrytý odklon KS). Je samozřejmě tristní,že náležitostí kasační stížnosti není vymezení zásadních právních otázek v rozhodované věci,tedy řízení před NSS by mohlo být rychlejší,ale ani to skupina deseti poslanců nemá za problém a vedení NSS nepřipomínkuje. Poslanci místo toho citují doktrínu ÚS: Ryze formální důraz často kladený na dosažení spravedlivého výsledku řízení (ve smyslu jeho procesní bezvadnosti) ve svých důsledcích výrazně oslabuje právní jistotu a tedy i efektivitu práva. Žádný právní řád není a nemůže být z hlediska soustavy procesních prostředků k ochraně práv, jakož i z hlediska soustavy uspořádání přezkumných instancí, budován ad infinitum. Každý právní řád přináší a nutně musí přinášet i určitý počet chyb. Účelem přezkumného, resp. přezkumných řízení může být reálně takováto pochybení aproximativně minimalizovat, a nikoliv beze zbytku odstranit. Soustava přezkumných instancí je proto výsledkem poměřování na straně jedné úsilí o dosažení panství práva, na straně druhé efektivity rozhodování a právní jistoty. Z pohledu tohoto kritéria je zavedení mimořádných opravných prostředků, čili prodlužování řízení a prolomení principu nezměnitelnosti rozhodnutí, která již nabyla právní moci, adekvátní toliko v případě důvodů výjimečných. Jde spíše o ústavně-nekonformní doktrínu,poněvadž proces před soudem musí být právně bezvadný v právním státě,jinak nejde o soudní proces. Sám Ústavní soud vyžaduje perfektní ústavní stížnosti. To že ÚS ČR skoro třicet let přehlíží vady a machinace na soudech má za následek právě nízkou efektivitu a soudnost českých soudů. ÚS si nevydobyl neoblomnou autoritu u soudců,a to i těch na Nejvyšším soudě,když je musí neustále kritizovat pro stejná neb obdobná pochybení (komplexně naposledy Pl.ÚS-st. 45/2016 - předtím Pl. ÚS 29/2011),včetně toho že ignorují vlastní stanoviska (například III.ÚS 53/2018) !! NSS není tepán ústavními soudci v takové míře jako NS ČR,ale je také nucen rušit jeho rozhodnutí. Praxe házení ústavních stížností do koše,jak nedávno analyzoval DATOS,přinesla své otrávené plody.
Počet zamítnutých kasačních stížností nevypovídá nic o tom,že by byly zjevně neopodstatněné,ale spíše o tom,že rozhodování krajských soudů je nepřesvědčivé pro obě strany sporu. Dokonce se šíří praxe,že správní orgány předem avizují,že rozsudek neočekávají od KS,ale od NSS („precedent“): zneužívají soudní ochrany !!!! O tom poslanci mlčí,ač nejde o prkotinu v chodu netrestní justice. Poslanci a senátoři nespočetkrát novelizovali SŘS,ale skupina oněch dnešních poslanců se ještě chlubí,že pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“...představuje typický neurčitý právní pojem. Týž český ÚS samozřejmě vykládá - jinak řečeno: naléhá na vládu a zákonodárce -,že procesní předpis musí být určitý a jednoznačný !!!! Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Jedním ze základních pilířů právního státu je právní jistota a pod tímto zorným úhlem musí být posuzován i obsah normativních právních aktů včetně prováděcích předpisů. Nejasné a neurčité konstrukce v právních předpisech představují též porušení práva na spravedlivý proces chráněného v čl. 36 odst. 1 Listiny. ÚS ČR nevykládá,že by NSS měl házet kasační stížnosti do koše (sic s odůvodněním),ale že by přípustnost a důvodnost měla být zákonodárcem definována jinak. I vláda to přiznává v srpnovém nesouhlasném stanovisku k návrhu (Podle poznatků vlády se část odborné veřejnosti přiklání namísto k rozšíření nepřijatelnosti kasační stížnosti spíše ke změně vymezení nepřípustnosti kasační stížnosti...). Poslanci však návrh odůvodňují citací z rozhodnutí NSS (1 Azs 13/2006),které bylo vydáno už nějaké tři roky po novodobém ustavení NSS !!!!! Parlament i vlády stále tolerují i NSS,že vykládá procesní řád,když je vágní: podílí se na začarovaném kruhu justice. Parlament schválí vadný zákon (novelu) - soudci si ho okomentují a bez vůle zákonodárce zjednoduší - následně vzniká zmatek v rozhodování,přičemž nižší soudy postrádají adekvátní zpětnou vazbu. Je samozřejmě absurdní,aby ustanovení z úzké azylové agendy (Ústavní soud uvádí, že právo azylu nelze považovat za právo nárokové),zákonodárce přenášel do většiny ostatních agend. I když poslanci citují z dalšího sáhodlouhého rozhodnutí ÚS (Uvážení Nejvyššího správního soudu není Ústavní soud oprávněn přezkoumávat nejen proto, že k němu je povolán výlučně Nejvyšší správní soud, ale především z toho důvodu, že jím z povahy věci žádné ústavně chráněné právo zasaženo být nemůže. Pouze zcela výjimečně by mohlo představovat zásah do práva na spravedlivý proces zneužití soudního uvážení; nic takového však Ústavní soud nezjistil. V této souvislosti Ústavní soud dále připomíná, že při soudním přezkumu správních rozhodnutí je ústavně konformní i to, že v některých případech je definitivně rozhodováno bez připuštění opravného prostředku.),tak ono jenom vykládá,že odmítat (přípustné) kasační stížnosti v azylových věcech NSS dovoluje SŘS,takže pokud NSS své rozhodnutí odůvodnil,pak mu nelze nic vytknout. A není výjimečné,že KS vydá rozsudek,jehož zdůvodnění nemůže obstát,jak NSS vyloží rozsudkem i v jiné (podobné) věci,ale rozsudek KS není zrušen dodatečně,ale veřejně „koluje“. Poslanci však navrhují,aby NSS odmítal opravný prostředek ve všech věcech,což je legislativní paskvil ohrožující právní stát. Poslanci prosazují dát NSS nástroj pro systematické zneužívání soudního uvážení,nikoli omezit přípustnost kasační stížnosti,což ÚS i evropské orgány připouští !!!!!!!!!!
Zcestné je i závěrečné zdůvodnění poslaneckého návrhu: Lze dodat, že navrhovanou právní úpravou se narovná také procesní pozice dovolatelů před Nejvyšším soudem a stěžovatelů před Nejvyšším správním soudem...Jeví se jako dlouhodobě neudržitelné, aby byl přístup k oběma našim nejvyšším soudním instancím nastaven na zcela rozdílných pravidlech. Předkládaný návrh má právě toto pokřivení narovnat. Poslanci s velkou pravděpodobností nechápou rozdíl mezi úlohou NS a NSS. Je vedlejší,že části SŘS byly opsány z OSŘ: akorát se odvolání nazvalo kasační stížností a právní moc se přisuzuje všem prvoinstančním rozhodnutím. Všechny soudní procesní řády navíc jsou postiženy zmatenými pojmy,když nepřijatelnost,nepřípustnost a nedůvodnost opravného prostředku se směšuje. OSŘ totiž nezná nepřijatelnost,ale přípustnost definuje jako důvodnost. Marek Benda byl tím poslancem,který se podílel na vzniku SŘS,jenž z kasační stížnosti udělal mimořádný opravný prostředek ve všech agendách KS. Jde o legislativní omyl,když rozhodnutí KS je vždy pravomocné doručením,ač jde toliko o procesní akt (například neosvobození od soudního poplatku). Patnáct let NSS koná,jak by byl odvolací instancí,ale najednou se to má cele změnit. A to ještě poslanci nevědí,že krajské i vrchní soudy běžně rozhodují jako odvolací orgány,i když je odvolání nepřípustné (akty na třetím soudním stupni). Sám Nejvyšší správní soud (a JUDr.Baxa i JUDr.Mazanec) svým rozhodováním rozšířil přípustnost kasační stížnosti (například 3 As 125/2012–43),ač by SŘS právě měl být připomínkován. Rozšířený senát NSS nesjednocuje judikaturu KS,ale spíše svou - ještě o procesních otázkách (například 8 As 21/2005-101,8 As 78/2015–22) !!! Soudci NSS také oproti vůli Parlamentu nevyžadují soudní poplatek a povinné zastoupení (1 As 196/2014-19). Žádný soudce si nemůže dovolit vykládat,že nebude aplikovat procesní řád: soud se může obrátit na ÚS ČR (Čl.95 Ústavy),shledá-li zákon vágní,ale NSS tak neučinil. Soudci NSS si za patnáct let přisoudili dosti velkou libovůli,ale skupina poslan(kyň)ců to neshledává neústavní,včetně profesorky práva (JUDr.Válková). Ústava má být obecná – naproti tomu procesní řád musí být konkrétní a jednoznačný - to je ten začarovaný kruh,když tomu tak není druhé desetiletí u NSS. NSS dopad v nápadu způsobil i svou rozhodovací činností. Zda loňské zvýšení nápadu způsobily třeba hojné zajišťovací příkazy by poslanci měli analyzovat s odborníky.
Ústavní stížnost proti odmítnutí kasační stížnosti by byla vždycky zjevně neopodstatněná,poněvadž postup NSS dle výslovného znění procesního řádu není zásahem do práva na opravný prostředek: do práva na soudní ochranu. NSS by se stal soudem s normalizačními praktikami a s korupčním potenciálem: jednomu pomůžeme,druhému nemůžeme. Nelze nemít zato,že návrh skupiny poslanců na novelizaci SŘS,nepochází z jejich „hlav“,ale z NSS. Soudce Výborný - bývalý ústavní soudce - a jediný neúspěšný v kandidatuře na další funkční období u ÚS ČR - patří k těm soudcům (Senát 8 NSS),kteří hází kasační stížnosti - v neazylových věcech - do koše (odmítání) již skoro pět let. Se sveřepým robotizovaným odůvodněním,které nesdílí s jinými senáty NSS!!!!! ale s nynějším Předsedou NSS (Michal Mazanec). A oba soudci jsou členy soudního tříčlenného senátu,kterému předsedají všichni jeho členové,což je usvědčuje z obludné nesoudnosti,která se asi prezidentu republiky nedonesla,jinak by bývalého Místopředsedu NSS nejmenoval Předsedou,ale spíše podal trestní oznámení. Nelze nespekulovat,že soudce Výborný si nezákonnou praktiku maření opravného prostředku osvojil na ÚS ČR,proti jehož rozhodnutí však žádný opravný prostředek v ČR není. A nemůže být náhoda,že jeho syn - navíc neprávník - lobuje za návrh na dovolení libovůle v rozhodování NSS. Prý věci již mnohokráte rozhodované, nic nového nepřinášející, bude možno dohledat v usneseních Nejvyššího správního soudu. To je stěžejní zdůvodnění poslanecké předlohy novely SŘS. Zní však obdobně arogantně jako nespočet rozhodnutí nejvyšších soudních instancí. V Česku sílí nátlak,aby žalobce (stěžovatel,dovolatel) pracně zkoumal,proč soud rozhodl,jak rozhodl,když to soudci neumí či nechtějí odůvodnit jednoduše. Zveřejňování takových usnesení by k transparentnosti soudního rozhodování nepřispělo,poněvadž rozhodnutí jsou soudy anonymizovány (začasté), a ještě je líčen podklad (kasační stížnost,spis) zavádějícím způsobem. I kdyby poslaneckou iniciativu Parlament vyslyšel,tak by NSS musel ke každému odmítavému usnesení připojovat kasační stížnost,aby si „každý“ mohl udělat náhled na rozhodlou věc,což poslance jistě nenapadne. To že by krajské správní soudy měly zveřejňovat všechna rozhodnutí poslanci nenavrhují,ač bludiště judikátů je zásadním problémem českého soudnictví. A to že by odmítavá usnesení byla zdůvodněna by soudu práci „neušetřilo“. Vždyť sám JUDr.Baxa,ale i JUDr.Fiala,lamentuje nad pracností zdůvodňování soudních rozhodnutí. Soudci si stěžují,že musí pracovat !!!! za nadprůměrný plat a další požitky .
Je možná náhoda,že mezi předkladateli novely Soudního řádu správního (SŘS) je syn soudce NSS !!!! (Marek/Miloslav Výborný). Zda je náhoda,že zákonodárná iniciativa poslanců se objevila v době (11. července 2018),kdy z předsednické funkce Nejvyššího správního soudu (NSS) odcházel JUDr.Baxa,není významné. Podstatné je však to,že návrh zásadní změny procesního řádu je svým zdůvodněním nepromyšlený až obludně nesoudný,což lakonicky okomentovala vláda. A poslanecký návrh postrádá vysvětlení ze strany vrcholných představitelů NSS. Nejvyšší správní soud mlčí,tedy přiznal,že za návrhem je někdo zevnitř soudu. Odpovědi,jež k poslanecké iniciativě přednesl JUDr.Baxa v srpnovém pořadu Českého rozhlasu (Jak to vidí), jsou pošetilé. Už jenom nezvykle třesoucí se hlas tehdy ještě Předsedy NSS vypovídá o tom,že návrh novely SŘS je nekalým počinem. Soudci Nejvyššího správního soudu obcházejí vládu a tajně požadují redukci právního státu,v němž se uvelebili se zaručenými platy bez ohledu na stav státního rozpočtu. Zákony si soudci léta píšou samy,pak jim nakonec nerozumí,jak veřejně tlumočí,ba musí být přepisovány (viz novely OSŘ: 404/2012,296/17 Sb.), a ještě si některé poslance skrytě zavazují. Poslanecká novela nemá za cíl zajistit nezávislost soudců NSS,tedy obcházení legislativního procesu je nepřijatelné. Měla by být zřízena komise,která by prošetřila činnost NSS. Vždyť na Nejvyšším správním soudě nebyla provedena ani kontrola Nejvyšším kontrolním úřadem,přestože se kupříkladu soudci obohacují o příplatky za předsednictví senátů. NKÚ už zkontroloval všechny významné veřejné instituce,což je podezřelé,když se fiskální inspektor NSS (organizační složka státu) vyhýbá „obloukem“.