Panoptikum formování ministerského kabinetu
Povolební čas byl determinován právnickým bludem,že po volbách do Poslanecké sněmovny nesmí padnout vláda,dříve než usednou poslanci do lavic na ustavující (první) schůzi. Babišova vláda podala demisi až v nejzašším čase,a na tiskové konferenci to dokonce nazvala rekordem !!? V listopadu byl vedle předsedy „prozatímní“ vlády Babiše (fakticky administrátora) jmenován profesor Fiala premiérem jednočlenného ministerského kabinetu (autokratem)!!! Veřejnoprávní rozhlas se blamáži dvou premiérů vyhýbal tématem,zda hlava státu smí «vetovat» kandidáta na ministra. Trapné užití slova veto (neuzdraveným) prezidentem (a neprávníkem) Zemanem se až démonizovalo,přestože před aktem jmenování vlády potenciální premiér s hlavou státu o vládních cílech i ministrech vede (v zákulisí) rozpravu. Hlava státu byla zastrašována žalobou,i když se právě osoby navrhované ke jmenování výslovně nazývali nominanty (kandidáty jmenování). Ještě Pěti(dabl)koalicí,jež si stát předem rozpalcelovala koaliční smlouvou v „portfolia“,čímž premiér je slabší než vicepremiér (předseda koaličního subjektu). Strany panují se svým fixním podílem a k „pohovoru» s hlavou státu nominanta vysílá dokonce členská základna (na poslanecké mandáty nejmenší) strany. Hlava státu by měla být jen notářem,který nemůže nejmenovat nikoho,ani odvolat (v budoucnu) z vlády nikoho,pokud neobdrží souhlas („kontrasignaci“).
V Ústavě není samozřejmě podrobný manuál povolební součinnosti budoucích i současných ústavních činitelů. Slovně nedokonalý obrat - na návrh - smí znamenat i to,že jmenování ministerského kabinetu není pouhým podpisem dekretů a hradní ceremonií,bez dalšího. Nu i když špičkový právník,profesor nejstarší české právnické fakulty,a v jedné osobě advokát,navíc s největší úspěšností v zastupování před Ústavním soudem,srozumitelně vysvětlí,že hlava státu jmenování člena vlády smí nějak rozvažovat,jde-li právě o přednesení návrhu,tak média pokládaly totožné otázky v záležitosti vzniku vlády třeba politologům či ekonomům,kteří jindy neopomenou zdůraznit,že nejsou právníky. A nejen novináři ještě bylo opomenuto,že hlavou státu designovaný předseda strany může být kdykoliv odvolán !!!!!! natož když se mu hrozí žalobou. Profesor Kysela v nedávném rozhlasovém rozhovoru (Radiožurnál 10.prosince) pregnantně obhajoval správnost potenciálního zásahu Ústavního soudu do „sporu“,ale odvolatelnost premiéra (beze kabinetu) vůbec nevzal v potaz. Ústavní právník Kysela hluboké nedorozumění o roli prezidenta republiky umocňuje výkladem,že v poslaneckých volbách se prý volí vláda,nikoli reprezentanti lidu do dolní (prvotně zákonodárné) komory. I právník Kysela odmítá pochopit,že právě hlava státu se svou (suverénní) rolí v ustavení kabinetu má brzdit po exekutivní „kořisti“ lačnící strany a jejich činitele. Prezident republiky není protiváhou exekutivy,ale potřebnou brzdou ano.
Ono souslovíčko v textu Ústavy nelze nepovažovat za vágní. A v málokteré jiné (evropské) Ústavě je jmenování ministerského kabinetu formulováno dvakrát (Článek 62 i 68): podobně,tuze obecně,ba směšuje se vláda (výkonná moc) s ministerskou radou. Taková konstituce Česko přibližuje,když ne k partokracii,pak k soudcokracii,pokud nesoudní právníci a po vládní moci lační politici zastrašují hlavu státu kompetenční žalobou. Bez ohledu nato,kdo „kraluje na Hradě“, Ústava žalobu nepřipouští (Článek 87-1k + § 120 Zákona o Ústavním soudu),poněvadž premiér státním orgánem není (je jím Vláda) a prezident není orgánem územní samosprávy (obcí,městem,krajem) !!!! Nehledě nato,že (ne)jmenování člena vlády není (správním) rozhodnutím,ale (ne)uskutečněným státním aktem,s („hradní“) ceremonií. Ústava by se musela změnit,aby údajné neshody mezi ústavními činiteli směl rozsuzovat soud,avšak to by o složení ministerského kabinetu panovačně rozhodoval jeden soud,ač ústavní. Možná prekérně i absurdně evropský soud,pokud by právní zástupce hlavy státu se sporem šel „výš“ !
„Nastupující“ «profesorská“ vláda nebyla dojednána kompletně - jako v Německu -,pokud profesor (politologie) Fiala před svou designací nedovezl do Lán úplný seznam členů vlády. Ve SRN si pravděpodobný kancléř (spolkový premiér) nedovolí vystoupit na půdě Spolkového sněmu i oslovit hlavu státu,aby byl zvolen a následně jmenován,když není vládní kabinet cele vyladěn. Čekatel na designaci hlavou státu jména nominantů měnil (např. ministr průmyslu a obchodu) a ještě dle vůle druhé koaliční strany. V prosinci kabinet profesora Fialy směl být jmenován,i kdyby předchozí zvolení předsedy vlády poslancem bylo „zrušeno“ Nejvyšším správním soudem,k čemuž pikantně i mohlo dojít (rozhodnutí Vol 102/2021). Zapomíná se,že předsedou vlády nemusí být předseda žádné strany,natož lídr strany s aritmeticky menším zastoupením ve sněmovně. SPOLU nebyla a není volební dvojstrana jako CDU-CSU,ale (jednorázová) volební koalice. Nakonec byl jmenován členem ministerského kabinetu senátor,jenž předsedal v době jmenování senátnímu výboru !!! Nepřímou neslučitelnost funkcí (Článek 32 Ústavy) veřejnoprávní rozhlas zamlčel...a zároveň patřil k těm,kteří na hlavu státu vyvíjely nátlak,aby ke státnímu aktu došlo kvapíkem. Profesoru Bekovi máloco bránilo,aby se nejprve vzdal významné funkce v orgánu Senátu,když jmenování ministrem je „jenom“ podpisem dekretu. A ministr zemědělství Nekula nerezignoval na starostenskou funkci také před lednovým jmenováním,ač od prosince „místo měl vyhřívané“ Předsedou KDU.
p