Pitvornost české LEGISLATIVNÍ NOUZE
O STAVu LEGISLATIVNÍ NOUZE se šíří dezinformace...i protože je uzákoněna veskrze vágně. Vždyť samotná česká Ústava (základní zákon republiky) o „zákonodárné nouzi“ cele mlčí !!? Jednací řád Poslanecké sněmovny (JŘPS) takový nouzový stav vyjadřuje ve dvou paragrafech (§§ 99,100a).
Zaprvé Předseda Poslanecké sněmovny obvykle na žádost vlády rozhodne,že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání (§ 99-2 JŘPS),což se nazývá LEGISLATIVNÍ NOUZE. Předseda sněmovny,nikoli Vláda,má vyhlásit STAV LEGISLATIVNÍ NOUZE - a v jeho smyslu Parlament urychlit zákonodárný proces,ať už jde o návrh vládní či poslanecký. STAV LEGISLATIVNÍ NOUZE nemá být vyhlašován pro schválení jednoho zákona,nýbrž výslovně na určitou dobu. Média neinformují,po jakou dobu poslední STAV LEGISLATIVNÍ NOUZE je vyhlášen !? (Příznivec Vlády by očekával,že je vyhlášen pro celou dobu nutné konsolidace veřejných financí,když jde o komunikovanou vládní prioritu.) Zákonodárci,většina právníků i novinářů,lze mít zato,směšují ZKRÁCENÉ JEDNÁNÍ O NÁVRZÍCH ZÁKONŮ se STAVem LEGISLATIVNÍ NOUZE. Nu a JŘPS je tristně podmiňuje (§ 99-2),ač zrychlené projednávání je hlavním projevem STAVu LEGISLATIVNÍ NOUZE. Kvůli vágní dikci JŘPS Vládě nenaklonění poslanci opět revoltovali proti hojně vy(od)hlašovanému STAVu LEGISLATIVNÍ NOUZE. I tím,že se k jednoduchému vládnímu návrhu,týkajícímu se valorizace penzí,načítaly četné pozměňovací návrhy,jimiž se projednávání až paralyzuje.
Zadruhé předpoklad ZKRÁCENÉho JEDNÁNÍ O NÁVRZÍCH ZÁKONŮ vyjadřuje Článek 8-1 Zákona o bezpečnosti ČR: Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda požadovat,aby Parlament projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání. Zákon vyjadřuje to,co je přirozené za „výjimečného“ stavu,tudíž je nadbytečný. A i článek 8-3 zákona (110/1998 Sb.) navozuje dojem,že by projednávání nemuselo být zrychlené ! Za STAVu OHROŽENÍ STÁTU,natož VÁLEČNÉHO STAVu,se zákonodárný proces v Parlamentu vždy rapidně zrychlí,pokud (v chaosu) neodpadne. Lze samozřejmě očekávat za STAVu OHROŽENÍ STÁTU nebo STAVu VÁLEČNÉHO (§ 100a JŘPS),že budou projednávány spíše exekutivní opatření. Vyhlášení VÁLEČNÉHO STAVu „ratifikuje“ také Parlament,nikoli Vláda,proto Parlament má mu přizpůsobit rozpravy. (Předseda Poslanecké sněmovny se stává víceméně „diktátorem“). Nakonec dikce § 99-1 JŘPS (Za mimořádných okolností,kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody...) není provázána se Zákonem o bezpečnosti ČR (Článek 2) vůbec,tudíž STAV LEGISLATIVNÍ NOUZE lze zneužívat i podceňovat,jak se nikoli poprvé dělo.
Zatřetí není podružný Článek 8-3 «bezpečnostního zákona“: Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu prezident republiky nemá právo vracet zákon přijatý ve zkráceném jednání. Novináři nám totiž servírují pikantnost,že čerstvě zvolená hlava státu se hned octne v „lynči“,když bude rozvažovat případné veto „penzijní reformy“. Kdyby se platný Zákon o bezpečnosti ČR neobcházel a byl vyhlášen jeden ze dvou „výjimečných“ stavů (STAV OHROŽENÍ STÁTU,VÁLEČNÝ STAV),tak by Armádní generál Pavel krátce po „inauguraci“ nebyl na pokraji střetu s Vládou (veto by bylo vyloučené). Jenže implicitní definice STAVu OHROŽENÍ STÁTU (Článek 7-1: je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy) odpovídá VÁLEČNému STAVu !!! Nelze nemít zato,že STAVem OHROŽENÍ STÁTU je nebezprostřední ohrožení invazí – a též období,kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Svou intenzitou fiskální rozvrat spíše není „prvním stupněm výjimečného stavu“ (NOUZOVÝ STAV). Nu NOUZOVÝ STAV je definován tak,že by měl být vyhlašován snad jen za povodní,kalamity či pandemie,proto již měl být změněn. Stávající ministerský kabinet bude tak dlouho otálet s novelizací Zákona o bezpečnosti ČR,aby byl „ušitý“ na probíhající mrazivou válku (s Ruskem) - i na astronomický deficit státního rozpočtu za ekonomické stagnace,že jej bez LEGISLATIVNÍ NOUZE nestačí prosadit rychle (Čl. 8-4). K novelizaci je už podvanácté“,pokud charakteristika i STAVu OHROŽENÍ STÁTU (Čl.7-1) je zamlžená až nonsensuální.
Začtvrté STAV LEGISLATIVNÍ NOUZE se vlastně stal čtvrtým typem „výjimečného“ stavu,čemuž odpovídá dikce § 99-1 JŘPS,že má být vyhlašován právě na určitou dobu,sice se odbývá v „zákopech“ Parlamentu. Žel obcházení onoho „ústavního“ zákona (110/1998 Sb.) toleruje i český Ústavní soud,pokud v Nálezu Pl.ÚS 7/2022 vykládá (body 75.,96.):
O ústavně aprobovaný stav legislativní nouze půjde tehdy, existuje-li významný důvod srovnatelný s důvody pro postup podle čl. 8 ústavního zákona o bezpečnosti, jenž má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem, či kdy státu hrozí značné hospodářské škody...nebo v případě širokého konsenzu v Parlamentu...Musí jít o takové mimořádné okolnosti, jež se zjevně vymykají běžnému průběhu politických procesů [např. hrozba legislativního „vakua“...] a které přináší riziko shora uvedených kvalifikovaných újem, nebo o okolnost, jakou představují přírodní katastrofy či jiné nepředvídatelné události...Stav legislativní nouze (a s tím související zkrácené projednání návrhu zákona) je tedy podmíněn existencí mimořádné okolnosti a její intenzitou...ÚS shrnuje,že vláda opřela potřebu přijetí zákona...ve stavu legislativní nouze o důvody, které nejsou zjevně svévolné, mají své ratio a jsou obdobné důvodům předvídaným v čl. 8 ústavního zákona o bezpečnosti. Uvedené postačí k závěru, že důvody zkráceného projednání návrhu zákona...materiálně obstojí a lze je považovat za ústavně konformní,přestože na vyhlášení stavu legislativní nouze nebyla dostatečná politická shoda srovnatelná s „ústavní“ většinou...
Přitom před 12lety Ústavní soud správně a výstižně vyložil zákonodárcům a parlamentním právníkům,že LEGISLATIVNÍ NOUZE se v právním státě (vláda práva) pojí ke dvěma typům „výjimečného“ stavu (Zákon 110/1998 Sb.)!! Cituje se (oddíl V.C Nálezu Pl.ÚS 55/2010 : body 80,87.-88.):
Ústavní soud musel v této souvislosti přihlédnout i k tomu,že ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě čl. 8 ústavního zákona...o bezpečnosti České republiky,a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Stanoví-li tedy ústavní pořádek takovouto možnost pouze v jediném případě, je zřejmé, že za jiných situací to obecně možné není. Nejde přitom o mezeru v Ústavě ČR,pokud ústavní pořádek možnost projednat návrh zákona ve zkráceném jednání zná. Ústavodárce se toliko rozhodl tuto možnost připustit jen v extrémních a mimořádných situacích. Lze sice připustit, že na úrovni zákona (jednacího řádu) se zakotví další případy, kdy lze zákony projednat ve zkráceném řízení (legislativní nouze),avšak protože jde o úpravu praeter constitutionem a protože smyslem ústavněprávní reglementace zkráceného projednávání je ochrana práv a principů ovládajících legislativní proces v demokratickém právním státě, využití institutu legislativní nouze je možné jen za předpokladu širokého konsenzu v Parlamentu (aklamace, případně alespoň taková většina, která je srovnatelná s většinou vyžadovanou k přijetí ústavního zákona) anebo (a) jen tehdy, kdy typová závažnost situací, v nichž bude legislativní nouze použita, odpovídá závažností situacím,s nimiž počítá ústavní pořádek pro zkrácené projednání návrhu zákona (stav ohrožení státu,válečný stav). Praxe Poslanecké sněmovny je nicméně taková, že důvody pro vyhlášení stavu legislativní nouze jsou formulovány velmi obecně a vykládány poměrně široce. Samotný stav legislativní nouze není rozhodně užíván výjimečně a s respektem jak k právům opozice,tak k základním demokratickým principům ovládajícím legislativní proces...Institut stavu legislativní nouze není,obecně viděno,českým specifikem. Obdobné instituty jsou zakotveny v ústavách (!) Spolkové republiky Německo...a Rakouska...
Ústavní soud také líčí v tomtéž Nálezu (bod 50.) jak podivně mnohokrát byl vyhlášen STAV LEGISLATIVNÍ NOUZE v jednom volebním období,což se – přes odeznělou pandemii viru - děje v českém Parlamentu opět,ač Vláda má mít údajnou pohodlnou většinu v Poslanecké sněmovně. STAV LEGISLATIVNÍ NOUZE nemá být rádoby měkčí variantou některého „výjimečného“ stavu (NOUZOVÝ STAV,STAV OHROŽENÍ STÁTU,VÁLEČNÝ STAV). LEGISLATIVNÍ NOUZE (= fakticky ZKRÁCENÉ JEDNÁNÍ O NÁVRZÍCH ZÁKONŮ) má být odvozeným nástrojem řešení „mimořádných okolností“ na parlamentní půdě. Ústavní soudci sice v Nálezu Pl.ÚS 7/2022 odkazují na výklad v Nálezu Pl.ÚS 55/2010,ale na nepatřičnou (nenosnou) část jeho odůvodnění (bod 84) ! Ústavní soud ČR nezdůraznil v září 2022,že je nezbytné vtělit Zákon o bezpečnosti ČR do Ústavy - a s tím redefinovat STAV OHROŽENÍ STÁTU. Ústavní soudci jsou tudíž cele odpovědní za nynější vývoj právní a parlamentní kultury v Česku. Vždyť elitní soudci si museli povšimnout,že Zákon 110/1998 Sb. není ústavním zákonem,když českou Ústavu nedoplňuje,ani nemění (!!!),přesto ho nazývají zákonem ústavním !! Sám Ústavní soud přispívá k šíření dezinformací o právním řádu.
Prudérní čeští právníci (Radek Vondráček – advokát a zároveň Předseda Ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny - k nim patří,když přetěžoval Ústavní soud přezkumem „mimořádného“ krizového zákona,aniž by v tehdejším postavení Předsedy Poslanecké sněmovny prosazoval novelu Zákona o bezpečnosti ČR) se budou úzkostlivě vyhýbat „rámci“ STAVu OHROŽENÍ STÁTU,ale i vůbec sousloví Výjimečný stav,až ho pro nastolení „pořádku“ nějaký diktátor neb tyran udrží po dlouhých dvacetlet. Na blízkém Slovensku se onomu sousloví nevyhýbají: výnimočný stav (Článek 102 Ústavy) !! Kdoví zda se nedočkáme toho,že Armádní generál Pavel odvolá „vládu“,aby předešel dalším rozsáhlým hospodářským škodám a „občanské válce“ o jediný všeobecný majetek (penzijní systém). 30leté fušerství právníků na všech úrovních dělby celospolečenské práce je otřesné...