POHOŘÍ ČERNOTA

Hlava státu - její Kancelář - pominula při vyhlašování poslaneckých voleb,že po volbách „dolní“ parlamentní komora neprojednává ani „vratky“ ze Senátu,ač by měla (Čl.47-1 Ústavy). Nenačasoval se den voleb zásadnímu podzimnímu úkolu erárních činitelů: schvalování státního rozpočtu pro nový rok.

Volby před svatováclavskou nedělí by přeskupily Poslaneckou sněmovnu personálně 27.září,tedy Vládou poslaný rozpočet (30.září) by Kancelář sněmovny nevyhodila do koše. Není se co divit dokonané blbině,pokud profesor Kysela považuje bojkotování “vratek” a vet sněmovnou s volbami za ústavně správné. V rozhlasovém zpravodajství (16.října) odvětil na otázku moderátora,že i když rozpočet je „výlučná iniciativa“ Vlády (Čl.42-1 Ústavy),tak „padá pod stůl“. Profesor Kysela se nenamáhal ukázat na ústavní článek,který vyjadřuje “diskontinuitu” Poslanecké sněmovny,oproti Senátu.

Právník “Hradu” -,jenž je také tajemníkem Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury - neupozornil hlavu státu včas na riziko “odhození” státního rozpočtu. V mysli profesora Kysely § 121-1 JEDNACÍho ŘÁDu Poslanecké sněmovny je posvátný. Hlavu státu ujistil,že s říjnem Vláda vystoupí ve frašce,kterou přes její obehranost miluje. Sestavený rozpočet Vláda chtěnechtě pošle do sněmovny napodruhé,ač ho lídr ve volbách (později) vítězného uskupení považoval za tuze špatný. Profesor Kysela patří k těm právníkům,kteří přes svou erudovanost dokážou vyložit zákony ad absurdum,protože se pošetile a úzkostlivě drží jistých doktrín.

Fialova vláda se nezachovala “nezákonně”,ale jak jí je “nalinkováno” (ČÁST TŘINÁCTÁ JEDNACÍho ŘÁDu: § 101-1). Vláda dodržela termín zaslání rozpočtu,tedy vynucovat si od ní,aby obešla zákon znovuodesláním do „systému“,je rovněž blbina. Najednu stranu týž § 121-1 JEDNACÍho ŘÁDu údajně nedovoluje projednat „existující“ rozpočet „znovu“,ale opětovné zaslání zákon prý připouští. Pár novinářů kritizovalo fakt,že státní rozpočet je sestavován krátce před volbami,ba má být odhlasován sněmovnou na podzim v předpokládaném jiném složení. Avšak i veřejnoprávní ROZHLAS nevaroval před tristním důsledkem vyhlášení voleb na říjen: předloha státního rozpočtu „spadne pod stůl“. Naprotitomu celé léto ROZHLAS žehral,že cifry v rozpočtu uvidíme nejdříve o půlnoci 31.srpna.

Povolební fiasko blbin - za mentorování profesora Kysely - novináři akceptují šířenou mantrou dogmatiků: nová sněmovna se nemůže rozpočtem zabývat. Copak by novináři psali,kdyby se Vláda odchýlila od v zákoně stanoveného rigidního termínu (nejpozději) 30.září,nemůže-li být „potrestána“ nedůvěrou sboru poslanců po prohraných volbách,a nezáleží-li “Hradu” na zdravém rozumu,i když jde o „nejdůležitější zákon roku“ ?

Hlava státu nenapravila pochybení,pokud Zasedání sněmovny („ustavující schůzi“) svolala až na 3.listopadu. Došlo-li by k zahájení Zasedání sněmovny dříve,tak by patřičná většina v české Poslanecké sněmovně mohla vyzvat Vládu (její členy) k dostavení se do sněmovny (Čl.38-2 Ústavy). A i sněmovna by směla volat Vládu k zodpovědnosti (vyslovením nedůvěry),i když jen neúčinně,je-li krátce před demisí. Místotoho potenciální znovuministryně Financí prohlašuje,že (opakované) odeslání rozpočtu je povinností Vlády. Poslankyně Schillerová lpí - s profesorem Kyselou - na ostudné dikci JEDNACÍho ŘÁDu ??! (ČÁST TŘINÁCTÁ kontra ČÁST DVACÁTÁ PRVNÍ),který „přikazuje“ odvrhnout všechny předlohy s volbami. Rozpočet je jistě zákonem,který do sněmovny musí přijít k projednání - narozdíl od všech ostatních !! Proto je nedonebevolající blbinou jeho vyhazování do koše.

Český Parlament,který za poslední čtyři roky novelizoval snad každý zákon (mnohé vícekrát), nereflektoval celospolečenskou potřebu patřičné reformy,po níž by nedocházelo k neudržitelnému souběhu poslaneckých voleb s obdobím schvalování rozpočtu,neprobíhají-li volby (15let) na jaře. Přitom stačilo přenést projednávání rozpočtu ve volebním roce do Senátu (změna Čl.33-2 Ústavy) - coby Zákonné opatření. I Ústava byla novelizována během uplynulých 4let (87/24 Sb.),ba nejméně jedna novelka leží někomu v „šuplíku“.

Do zákona Parlament smí vepsat ledasco,co Vláda musí vykonat - ve stanovených termínech. Akorát je zlomení pozice až vzdoru Vlády možné jen pod pohrůžkou vyslovení nedůvěry. „Nezákonnost“ není jinak potrestatelná v parlamentní demokracii. To se vztahuje i na návrh (sestaveného) státního rozpočtu (ČÁST TŘINÁCTÁ Jednacího řádu). Jenže na jeho schválení by musel být celospolečenský zájem,který obecně nepanuje. Rozpočtové provizorium se nepovažuje za potíž. Prý se vyšší platy a penze mohou hradit z peněz na dotace a investice...Blbiny v rozpočtování,včetně zákonem předepsaného schvalování dotace pro Státní fond dopravní infrastruktury přede odsouhlasením rozpočtu Parlamentem,demonstrují hlubokou propast mezi myšlením (politických) ekonomů a právníků.

Není nepravděpodobné,že se za 4roky nový „šéf státní pokladny“ octne v téže komediantské roli,poněvadž nedojde k vyškrtnutí obskurního ustanovení JEDNACÍho ŘÁDu (§ 121-1).