Sbírka českých zákonů destruována právními inženýry
V roce 2016 Parlament přijal „oprášený“ Zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů...(222/2016 Sb.: předtím zákony 309/1999,545/1992 Sb.),který Ministerstvu vnitra (MV ČR) uložil od loňského ledna spravovat i „elektronickou“ Sbírku zákonů a mezinárodních smluv (§§ 6,7,13,14,19). MV ČR však zákon částečně obstruuje,pokud zákony jsou v přítomnosti publikovány postaru: Sbírka zákonů je stále zahlcována stěží čitelnými novelkami i novel. A v digitální podobě se texty zákonů nachází ve dvou sloupcích jako v tištěné Sbírce zákonů. Mělo tomu být jinak...cituje se (§ 7-1): Je-li vyhlašovaným aktem novela právního předpisu, uvede se text právního předpisu ve znění novely v příloze částky; text právního předpisu ve znění novely je také závazným zněním. Existuje-li vzhledem ke změnám, které doposud nenabyly účinnosti, více platných znění ustanovení právního předpisu, uvedou se v textu právního předpisu ve znění novely všechna tato platná znění spolu s údajem o účinnosti každého z nich...
Veřejnoprávní média nepřipomínají,co předcházelo schválení Zákona 222/2016 Sb. Důvodová zpráva v listopadu 2015 předloženého návrhu Zákona o Sbírce zákonů...(Sněmovní tisk 646) demagogicky tvrdila,že pokud by zákon nebyl přijat,tak by byl zakonzervován současný nevyhovující stav,který hraničí s nedodržováním zásady „neznalost zákona neomlouvá“,jejíž součástí je i požadavek naplnění povinnosti státní moci umožnit subjektům ničím neomezený a přehledný přístup k tomu,co je v daném čase platným právem. Ministerští právníci se uchýlily k pusté demagogii,poněvadž Skutkový i Právní omyl je u ne-právníků omluvitelný. Rovněž demagogicky byla v předloze zákona zdůvodněna digitalizace Sbírky zákonů: závazná listinná podoba je obtížně dostupná, neumožňuje tvorbu úplných znění právního předpisu a její pořizování je poměrně nákladné...Pro řadu subjektů – občanů, malých podnikatelů a obcí – tak zůstávají informace o platném a účinném znění právních předpisů z ekonomických důvodů nedostupné nebo hrozí, že tyto subjekty získají mylnou představu o obsahu právního předpisu...Výše uvedená situace je předmětem časté kritiky ze strany odborné a laické veřejnosti a médií. Existuje proto nebezpečí,že občané budou dále čerpat informace o platném právu z jiných než závazných či alespoň oficiálních zdrojů, a může se stát, že budou informace o obsahu svých práv a povinností mylně interpretovat...podle preambule Ústavy České republiky je, sporné, do jaké míry lze adresáty povinností vyjádřených v právních normách vázat těmito normami, mohou-li být nad rozumnou míru i po čistě formální stránce komplikované a nepřehledné.
Citovaný § 7-1 Zákona o Sbírce zákonů zavádí vyhlašování úplných znění novelizovaných zákonů,ale takovou službu už poskytuje (částečně placený) „web“ Zakony pro lidi !!!! V devadesátistránkové Důvodové zprávě předlohy zákona (Sněmovní tisk 646) se internetový portál nazývá: obecně veřejně dostupné zdroje úplných znění. I se zároveň velice nonsensuálně tvrdí: Úplné znění právního předpisu ve znění navrhovaných změn má pouze informativní povahu. Takový názor o „nezávaznosti“ vyhlašovaných úplných znění (=konsolidovaných) zákonů (§ 2-1g zákona 309/1999 Sb.) stereotypně zastává zrovna MV ČR: obsah není garantovaný státem. Nejméně deset let se proto úplná znění zákonů Předsedou vlády nevyhlašují (naposledy asi 317/2009 Sb.: Zákon o advokacii).
§ 7-1 zákona vyhlašování „zlomkových“ zákonů zlegalizoval - a navíc dosti zkomplikoval: u tištěné Sbírky zákonů má dojít k tomu,že bude ještě naditější než doposavad. Vyhlašovaný předpis totiž bude dublován předpisem „v příloze“,ba zmnohonásoben podle míry „legisvakance“,která může být velice zmatená,jak demonstruje spor o „startující“ Stavební zákon (283/2021,195/2022 Sb.). Návrh zákona za tehdejšího ministerského kabinetu Bohuslava Sobotky byl paskvil,sic je rozsáhle odůvodněn. Vždyť nepochopitelně slučuje normu o (e)Sbírce zákonů (a mezinárodních smluv) s normou o legislativních pravidlech přijímání zákonů !?
Žijeme v právním státě,ale Sbírka zákonů zůstává v „portfoliu“ silového rezortu. Ministerstvo vnitra nese odpovědnost zato,že úplná znění zákonů byla bojkotována (ministerstvo mělo silnější slovo než Předseda vlády). MV ČR nese odpovědnost i zato,že „papír už nesnese“ způsob vyhlašování novel,natož za takovou nehoráznou cenu (text Částky Sbírky zákonů stojí od letoška nejméně 40 Kč !? ). Parlament ČR se s MV ČR neshodl za třicet let natom,že novel(k)y,natož vládní opatření,se musí zveřejňovat docela jinak. Máloco brání,aby byl vyhlašován text právního předpisu netoliko v novelizovaném znění,ale i s graficky přehlednými změnami textu předpisu. Poslanecká sněmovna si za projednávání zákonů tiskne (úplné) znění novelizovaného zákona (s graficky zvýrazněnými změnami): Součástí návrhu právního předpisu je text právního předpisu ve znění návrhu novely, jde-li o návrh novely právního předpisu (§ 19-1 zákona). Dikce platného § 7-1 zákona se s tím míjí. Před čitelností přijatých novel byla upřednostněna doktrína permanentní garance znalosti všech zákonů pečujícím státem.