POHOŘÍ ČERNOTA

Jenom ve volebním obvodě Benešov se letos advokáti probojovali do druhé kola SENÁTních voleb. Předtím (pražská) poslankyně Válková v rozhlase pronesla,že její zvolení by bylo přínosné,není -li v SENÁTu žádný právník. Není podstatné,zda šlo o přeřek profesorky práva a exministryně...Podstatné je,že se poslankyně ucházela o „přeřazení“ do SENÁTní lavice před uplynutím poslaneckého mandátu - navíc v obvodě,v němž nežije a nepůsobí. Paní Helena Válková svým počínáním znevěrohodňuje oba nejvyšší zastupitelské sbory v Česku. I protože coby právník musí vědět,že mandáty poslan(kyně)ce a SENÁTor(ky)a jsou jsou neslučitelné. Nic na tom nemění,že občan-poslanec není nevolitelný do SENÁTu - jen dle (nedokonalé) litery zákona. Poslankyně v penzijním věku (jistě finančně zabezpečená) měla složit poslanecký mandát,dříve než kandidovala do SENÁTu. Není obvyklé v mnoha zemích,aby poslanci „přestupovali“ do SENÁTu (a naopak) před ukončením vlastního volebního období. Obě reprezentativní funkce jsou natolik prestižní,že se z nich „neutíká“. Česká parlamentní kultura zůstává „v plenkách“,nutno se domnívat. Letošní volební účast pouhých 17% o nedospělosti postkomunistické demokracie vypovídá...

Nakonec tři zastupitelé z Poslanecké sněmovny „přeskočili“ do SENÁTu,čímž do poslaneckých lavic usedne trio nezvolených „náhradníků“ !! SENÁT totiž neprosazoval do (později) přijaté novely Ústavy (87/24 Sb.) reformulaci ústavního Článku 19-3 (Mandát poslance nebo SENÁTora vzniká zvolením),proto poslanci smějí přestupovat do SENÁTu kdykoliv,aniž by to početně negativně oslabilo poslanecký klub. SENÁToři odsouhlasili (Zákon 89/24 Sb.) pokračování neústavní praxe kooptace poslanců ze stranického seznamu „náhradníků“,přestože SENÁT se prezentuje coby strážce Ústavy !

Nemohu usednout do poslanecké lavice,nejsem-li zvolen,pochopí i dítě školou povinné...A náhradníci se nevolí lidem v Česku – na rozdíl od jiných evropských států. Nu v učebnici ÚSTAVNÍ SYSTÉM ČR (6.vydání v roce 2022:) se lze dočíst (strana 172): Mandát obecně vzniká zvolením. Ústava ČR jiný způsob nepřipouští... je otázkou,zda by náhradníci...neměly být vtěleni do ústavy. SENÁToři,ač si „vydržují“ Stálou komisi pro Ústavu ČR a parlamentní procedury,jíž předsedá právě benešovský SENÁTor,nepřispěchal k nápravě Ústavy,aby s ní volební zákon (§ 54) nekolidoval. Není se co divit,pokud profesor Kysela,jenž je tajemníkem oné komise SENÁTu,pronesl - v souvislostí se smrtí poslance Jaroslava Bašty -,že první náhradník SPD bude povolaný k výkonu mandátu předsedkyní Poslanecké sněmovny. Proto Český rozhlas,jenž letošním senátním volbám věnoval minimum vysílacího času (oproti prezidentskému klání v USA),přičemž v hlavních zprávách (čerstvě) zvolené senátory ani nevyjmenoval,tedy přispívá k upozaďování SENÁTu,nazývá neústavní kooptaci poslanců střídáním...

SENÁToři asi nevnímají,že Článek 19-3 se tristně obráží i v činnosti SENÁTu,nerespektuje-li se i letos,že SENÁTorský mandát nevzniká až slibem,nýbrž právě zvolením. Novým SENÁTorům je dovoleno hlasovat až několik týdnů po volbách. Profesorka Válková by se však nevzepřela takové nonsensuální konvenci,byla-li by zvolena SENÁTorkou. A znovuzvolený SENÁTor Hraba neslíbil svým voličům,že se v druhém volebním období čelně postaví doslova pitomému „nastupování náhradníků“ - a souslednému bránění ve výkonu mandátu čerstvě zvoleným SENÁTorům. Advokát(ky)i spiklenecky tají „zabetonovaný“ marasmus české volební legislativy,aby nebyli ukamenováni stranami financovanými ze státního rozpočtu dle počtu mandátů v Parlamentu.

Před posledními volbami také SENÁToři nepřispěli k novele Ústavy tak,aby SENÁTní volby byly atraktivnější neb hravější. Už asi SENÁToři mají za ústavní zvyklost,že jsou voleni hrstkou...Daniel Prokop vytkl - v publikaci Slepé skvrny - bizarnost dvoukolových voleb do českého SENÁTu,způsobují-li patrně nízkou účast. Cituje se (2.vydání v roce 2020 - strana 232):...účelem je také zvolit konsenzuálního kandidáta,na němž se shodne většina voličů. Při...malé účasti...spíše preferuje kandidáty angažované menšiny,která je schopna přijít k volbám i podruhé...Sociolog Prokop dodává: lepší by byl australský volební systém (řazení) nebo doplňkový (dvojhlas)...SENÁT v Česku se stal „strážcem“ Ústavy,však coby „totemu“,jak ho vystavují mnozí čeští ústavní právníci,nevyjímaje profesora Kyselu. Naplnila se prorocká kritika novodobé Ústavy,včetně ústavních článků o SENÁTu,od expředsedy Ústavního soudu (po 20letech znovuuveřejněná v knížce Diskrétní zóna - z roku 2012). Parafrázuje se: mizerná koncepce českého SENÁTu - slabé kompetence SENÁTu - bez SENÁTu půjde ledacos - přehlasování 101poslanci a tím riziko blamáže SENÁTu při nevracení.

Vůbec se SENÁT nepokusil revidovat svou nevyváženost vůči (částečně nevolené !!) Poslanecké sněmovně. SENÁToři se snad neseznámili s obsáhlým knižním Komentářem Ústavy (vydaný v roce 2015) - mezi jehož autory patří,mimo tehdejšího Předsedy Ústavního soudu,stávající Předseda „Antimonopolního“ úřadu Mlsna. Dlouholetý legislativní náměstek Ministerstva vnitra vytýká Článku 46 Ústavy (strana 454): Významným projevem nerovného postavení komor Parlamentu,kdy postavení Poslanecké sněmovny je silnější než postavení SENÁTu,je právě i omezení časového prostoru,který Ústava stanoví SENÁTu,aby se o návrhu zákona po jeho projednání usnesl. V tomto směru je postavení SENÁTu dokonce slabší,než tomu bylo v období První republiky podle Ústavní listiny z roku 1920. Právník Mlsna navíc dodává (strana 461): § 121-1 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny dopadá i na zákony vrácené SENÁTem,tudíž „padají pod stůl“. Svým pasivním počínáním SENÁToři upevňují podřadnou roli SENÁTu,pakliže především má k projednání předlohy zákona čas jen třiceti dnů (Články 46-48 Ústavy). Aktuálně SENÁT nesetrval u jím schváleného návrhu takzvaných korespondenčních voleb. SENÁToři kolektivně a neprozíravě rezignovali nato,že jejich předloha zákona byla netknuta Poslaneckou sněmovnou (Sněmovní tisk 39). Smějí „padat pod stůl“ v Poslanecké sněmovně i předlohy,které k poslancům doputovaly roky před skončením volebního období.

Poslední novela Ústavy (87/24 Sb.) pominula přetrvávající stěžejní vady české Ústavy. Novela je ryze technikální (například stanovení říjnového termínu voleb) - a ještě odhlasovaná i nikým nezvolenými v Poslanecké sněmovně. SENÁToři se mohli zbavit „ponižujících“ ústavních článků (Jestliže se SENÁT nevyjádří ve lhůtě...platí,že je návrh zákona přijat. Jestliže SENÁT vyjádří vůli nezabývat se návrhem zákona,je tímto usnesením návrh zákona přijat.) poslední novelou Ústavy (87/24 Sb.). SENÁT si měl vynutit v textu Ústavy (Článek 41-2) i stanovení lhůty k projednání SENÁTní předlohy zákona Poslaneckou sněmovnou. Nestalo se,tudíž Ústava nevýslovně dovoluje ignorovat SENÁTní většinou odsouhlasený návrh zákona,proto parlamentní kultura v Česku nevzkvétá. Parlamentní kultura upadá,smějí-li poslanci předkládat návrhy zákonů beze souhlasu pléna - narozdíl od SENÁTu. SENÁT v Česku zcela postrádá „klacek“ na elitní sbor poslanců - a ti je ještě mohou z lavic vystrnaďovat s chabou (maximálně 17%) legitimitou !!!