POHOŘÍ ČERNOTA

Ministři - profesor Fiala,MUDr.Válek,JUDr.Blažek - mohli pozbýt poslaneckého mandátu,pokud by Nejvyšší správní soud (NSS) shledal zásadní pochybení v posledních volbách. NSS pozměnil v listopadovém rozhodnutí (Vol 102/21) toliko pořadí náhradníků na Jihomoravské kandidátce koalice SPOLU. NSS aplikoval Volební zákon,jenž dovoluje (§ 54) neústavně (Článek 19-3 Ústavy),aby se nikým nevolení náhradníci stávali poslanci !!!! V onom rozhodnutí soudci uvažují předlouze,co se má rozumět souslovím zahájení voleb !!! (samozřejmě otevření volebních místností a hlasování prvního voliče). Soudcovský stav není pojistkou demokracie,má-li náhradnictví nezvolených za něco normálního v Česku.

Pan Petr Bendl,jenž v roce 2017 po pracném přepočítání hlasů ve Středočeském kraji pozbyl dle autoritativního výroku NSS poslaneckého mandátu (nabyl ho Martin Kupka),nemusel být příliš „vykolejený“,protože zůstal prvním poslancem -“čekatelem“ (= náhradníkem) ODS. A opravdu se - během necelých 2let - usednutí do poslanecké lavice dočkal (v červenci 2019): coby 11.nastoupivší poslanecký náhradník v jednom jediném volebním období !! Za Babišova ministerského kabinetu usedlo do sněmovních lavic dvacet poslaneckých náhradníků (nejvíce 9 z kandidátek ANO) !!! Naposledy v květnu režisérka Sommerová nahradila rezignujícího poslance Ferriho...

Ve volbách hlasujeme pro kandidátky politických stran a hnutí,takže je volena fyzická osoba. Ústava nevyjadřuje,je-li Poslanecká sněmovna usnášeníschopná i při nepřítomnosti desítek poslanců (Čl. 39-1),že sněmovna nesmí zasedat v počtu menším než dvěsta. Náhradnictví nemůže ospravedlnit Článek 16-1 Ústavy,poněvadž v kontextu Čl.19-1 toliko vyjadřuje počet maximálně zvolivších poslanců (200),nikoli jejich nezměnitelné množství ve volebním období. Nepochybně Ústava nepředjímá,že by se poměrné zastoupení politických subjektů v dolní komoře Parlamentu mělo zajišťovat po celé volební období nezvolenými osobami. Naopak základní zákon počítá s přirozenými obměnami v zastupitelském sboru: poslanec opustí stranu,založí novou,neb se vzdá mandátu vzhledem ke jmenování do časově náročné vládní či jiné funkce. Přirozeně v průběhu volebního období se proporcionalita až vymazává. Poměrně se dle výsledku voleb mají rozdělit voličské hlasy mezi politické subjekty,nikoli zůstat poměrné složení zastupitelů po čtyři roky.

Volební zákon nesměl stanovit,že poslancem se stavá osoba nezvolená,však stalo se. Rovněž Jednací řád Poslanecké sněmovny nemá stanovovat,že někteří se stávají poslanci beze zvolení. (Jednací řád má zahrnovat procedury a organizaci parlamentní komory.) Ústava nijak nevyjadřuje i nepředjímá,že mandát poslance vznikne se zánikem mandátu jiného poslance ve stejném volebním období. Ústava jednoznačně a nepochybně nemluví o výměně v poslanecké lavici „čekatelem“. Ovšemže v některých zemích Evropské unie se volí náhradníci parlamentních zastupitelů (například do Národního shromáždění Francouzské republiky,do Riksdagu ve Švédském království). V některých zemích se uskutečňují i doplňovací volby do sněmovny (dolní komory Parlamentu),takže se nestávají poslanci „čekatelé“ z kandidátek. V Česku dodnes ve volbách nezvolené osoby nahrazují poslance,svolí-li k tomu poslanci ostatních stran ve sněmovně !! Politickým stranám a hnutím prochází,že si poslance směňují za „čekatele“ - sice dle pořadníku a se souhlasem ostatních partají ve sněmovně. Samozřejmě partaje dávají svolení,když se jim navrací u příští proměny „čekatele“ v poslance. Tak se strany nemusí obávat,že ztratí početní sílu. Vždy jsou připraveni hlasovat nezvolení poslanci z řad “čekatelů“. Slovutný poslanec Kalousek se vzdal mandátu v lednu 2021,aniž oslabil maličký poslanecký klub TOP 09 - a vůbec „demokratickou opozici“,naskočil-li ihned náhradník (Jakob). Nebýt tehdy ne(z)volených náhradníků (vládní kabinet početně postrádal do většiny deset poslanců),tak by se volby nekonaly až na podzim (ještě v době napjaté pro schvalování státního rozpočtu). Hlava státu by musela změnit termín voleb...

Již čtvrtstoletí Volební zákon odporuje vůli ústavodárce i zdravému rozumu,zasedají-li ve sněmovně ti,kdo propadli volebním „sítem“. Český Parlament navázal na «komunistické» zákonodárství nepřijatelným nadřazením Volebního zákona Ústavě. Poválečným Volebním zákonem (75/1948 Sb.) legalizovaní nevolení náhradníci poslanců (§ 42-7) také neměli oporu v Ústavě ČSR . Ani po takzvaném únorovém puči (Zákon 18/1951 Sb.),čehož si právníci museli povšimnout (třeba disident a stávající Předseda Ústavního soudu) po převratu sametovém. Zesnulý pan Václav Havel,jenž hlásal i v nejvyšší státní funkci líbivou představu nepolitické politiky,podepsal v roce 1995 Volební zákon,který dovoluje politickým stranám opevňovat se ve sněmovně zástupy náhradníků. Už po pěti letech od listopadového převratu tehdejší hlava státu svolila - asi v důsledku zaneprázdnění významnějšími státnickými záležitostmi - odejmout lidu vládu věcí svých !!!!! V roce 2000 se prezident Havel soudil s politiky „úspěšně“ o Volební zákon (Pl.ÚS 42/00),čehož výsledkem jsou slabé koaliční vlády a růst „pidistran“ v Poslanecké sněmovně,nikoli o neústavní náhradníky (“čekatele“) !!!!

Je pikantní,že pro poslední novelu Volebního zákona (189/21 Sb.) hlasovalo pouze 96 poslan(kyň)ců ze 200 (ze 181,odečtou-li se náhradníci). Za premiéra Nečase pro vládní návrh zákona,jenž byl „třaskavinou“ (Narovnání mezi státem a církvemi),hlasovala trestním soudem odsouzená osoba,která také nebyla zvolena ve volbách ! Tehdy nebyla slyšet (z médií) kritika neústavního následnictví v poslaneckých řadách,nýbrž mravního deficitu páně poslance Pekárka. Soudcovský stav se také nebouřil...což není překvapivé vzhledem k počínání Nejvyššího správního soudu.

Důsledkem nadřazení Volebního zákona Ústavě jsou nejen rozsáhlé stranické kandidátky,ale i to,že politická uskupení na kandidátky zařazují osoby,u nichž mandát poslance není slučitelný s vykonávanou funkcí: senátor Hlavatý v roce 2017 – předtím senátor Tomio Okamura i Karel Schwarzenberg !! Nebýt náhradnictví,tak by výsledek soutěže politických stran a hnutí v Česku vypadal jinak. Každé politické uskupení by muselo kalkulovat předem: zda je personálně silné na vládní funkce - i zda v případě vstupu do vlády poslanecký klub nebude náchylný k rozložení,snížil-li by se počet poslanců. Nedocházelo by k nárůstu (protestních) ministran - a možná i volební paty by byly výjimečné. Neústavní mechanismus automatického náhradnictví nenutí partaje se slučovat,proto roztříštěnost politického spektra je trvalým jevem.

Už nám čeští poslanci a poslankyně ukázali,že se nebojí vypustit voliči napuštěný rybník (dodatek Ústavy 319/2009 Sb: seberozpuštění),ale partaje nepřipustí rybník s osazenstvem jimi neaklimatizovaných paryb (poslanců - “čekatelů“)…