Stávající ministerský kabinet si vystačí bez (ne)volených náhradníků
(Loni jmenovaný) ústavní soudce Wintr rozebírá v knižní publikaci Proměny parlamentní kultury (z roku 2021) nešvar,že ministři oplývají privilegiem přednostního a bezmezného řečnění na plénu Poslanecké sněmovny (PSP). K praxi sezení vrcholných představitelů státu na dvou židlích donedávna patřila i absurdní „povinnost“ člena vlády být přítomen celé schůze Poslanecké sněmovny,byl-li na programu zákon v jeho „gesci“. „Dolní“ parlamentní komora dokonce lpěla („obecné usnesení“ PSP) na přítomnosti (Místo)Předsedy vlády: nebyl-li nablízku jednacímu sálu,tak se schůze PSP přerušovaly !? Trvalou bizarností v chodu PSP je,že se svolávají nevýjimečně mimořádné schůze,na nichž (půl)den řeční hlavně privilegovaní o jejím explicitním programu,jenž nakonec není schválen !
Poslan(kyním)cům samozřejmě nelze zakázat vzdání se mandátu. A ministr má vystupovat v české Poslanecké sněmovně vždy coby jmenovaný člen Vlády (Článek 38-1 Ústavy). Základní zákon republiky předpokládá,že i premiér svůj poslanecký mandát nebude vykonávat,i když byl zvolen z kandidátky a nevzdá se ho (oficiálně). Slovenská Ústava - narozdíl od české - to vyjadřuje výslovně i pregnantně (Čl.77-2): Ak bol poslanec vymenovaný za člena vlády SR,jeho mandát poslanca počas výkonu tejto funkcie nezaniká,iba sa neuplatňuje. Ministři v Česku však nemají skrupule hlasovat v PSP i o (ne)důvěře sobě…Třetím rokem v Česku „poslancuje“ 12 ministrů,včetně premiéra Vlády a pirátského předsedy (strany,která proti sezení veřejných činitelů na dvou židlích brojila). Nikoli za premiéra Babiše,který předložil (snad dvakrát) PSP návrh zákona solitérně,bylo dovedeno ad absurdum sezení na dvou židlích. Až za stávající Vlády,pokud se její členové neujímají kvazinevládní zákonodárné iniciativy výjimečně,nýbrž troufale častěji.
V podzimu 2021 Senátem zavrhnutý návrh takzvaného klouzavého mandátu (Senátní tisk 124) měl vyloučit sezení na dvou prestižních židlích zároveň. Jenže návrh zákona (Sněmovní tisk 390) byl typickým legislativním zmetkem,za něž by se měly odebírat tituly z právnických škol,když ne sám mandát poslance. Návrh novelizace Ústavy vyšel od Předsedy poslaneckého klubu Pirátů,jenž zaměnil Ústavu za Volební zákon,jinak by zdůvodnění návrhu nemohlo znít: Poslanec,který je členem vlády,se může rozhodnout,že svůj mandát nebude po dobu členství ve vládě vykonávat. Veškerá práva a povinnosti takového poslance,s výjimkou práva vzdát se mandátu,v takovém případě přecházejí na náhradníka...V Ústavě totiž není slovo náhradník -- na rozdíl od základních zákonů jiných evropských zemí. Předloha novely Ústavy tak byla lstivým pokusem o novelizaci Volebního zákona,jenž výraz náhradník obsahuje: § 54. Zákon však je protiústavní,když náhradníci se nevolí ve volbách do Poslanecké sněmovny. Naopak náhradníci pochází z kandidátů propadlých ve volbách z vůle voličů !!!!! (Mimojiné 19 pirátských poslanců v témže roce 2021.)
Poslan(kyně)ci se před odhlasováním klouzavého mandátu v roce 2021 neseznámili s obsáhlým knižním Komentářem Ústavy (vydaný v roce 2015). Mezi autory komentáře - i tehdejšího Předsedy Ústavního soudu Rychetského - patří stávající Předseda „Antimonopolního“ úřadu Mlsna. Dlouholetý legislativní náměstek Ministerstva vnitra správně vyložil,že „vznik poslaneckého mandátu nastoupením náhradníka neopírá se o ústavní základy“ ! Totéž se lze dočíst v učebnici ÚSTAVNÍ SYSTÉM ČR (6.vydání v roce 2022: strana 172): Mandát obecně vzniká zvolením. Ústava ČR jiný způsob nepřipouští... je otázkou,zda by náhradníci...neměly být vtěleni do ústavy. Přestože se do Volebního zákona „sáhlo“ vícekrát v Česku,tak náhradníci se ústavně nelegalizovali. Nejspíše i protože se v dikci o počtu maximálně zvolitelných poslanců (200) bludně spatřuje,že jejich počet musí být zachován po dobu 4let,ač zákonodárný sbor je usnášeníschopný i při méně než polovině zvolených.
V roce 2010 právník Anzenbacher - v textu Zakotvení klouzavého mandátu v Ústavě ČR - věcně upozorňoval: Lze...předpokládat,že by mohl premiér prostřednictvím přesunů členů vlády zpět do výkonu mandátu vynucovat poslušnost náhradníků,stejně jako držitelé volebních reverzů vůči příslušným prvorepublikovým poslancům. V případě přijetí navrhované úpravy by tak měli všichni poslanci mandát volný,někteří však více a někteří méně...není vhodné státy dělit pouze podle toho,zda klouzavý mandát v ústavě obsažen mají,či nemají. Úprava klouzavého mandátu odráží specifický ústavní vývoj každého státu...koncepce poslaneckých náhradníků je od tuzemské značně odlišná a separovat z ní pouze část odpovídající pojmu klouzavý mandát je poněkud zavádějící...Bez ohledu na srozumitelné i přesvědčivé názory renomovanějších právníků záměrem „šéfposlance“ Michálka nebylo náhradnictví jen legalizovat,ale navíc udělat z „náhradníka“ nějakého asistenta ministra,když ne jeho loutku. Piráti a ostatní poslanci zastřenou konstrukcí klouzavého mandátu hodlali české ministry vybavit libovůlí neslučitelnou se samým poslaneckým slibem (Slibuji na svou čest, že...nezneužiji svého postavení). Neprosazoval se legitimní zákaz sezení na dvou židlích (Sněmovní tisk 390),ale vyloženě pirátsky nikým nevolený - „za hranu ústavy“ zklouzlý - mandát poslance-čekatele...
K legislativně ubohému „institutu“ klouzavého mandátu (Sněmovní tisk 390) se připojila exministryně školství Valachová - dokonce v roce 2021 v postavení Předsedkyně ústavní komise Poslanecké sněmovny. Poslankyně navrhla vyspravit zkomoleninu Volebního zákona (slova byl kandidován !!!!! pravděpodobně relikt stranicky vázaného mandátu !!!!) srozumitelným slovem kandidoval. A ještě doplnit § 54-1 zákona o větu: Náhradník nastupuje i v případě,že vykonává práva a povinnosti poslance za člena vlády. I paní exposlankyně by měla být zbavena aspoň jednoho titulu,poněvadž předstírá,že náhradníci jsou (z)voleni ve volbách (samozřejmě voliči,nikoli stranami). Prý by i nikým nezvolený náhradník přišel o funkci okamžikem ztráty volitelnosti,ač ta se vztahuje ke dni kandidování ve volbách. Onou poslankyní předloha ústavního zákona byla „vylepšena“ i tak,že by ministr měl tolik náhradníků jako kandidátka jeho strany: ne jednoho,ale x (losovatelných) !!!!
Poslanecká sněmovna před 3lety zplodila neojedinělý paskvil - a Piráti na něm měly svůj lví podíl. Paskvil nemohlo ospravedlnit pirátské prohlášení pro média: Princip,kdy poslance,který se stane ministrem,dočasně zastoupí náhradník,úspěšně funguje v Belgii,Nizozemsku,Estonsku,Švédsku či dále na Slovensku a Rakousku...V Estonsku zákon nejvyšší právní síly (Ústava) totiž náhradnictví definuje. (Rovněž ve Finsku a Francii.) V Rakousku náhradník působí pouze ve Spolkové radě („horní komoře“ rakouských zemí). Ve Švédsku Ústava definuje nejen náhradníky. V Portugalsku ministři musí být zastoupeni,nikoli smějí. V Holandsku se ministr musí vzdát mandátu: bez „náhradníka“ !!! Na Slovensku náhradníci (Volební zákon 180/2014 Z.z.: § 71) nekolidují s Ústavou,poněvadž slovenští zákonodárci „nevpasovali“ do základního zákona protismyslný Článek (19-3),že mandát poslance vzniká (toliko) zvolením. A na Slovensku se jména náhradníků zveřejňují Předsedou Národnej rady (https://www.nrsr.sk/web/?sid=poslanci/zmeny). V Česku se poslancující náhradníci tutlají v každém volebním období Poslanecké sněmovny !!!!
Slabost „stoosmičky“ (jen 96 stávající Vládě nakloněných poslanců nesedí na dvou židlích) nenarušuje plnění legislativního programu členy Vlády,poněvadž zneužívání poslaneckého mandátu „pohlaváry ze Strakovky“ se vydává za státotvorné neb bohulibé počínání. Ministr-poslanec navrhující zákon - a zároveň hlasující o stanovisku Vlády k němu - brzy nebude povšimnutíhodná událost pro česká média. Nu usedání nevolených náhradníků v Poslanecké sněmovně je mimo obzor hlídacích psů demokracie bezmála třicet let. Novináři o náhradních poslancích mluví okrajově: třeba když se jí skandálně stane trestně stíhaná osoba (v roce 2013 Pekárek) - a ještě to zásadně ovlivní hlasování o diskutabilním zákoně (tehdy 428/2012 Sb.).