POHOŘÍ ČERNOTA

Prý se musela uzákonit energetická společenství (469/2023 Sb.),přestože máme Občanský zákoník (NObZ) - i účinný Zákon o (obchodních) korporacích. Prý vlastník zemědělských pozemků není oprávněn odvrátit rozsáhlou škodu na plodinách (porostech) svépomocným odstřelem přemnožené divoké zvěře. Takže se připravuje další x-tá novelizace Mysliveckého zákona -- jakoby neplatil v Česku právě NObZ (§ 14). A prý není zakázáno,ani výslovně povoleno,takzvané náhradní mateřství - zaznělo v rozhlasovém pořadu PRO A PROTI (letos 5.května). Aktér pořadu (poslankyně a profesorka trestního práva) marně podotkl,že nám zákony nemusí povolovat ničeho.

Článek 2-4 Ústavy totiž zní: Každý občan může činit,co není zákonem zakázáno,a nikdo nesmí být nucen činit,co zákon neukládá. Totožné svobody vyjadřuje Článek 2-3 Listiny (základních) práv a svobod [L(Z)PS] - jenom obě svobody nezaručuje jen občanům (ČR)...Citovaný ústavní článek (2-4) není pomíjen zákonodárci,avšak je vyprazdňován nadřazováním Článku 4-1 L(Z)PS (Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích...) - i Článku 2-3 Ústavy (Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech,v mezích a způsoby,které stanoví zákon). S prudérní obavou,že za aplikace zákonů byrokrati a soudci „šlápnou vedle“,se do nich vkládají široce rámované detailní postupy. Každou domnělou potíž legislativci mají ošetřit zákonem -- shodnou-li se vůbec odborníci a zastupitelé. Jenom protože konzultovaní právníci v předpisech čile nalézají mezery či spatřují nečistotnosti.

Právníci (a zainteresovaní účastníci či klienti) vyžadují,aby zákony byly podrobnými vyčerpávajícími manuály pro veškerou lidskou činnost. Takzvané právní rámce mají linkovat vše,ač zákonodárce má společensky nepřijatelné praktiky výslovně zakazovat,nikoli kázat či poručníkovat. Stále více předpisy cosi povolují,ba diktují,ale máloco zakazují,tudíž každý je donucován činit jen to,co výslovně načrtávají zákony. Zakázáno nebylo ani topení pevnými palivy ve starých kotlech (§§ 41-16 + 17-1g Zákona o ochraně ovzduší),však po několik měsíců Český rozhlas (dez)informoval o uzákoněném „zákazu“ (od září). Zákonodárce formuluje omezení topenišť jako diktát povinnosti pořídit jiný kotel (Provozovatel spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva je povinen jej provozovat v souladu s požadavky uvedenými v § 17 odst. 1 písm. g) nejpozději do 31.srpna 2024),nikoli výslovný zákaz topení v kotli nejnižší emisní třídy ! S obavou,že se asi voliči naštvou,tak se jim zákazy servírují příkazy ! Zákonodárství se zvrhlo v tyranii,vyžaduje-li se ode všech,že se budou chovat jen nalinkovanými způsoby,nechtějí-li přijít do střetu se státní mocí,anebo aspoň neztratit přízeň vrchnosti. Článek 2-3 Listiny (základních) práv a svobod se tak stává obsoletní...

Titěrnými novel(k)ami se zákony technikálně „štelují“ - začasté rozporně až nonsensuálně. Nu bývalý pirátský ministr „pro legislativu“ vyřkl v Českém rozhlase (před jmenováním do funkce v roce 2021),že zásadní potíží soudnictví je mimojiné přijímání zákonů,které výslovně definují právní ochranu,ale natolik složitě a nepřehledně,že vlastně anulují „efektivní“ přístup k soudu. Avšak čeští soudci nejsou brzdou tyranie zbytnělých právních rámců a legislativních diktátů,přiznávají-li samy (beztrestně),že zákonům nerozumí. Dokonce soudci si troufají vykládat i procesní řády,ač ty mají být manuály (Čl.2-3 Ústavy).

Technizací práva není postižena jen normotvorba,ale i jejich „nadstavba“: interpretace zákonů. Nejčerstvějším příkladem technicistního výkladu práva v Česku je počínání Nejvyššího soudu (NS),jenž podněcuje Ústavní soud ke zrušení (části) § 41 Zákoníku práce (ZP: Zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci...). S ostudným zdůvodněním,že je přejatý z komunistické minulosti a soustavně podrobuje zaměstnance nucené práci. Českým rozhlasem oslovený (neseniorní) akademik (z PF UP) dal NS za pravdu (relace večerního zpravodajství 4.října). Prý onen paragraf ZP je autoritativním příkazem,neslučitelným se smluvní svobodou. Dikce § 40-1 ZP je přitom jednoznačná: Obsah pracovního poměru je možné změnit jen tehdy,dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně... A nelze přehlížet poslední dva odstavce § 41 Zákoníku práce: Při převedení zaměstnance na jinou práci...je zaměstnavatel povinen přihlížet k tomu,aby tato práce byla pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci. Zaměstnavatel je povinen předem projednat se zaměstnancem důvod převedení na jinou práci a dobu,po kterou má převedení trvat...Zákonodárce ani stát v příslušném ustanovení ZP nic nepři(za)kazuje,ale toliko popisuje (nemálo detailně) proměnu pracovního poměru,za informovaného přetažení podřízeného na jinou pozici. Nectností právních techniků je totiž rozpitvávání zákona,vytrhávání jednotlivých ustanovení,ale i ignorování jiného ustanovení (jednoho a téhož) zákona,takže od dekonstrukce přechází k úsilí o vylepš(zruš)ení zákona po „kazuistické“ stránce.

I mladší generací právníků aranžované a vykládané zákony mohou nabobtnávat,jsou-li vyškolováni v normotvorbě právními techniky. A nejnovější novela Zákoníku práce (230/2024 : ČÁST PRVNÍ) se neblahému trendu technizace nevymyká: neobsahuje jediný zákaz,ale je zahlcena pasážemi,co se jak má,ba co se „může“ (například nový § 87a: Zaměstnavatel může se zaměstnancem uzavřít...dohodu,podle níž si zaměstnanec...bude sám rozvrhovat pracovní dobu...). Též ZP diktuje (nový § 111-6: Zaměstnanci,který má sjednánu kratší pracovní dobu...se měsíční minimální mzda snižuje úměrně odpracované době.) - opět pod „pláštíkem“ uložení povinnosti. To však soudci NS neshledají za neústavní,ač takový zákon je neslučitelný se smluvní svobodou,ale i potenciální Kolektivní smlouvou.

Tyranie legislativy v Česku možná svrhne demokracii…