POHOŘÍ ČERNOTA

Těsně před začátkem projednávání záměru korespondenčních „voleb“ (jen pro občany v zahraničí !!?) Poslaneckou sněmovnou (Sněmovní tisk 596) Předseda jejího Ústavněprávního výboru pronesl v rozhlase,že uzákonění distančního hlasování vyžaduje změnu Ústavy (Článek 18). Korespondenčnímu hlasování naklonění senátoři a poslanci o potřebnosti novelizaci Ústavy (takzvaný princip tajnosti) spiklenecky mlčí,poněvadž ji mají za bezvadný text. Stávající vládní „většina“ nepochybně postrádá v Poslanecké sněmovně takzvanou ústavní většinu,aby úprava volebního zákona byla provázána s adekvátní dikcí Ústavy (a LZPS: Článek 21-3). Oba opoziční poslanecké kluby mají dostatek členů,aby zabránily schválení korespondenčních „voleb“ již v takzvaném prvním čtení,což znovu ilustruje směšnost panující demagogie o „pohodlné“ vládní většině („stoosmička“). A ještě se provalilo,že se korespondenční hlasování má vtělit do zákona,který bude účinný za nějaké dva roky ! Nehledě nato,že v Poslanecké sněmovně leží senátní předloha zákona o korespondenční „volbě“ (Sněmovní tisk 39) !! Proto se i spor o vehementně prosazované korespondenční hlasování octne před Ústavním soudem,natož nevyhlašují-li se v Česku celostátní referenda o zásadních otázkách.

Zapeklité otázce,zda korespondenční hlasování (poštou) by postrádalo charakter tajnosti,se novináři raději vyhýbají,tudíž se (ne)chtěně podílí na vyostřené kampani ke korespondenční „volbě“. 18.ledna masově vyhledávaný web Novinky informoval,že podle šetření agentury STEM/MARK (513 respondentů) příznivci zavedení korespondenční „volby“ výrazně převažují nad odpůrci (47% proti 35). Týž zpravodajský web však připojil k témuž textu (Čechům korespondenční volba nevadí) anketu o korespondenční „volbě“,v níž více jak 4000 (=tisíce,nikoli stovky) čtenářů webu téměř ze 70% jí nedalo ano !! Žádná shoda veřejného mínění na korespondenčním hlasování - a jen pro občany pobývající či trvale žijící v zahraničí - v Česku není,nýbrž se zarputile čaruje.

Tajnost je vtělena do mnoha evropských ústav,ale co se oním výrazem míní,se až ostentativně mlčí dvacet let. Debatu o sousloví tajným hlasováním profesor Kysela 23.ledna ironicky nazval nóvum (rozhovor v pořadu Interwiev PLUS): coby „populistická“ odezva na poslední prezidentské volby v USA. Právníci význam slovíčka tajnost v Ústavě neozřejmují (široké) veřejnosti srozumitelně,včetně soudců (například Pavel Molek v publikaci Politická práva z roku 2014). Od (ne)tajnosti mnozí právníci netrpělivě přechází k ústavnímu principu rovnosti (i profesor Gerloch 17.ledna - v pořadu Ranní PLUS),ne-li k podústavnímu faktoru „osobní“ volby. Hutnou kritiku korespondenčního hlasování zveřejnil (22.března 2022) bývalý poslanec i státní zástupce Zdeněk Koudelka (text s příznačným názvem Korespondenční hlasování): Zavedení korespondenčního hlasování není jen změnou, která má zvýšit sepětí občanů v cizině se státem. Je to zásah do filozofie volebního práva a demokracie...Demokracie je...o tom,aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, je tento princip porušen...Jako zastánce toho,že moc ve státě má vycházet z těch,kteří jsou této moci podrobeni,a ne z ciziny,to považuji za nešťastný směr vývoje...Nedávám,,,na stejnou politickou váhu ty, kteří zde žijí, a ty, kteří si sem přijedou jednou za čas na dovolenou či nostalgicky hledat své kořeny...Přes “národovecké” vyhrocení textu jsou argumenty proti v Česku nyní uspěchávanému korespondenčnímu hlasování věcné. Pro takové distanční hlasování ve volbách není nadšencem též profesor Kysela - přiznal v rozhlase,aniž byl moderátorem tázán...

JUDr.Koudelka je žel advokát,tudíž patří k té skupině obyvatel,která svede překrucovat slova v zákonech,ne-li jim stěží rozumí,ač se podílí na jejich používání a mají být právními odborníky (vysokoškolsky vzdělaní). Text to odhaluje - cituje se: Korespondenční hlasování nechrání tajnost voleb. Je-li člověk ve volební místnosti za plentou sám,může rozhodnout svobodně. Avšak bude-li vybírat volební lístek doma,hrozí ovlivnění z okolí. Muž pod pantoflem se bude pod dohledem manželky bát volit jinou stranu,než manželka...Není ústavní požadavek na tajnost voleb i požadavkem,aby stát toto právo nezabezpečil jen vůči sobě, ale vůči všem. Tedy aby tajnost voleb přiznal voliči v rodině,v domově důchodců atd... Ano - “tajnost voleb” je promítnuta do každého dnes účinného volebního předpisu (například § 19 Zákona o volbách do Parlamentu ČR). Princip tajnosti hlasování je zakotven jako personalita: Volič hlasuje osobně. Rigidní „zásadu hlasování“ ve všeobecných volbách vyjadřuje § 19a-3: Voliči,který se neodebral do prostoru určeného pro úpravu hlasovacích lístků,okrsková volební komise...hlasování neumožní. Právníci hlasování s „plentou“ považují za konvenční povinnost voliče. Principem tajnosti však nutno rozumět jen anonymizaci odevzdaného voličského hlasu,což senátorům a poslancům od roku 2012 vysvětluje studie jejich Parlamentního institutu (KORESPONDENČNÍ VOLBA): nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem...(v tom má volba ve volební místnosti výhodu).

Parlamentarismus v Česku se dostává do slepé uličky,přičemž „Brusel“ mlčí: jakoby demokratické volby nepatřily k evropským hodnotám ! V knižním Komentáři české Ústavy (vydaný v roce 2015) právník Mlsna (dnešní Předseda „Antimonopolního“ úřadu) princip tajnosti vyložil: mezinárodně uznávaný standard. Korespondenční hlasování probíhá ve státech EU,avšak tajností se rozumí něco jiného. Nestačí hlásat,že korespondenční „volby“ jsou běžné v zahraničí. (Asi „jenom“) ve Francii a Itálii tajnost nemají v ústavních dokumentech,aniž by jejich volby byly nesvobodné či „cinknuté“. Profesor Kysela,jenž v tajnosti nespatřuje nejpodstatnější princip svobodných voleb v demokratickém režimu,nevysvětlil v posledním rozhlasovém vystoupení,proč některé ústavy neobsahují slovíčko tajnost,ani slučitelnost tajnosti se „zastupováním voliče (v Nizozemí).

V 21.století technicky dosažitelná anonymita hlasu není dostatečným důvodem pro uzákonění korespondenčního hlasování vně jurisdikce Česka. Nu docent právní nauky Koudelka v citovaném textu kritizuje další potíž korespondenčního hlasování : Ani občané pobývající na území našeho státu nemohou volit,když v den senátních,krajských či obecních voleb jsou mimo bydliště. V těchto volbách nejsou vydávány voličské průkazy. Volič nemůže volit v jiném kraji či obci,kde nebydlí...Schválením návrhu na korespondenční hlasování pro občany v cizině...občané na území Čech,Moravy a Slezska budou diskriminováni ve srovnání s občany v zahraničí,kterým bude dopřáno korespondenční hlasování. Ústavní právník Kysela oproti tajnosti vyzdvihl princip všeobecnosti voleb,aniž by ozřejmil,proč je záhodno upírat „domácímu“ voliči korespondenční hlasování,když tak nečiní v Německu - i v obdobně velkém Rakousku. Nevšeobecná zvýhodňující korespondenční volba má být „ušita“ pro ty,kteří přespříliš cestují planetou (navzdory klimatické „změně“) - a i pro ty,kteří s rentou neb penzí žijí někde na „druhém“ konci světa. Navzdory tomu,že se probouzí nemalý vzdor vůči „liberálním“ opatřením ve prospěch kosmopolitů,a vůbec „přespolních“,které jim mají usnadňovat život,včetně „komfortu“ ve svobodných volbách. Naléhavým důvodem pro uzákonění korespondenčního hlasování nejsou „horentní“ náklady na cestování „krajánků“ za ambasádou. Třeba v USA je natolik velká komunita Čechů,že si již mohly obstarávat hlasování ve volbách na konzulátech,ale i v mobilních urnách.

Legislativci nesvedou připravit zákon tak,aby korespondenční hlasování nebylo složité a drahé,tudíž zastavení dublované novelizace volebních zákonů (Sněmovní tisky 39,596) je vhodné. (Sama metoda hlasování poštou je nějak anachronická.) Ze shonu s uzákoněním korespondenční volby,nutno usuzovat,že Ministerstvu vnitra (zahraničí) velmi záleží na aktualizaci dat o zahraničních občanech. Podmínkou korespondenční volby by mělo být totiž sdělení bydliště „nomáda“. Nemá postačovat identifikace přes Datovou schránku,což je také pošta !! A možná byrokrati hodlají „přihrát“ České poště zakázku na zásilkové služby,které skoro již neprovozuje.

Právníci - i ústavní - mlží o aplikaci zaručeného aktivního volebního práva,proto by se mělo o korespondenční „volbě“ hlasovat v referendu. Co se týká všech - mají se dohodnout skoro všichni. V plebiscitu by se nehlasovalo o zaručeném volebním právu,nýbrž toliko a jen o připuštění další metody hlasování,a to distanční.