Zákonodárci EXEKUČNÍ ŘÁD „nevylepšily“
EXEKUČNÍ ŘÁD (EŘ) zůstal i přes (asi čtyřicátou) novelizaci (286/2021 Sb.) za 20let svou strukturou chaotický,tudíž velice nepřehledný,ač se v něm mají vyznat i ti sociálně nejslabší,kteří nemají na advokáta,na internet,a třeba na právnické publikace. A vlastně je stále dvojdílný (Šestá část OSŘ)...Parlament nebyl schopen sloučit EŘ s tou částí OSŘ - a zbytek „překlopit“ v „Zákon o exekutorech (a Exekutorské komoře)“.
K provázání EŘ s Insolvenčním zákonem nedošlo,ale šíří se dezinformace,že každý povinný,který má dvě a více exekucí,může kdykoli požádat o povolení oddlužení. Není tomu tak: není to bezplatné a návrh oddlužení musí sepsat akreditovaná osoba. A kvůli lpění Pirátské strany na zavedení absolutní teritoriality exekutorů nebyla uzákoněna ani částečná. Záměr koncentrace exekucí (§ 37-6 EŘ) Parlament dokonce cele „vyhodil“ z vládního návrhu novely EŘ (Sněmovní tisk 545). Senátorka Šípová - zvolená za Piráty - přesto pirátskou sněmovní předlohu novely EŘ (Sněmovní tisk 295) v červenci „oprášila“ (Senátní tisk 143). Piráti nenavrhly zřízení vyšetřovací komise,i když kritizují letité maření svěřeného úkolu exekučními soudy: Rozhodčí doložky již v roce 2011 označil Nejvyšší soud za neplatné. Přestože veškeré takové exekuce by měly být neprodleně zastaveny a dluhy sníženy o neoprávněné úroky a další příslušenství,neděje se tak a řízení běží dál. Soudy totiž prošetřování podezřelých případů nestíhají...Piráti neprosazovaly zřízení vyšetřovací komise,ač mají informace o zločinném počínání některých exekutorů (například JUDr.Dalimil Mika - s bohatým „portofoliem“ exekucí VZP). Voliči nedůslednost i tvrdohlavost Pirátů loni ohodnotili tak,že je znovu nezvolili poslanci: i „experta na exekuce“ Lukáše Koláříka.
Role exekutorů coby kvazisoudců (§ 52-2 EŘ) byla opět posílena,čehož exekutorské úřady zneužívají k obstrukci podání povinných (exekutor Homola v Brně trestuhodně i několik let řetězovitě odmítá podání). Nu že by Parlament zpřísnil postih exekutorů (Hlava XI EŘ),kteří předstírají provádění exekuce a staví lhůtu promlčení i několik let,nebylo očekávatelné,což se stalo. Místo toho se poslanci a senátoři dohodli na hanebném kompromisu,že exekuce (formálně) smí probíhat šest let (odstavce 7-13 § 55 EŘ). Jinak řečeno: fakticky nehybně stát či běžet naprázdno léta. To se však míjí s logikou EŘ (§ 46: Exekutor postupuje v exekuci rychle a účelně...Exekutor činí i bez návrhu úkony směřující k provedení exekuce...),ale i výkladem Nejvyššího soudu. Cituje se z Rozsudku 30 Cdo 4051/2011: Není proto z pohledu právní jistoty účastníků, jejíž dotčení zakládá nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení,vhodné, aby...exekuční řízení,které vydáním exekučního příkazu nenaplnilo svůj účel,a ve kterém nelze ani v budoucnu očekávat možné vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bylo formálně neuzavřené a trvalo delší dobu bez zjevné činnosti exekutora. Je na něm, aby stav nedobytnosti pohledávky promítl do svého oprávnění exekuci zastavit, nebo aby podal podnět soudu k zastavení exekuce,jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, a tím dal stav nemožnosti dobytí pohledávky pro účastníky řízení na vědomí. Lze mít zato,že Parlament onou novelou EŘ (286/2021 Sb.) nejen „imunizoval“ všechny exekutory do budoucna,ale i státu šetří na nákladech odškodnění zvůle exekutorů. Nemůže být přiléhavé vysvětlení šéfa Exekutorské komory,že se dluh strhává povinnému (velmi) dlouho,či že dlužník může časem zbohatnout,poněvadž buď se exekuce reálně vykonává,anebo má být coby bezvýsledná rychle ukončena,přičemž oprávněnému to nebrání podat návrh na zahájení exekuce jindy.
Exekutoři jsou i bizarními účastníky takzvaného exekučního řízení,když jde o jejich odměnu,což v příkrém nesouladu s § 36 EŘ vykládá Ústavní soud (IV.ÚS 378/2016 - naposledy IV.ÚS 191/2018),nazývajíc je podnikately !!!!K tomu § 89 EŘ (... V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.) zůstal nedotčen,ač se k němu vztahuje břitká až arogantní judikatura Ústavního soudu (IV.ÚS 314/2009 - naposledy IV.ÚS 191/2018). Parlament ji přehlíží,tedy české soudy nadále mohou bohorovně - v příkrém nesouladu s EŘ - ukládat chudobným povinnost zaplatit exekutorovi odměnu a náklady za několik let mařenou exekuci !!! Anebo je spíše absurdní pojetí dopadů marné - samozřejmě i časem nákladnější - exekuce vtěleno do jiného paragrafu EŘ (55-13) větičkou: Byla-li exekuce zastavena...určí se náklady bezvýsledné exekuce ve výši minimální odměny a paušální náhrady hotových výdajů... Labyrint dluhových pastí Parlament nerozmotal. Jednu exekuci lze nahradit jinou: vymáhat - z pohledu chudobného - horentní náklady.
I špičkoví právníci (například Tomáš Sokol) v poslední novele EŘ shledávají paskvil. Pro legislativní paskvil je příznačné i to,že se EŘ doplní (Hlava XII s názvem ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O DORUČOVÁNÍ) o ustanovení,avšak vloží se do toho neadekvátního (Hlava III EŘ: § 56a-57a). Aještě jde o legalizaci dalšího nástroje obstrukce a svévolných kliček exekutorských úřadů. Nemálo exekutorů dodnes posílá písemnosti povinným do vlastních rukou - s příkazem poště vrátit je obratem („neukládat“),nenajde-li listonoš schránku,takže písemnosti se pak vyvěšují na webu. Poslanci a senátoři nejspíše sdílí další „povídačku“ právníků(=exekutorů): o „nepřebíračích“ zásilek. A především parlamentní zastupitelé - mnozí odtržení od reality -,nejspíše nevědí,že třeba Poste restante je staletý způsob dodávání zásilek osobám bez (stálé) schránky. Ohlašovna (§ 10 Zákona o evidenci obyvatel) není doručovatelem (§ 48 OSŘ),už vůbec ne poštou,ale právě místem pro ohlášení zákonem předvídaných údajů. Počínání českého Parlamentu je doslova barbarské...