Mor inflačních "automatů"
Inflace v Česku má být na přijatelné úrovni 2%...Stávající vláda je poklesem cenové hladiny potěšena,poněvadž nebude muset přepisovat státní rozpočet. Možná ani pracně modifikovat valorizační paragrafy,jež se za uplynulých několik let rozhojnily v zákonech.
Dáme do zákona koeficient platu učitelstva,takže se bude odvíjet od průměrné mzdy: dlouho přislibovali a nakonec klopotně realizovali vládní poslanci. Od valorizačního „automatu“ se léta odvíjí funkční požitky poslanců,senátorů,ale i třeba soudců. Parlament neojediněle musí odhlasovávat „zmrazení“ platů,protože „algoritmus“ valorizace je bizarní. Slepost valorizačních mechanismů ilustruje loňské „šlápnutí na brzdu“ vládní koalice u mimořádného zvýšení penzí v jednom roce. Valorizační „automat“ je však nově vtělen i do zdravotního pojištění (platby za „státní pojištěnce“),což se vyzdvihuje jako pokrokové legislativní opatření,ač zaručený příliv financí do VZP zneužily „mladí“ lékaři k navýšení svých platů. Vzrůst minimální mzdy by měl také určovat valorizační „automat“,nikoli být dohadován v takzvané tripartitě. V přítomnosti i veřejnoprávní média tlačí,aby rozhlasový a televizní poplatek nebyl závislý na vůli Parlamentu,ale byl ponechán nestrannému a neuplatitelnému valorizačnímu „automatu“.
Nenabýváme narozením zaručené právo na růst platů (mezd),penzí,ani jiných peněžních důchodů,máme-li být svobodní. Není potíž jen v enormním zvyšování veřejných výdajů valorizacemi: bez ohledu na národohospodářskou situaci,za absence vůle zastupitelů k obstarání dodatečných příjmů od voličů (=víceméně daňových poplatníků). Potíž spočívá i v tom,že nárok na valorizaci bývá velice vágně formulován,jak ukázaly půtky nad novelizovaným „Penzijním“ zákonem - nakonec i v řadách ústavních soudců (disenty Nálezu Pl.ÚS 30/23). Jeden z argumentů napadení novely tlumočil ve veřejnoprávním rozhlase právník Kudrna: Vláda má povinnost nařídit valorizaci,ukládá-li to zákon. Dávky a platby se tak nemají zvedat inflačním „automatem“,ale nadále vládním glejtem. O míře zvyšování přizn(áv)aných státních dávek by měl hlasovat Parlament za schvalování každoročního státního rozpočtu. Mimořádné zvyšování výdajů státu by mělo podléhat rozpravě na mimořádné schůzi. Posílit roli Senátu,ne-li hlavy státu,ve fiskálních záležitostech,také již by bylo záhodno.
Výraz valorizace je dosti nadužíván - naopak výraz deflace skoro tabuizován. „Inflační doložky“ v zákonech i ve smlouvách jsou pro morálku a odolnost společnosti větší pohromou než deflace. Jenže sám pojem inflace v Česku eroduje: o poklesu cenové hladiny se píše jako o dezinflaci,nikoli deflaci. Inflace je pojem pro meziroční ukazatel absolutního vzestupu cenové hladiny. Nezáleží na míře (relativitě) nárůstu: pořád jde o inflaci. Inflaci buď máme,nebo nemáme. V nejnovější české ekonomické příručce - Ekonomické jednohubky - její autor (M.Skořepa) neučí,že „dezinflace je setrvale zpomalující inflace“,avšak pojmu deflace se vyhýbá jako „čert kříži“. Inflační ekonomiku si neškaredíme,nýbrž její soustrojí neustále seřizujeme. Přitom „deflační ekonomiku“ (pověstná třeba pro Japonsko) nelze odpárat od stárnoucích a nevýbojných států EU...
Státní rozpočet by mohla sestavovat umělá inteligence,naučila-li by se rozpoznávat „dezinflaci“ od inflace.