Nízké danění sladkého je národohospodářský anachronismus
Vládní většina prosadila zvýšení DPH na balenou vodu,limonády a další ochucené nealkoholické nápoje. Nedošlo ke shodě na uvalení spotřební daně na cukrovinky i sladké nápoje,ač to vehementně doporučoval (asi jeden) člen vládní „komise“ NERV (Daniel Prokop s PAQ Research). Ministerstvo financí vysvětlovalo,že stěží lze definovat sladk(zen)ý nápoj. Není se co divit,když opravdu sladké nápoje skoro zmizely z pultů obchodů. Takové neveřejné tajemství poodhalil stávající Ministr zdravotnictví v jedné televizi,když obhajoval potřebnost zdanění „nezdravých“ nápojů: těch,které obsahují více (hodně) cukru,by měly být méně dostupné. V přítomnosti jsou nápoje nanejvýše přislazované (sirupy),nikoli nezdravě nadmíru sladké,jako tomu bylo v 90.letech -- a ještě před nejvýše 10lety.
Česko tak dlouho pohrdalo výnosem ze zdanění sladkého a cukrářského zboží,až ho není v obchodech: i zákusky už nebývají sladké. O kolik miliard ročně se stát a veřejné rozpočty připravily ! Přitom daň z cukru mají v desítkách zemích světa,sice dopady na státní rozpočty nejsou jednoznačné. V Norsku se (příliš) sladké poživatiny zdaňují století ! Skandinávský stát byl jedním z prvních,který zavedl „sugar tax“. Dává se za příklad neúspěchu zdanění slazených nealkoholických nápojů Dánsko. Česko však je tradiční zemí cukrovarnictví. A Dánsko dosud má vyšší celkové zdanění ekonomiky (46 % HDP oproti cca 35% v ČR),včetně jedné sazby DPH ve výši 21 % !!
Experti trabl s onou daní v Dánském království ozřejmují (Spotřeba slazených nápojů se vyvíjela zcela nezávisle na tom,jaké dani podléhaly. Jeden rok stoupala a jiný klesala. Lidé dokonce jezdili tyto nápoje nakupovat do sousedního Německa.) jako problém nízké cenové elasticity poptávky. Ekonomové,kteří jinak kalkulují s přirozenými cykli,je u sladkého popírají. Žijeme klidnější roky života,zvládáme hektičtější léta,proto spotřeba všeho (polo)sladkého není rovnoměrná. To že lidé některé zboží nakupují,ať je jejich cena „jakákoli“,nabádá naopak k uvalení vyššího zdanění. Ti nejchudší musí kupovat i ledasjaké další poživatiny – a v době digitální i nelevná data. V malé otevřené ekonomice se i jíst (a jezdit) musí...Nutno mít zato,že ekonomičtí experti a národohospodáři v Česku selhali.
Neprozíravost makroekonomů napomohla ziskům producentů nápojů,kteří je sladily levněji - a ještě objem cukru v nápojích lstivě sniž(ují)ovaly. Státní rozpočet neměl a nemá adekvátní výnosy z hojně konzumovaného zboží (nynější odhad výnosu spotřební daně 2,7miliardy - k tomu miliardové úspory ve zdravotních a sociálních nákladech),ale producenti a obchodníci mají průměrně stálý profit. Vyšší zdanění cukrov(sladkom)inek by „daňoví poplatníci“ snesly,čehož příkladem je dnešní dusivé zdanění cigaret: už by měly být neprodejné a fabriky zavřít. A obezita obyvatelstva by nebyla o moc vyš(niž)ší,protože jejími stěžejními faktory jsou genetické dispozice a míra každodenního pohybu jedinců.