POHOŘÍ ČERNOTA

Veřejnoprávní rozhlas referoval (22.ledna) o výsledcích svého (3měsíčního) průzkumu:obchodní řetězce zatím nezdražují,ač připustily,že od ledna podraží potraviny (až o 10procent). Obchodní řetězce však zvyšovaly ceny zboží již od léta: s předstihem - než byly opozdile na podzim schváleny Parlamentem změny v DPH. Průzkum cen vybraných osmi položek na pultech obchodů je zavádějící,poněvadž obchodní řetězce neprodávají jen ryzí (základní) potraviny,ale i nápoje (zdražují se) či drogistické výrobky.Český rozhlas přinesl posluchačům i „fejk“ (irozhlas.cz/ekonomika/pruzkum-nakup-ceny-potravin-konkurence-obchod): prý Konzumní chléb stojí 37korun - a to jak v Praze,Plzni,tak jinde v Česku. Málokdo „selským“ rozumem nesezná,že chleba v hlavním městě nemůže mít totožnou cenu jako v ostatních částech republiky,když vše v Praze je a bylo dražší. Obyčejný (= Konzumní) nebalený chléb (jeho plná hmotnost činí 1,2kila) loni měl v super(hyper)marketech cenu 44-48korun. Letos Konzumní chléb – některými pekárnami stále nazývaný ŠUMAVA - stojí 43-47 korun,tudíž došlo k nepatrnému zlevnění,a zjevně nejde o haléřové prodejní rozdíly na pultech super(hyper)marketů. Navíc chléb není kmínový,sice v některých obchodech ho takovým přídomkem nálepkují (také: „s kmínem“). Každý tradiční (kváskový) chléb má být kořeněn kmínem,ale pekaři na něm šetří obdobně jako na soli. Chleby,u kterých se s kmínem nelakotí,nenesou přízvisko třeba kmínový,ač jsou kmínem doslova obsypány. Dezinfomace rozhlasu (Ceny potravin drží konkurenční obchody často na stejné úrovni - nebo se cena liší jen o pár haléřů) není omluvitelná tím,že se ceny chleba přepočítávali na kilovou jednotku. Je to naopak rovněž zavádějící,poněvadž chleba se nekupuje na váhu,natož v krajících,ale samozřejmě v upečeném celku. Velice zavádějící,pakliže Konzumní chléb (ŠUMAVA) o nižší váze (0,5 či 0,8 kg) nebývá oceněn super(hyper)markety úměrně hmotnosti 1,2kila. „Státní“ rozhlas trapně chlácholí naštvané obyvatelstvo ,jenže drahota aspoň pečiva z Česka nevymizí.  

Václav CÍLEK již před 6lety varoval (publikace: Poutník časem chaosu): Ale v každém případě je ropa konečná...v jednu chvíli může nastat velký problém. Ten budeme řešit buď elektromobilitou,anebo snadněji a levněji přechodem na zemní plyn...Vypadá to tak,že ropa bude pravděpodobně vždycky - nebo po velmi dlouhou dobu...Ale je nutné počítat s tím,že...může dojít k cenovým šokům...Z hlediska dvaceti let,myslím,se s ropou něco dít bude...Také musíte myslet na to,že když zdraží ropa,zdraží rovněž potraviny a nejspíš i všechny energie... „Prorokova“ slova se naplnila v žité přítomnosti do puntíku: ropa i zemní plyn jsou těžitelné z hlubin Země,ale obě suroviny jsou nebývale dražší - elektřina je násobně dražší,a tím o něco méně všeobecně dostupnější,přestože elektroenergetika je základem vyspělé civilizace.  

I potraviny a pochutiny samozřejmě podražily. Nemůže být šokující,že zdražování se týká zboží,jehož výroba je (a vždy bude) energeticky náročná. Experti se však neshodnou na odpovědi,proč ceny v Česku (byly a) jsou výrazně vyšší než v Polsku (prý až o 70procent),ale i v Německu (v zemi s mnohem vyšší kupní silou).Ekonomové nejspíše pomíjí,že v Polsku,Rakousku i Německu,nemají eko(bio)potraviny - oproti těm takzvaně konvenčním - výrazně dražší (podotknuto Danielem Pitkem v loni vydaném knižním rozhovoru Sedlák pod Milešovkou). Od 90.let eko(bio)produkty v Česku jsou luxusním zbožím,což je patrné například z ceny vajec,ač eko(bio)sedláci mají mít nižší produkční náklady (třebas uměle nehnojí). Důsledkem je,že se eko(bio)produkty cenově nepřibližují konvenční produkci,nýbrž si udržují cenový „náskok“. V případě vajec se nemalé náklady na přeměnu konvenčních klecových chovů slepiček promítnou do cen dřívečipozději. A nutno předvídat,že nadále „české biovejce“ bude dražší... 

K tomu v Polsku,Rakousku,Německu,ale i na Slovensku,tržnice nejsou raritou,nýbrž vedle obchodních řetězců a krámků běžným způsobem prodeje,a to hlavně produktů ze statků a dvorů živnostníků. Je pro Česko příznačné,není-li v krajském městě jediná tržnice,ale nejznámější trh má povahu tržního míst(ečk)a: plochou menší než hektar - a s prodejem dovoleným jen dvakrát v týdnu. Obchodní řetězce se nemusí obávat ztráty zákazníků v alternativním prodeji (odbytu) potravin. V Česku sice bují rodinné „farmy“,nikoli však odbytová a prodejní družstva,tudíž obchodní řetězce mají obtížně regulovatelnou tržní sílu. Malé obchody a „večerky“ (vietnamců) nejsou konkurencí velkých prodejen potravin,i poněvadž přeprodávají potravinářské zboží z největších obchodních řetězců. Řetězce naopak konkurují kupříkladu „smíšenkám“,knihkupcům,ale i trafikám. V Rakousku se pravděpodobně noviny,časopisy a knihy neprodávají v super(hyper)marketu.  

Diskontní prodej také netlačí super(hyper)markety k nižším cenám: diskont se před nějakými desetilety vlastně vytratil. Slevové „akce“ se diskontu podobají,ale rostoucí náklady obchodníků na letáky pro koupěchtivé už jsou nikoli bezvýznamným faktorem,promítajícím se do cen prodávaného zboží. Zdatnost Čechů v neolympijské disciplíně sběračství a lovectví po nákupní krajině se zvrátilo v neprospěch nás přechytralých zákazníků. Jistěže je sociálně přínosné,pokud velmi chudobní mohou nakupovat v super(hyper)marketu třeba (nesladké) pečivo za cenu,oproštěnou od marže,ale ostatní podbízivé slevy se nepochybně rozprostírají v cenách ostatního zboží. Pokud pekařství prodávají pečivo vždy za vyšší ceny než v „samošce“,ba v horší kvalitě (!),tak obchodní řetězce,u nichž pečivo je k dostání i pozdě večer,vyřazují z trhu nekonkurenční prodejce. Pekařství - narozdíl - od trafik - nezmizela v Česku,poněvadž prodávají cukrovinky. Obchodníci nejsou prostoduchými byznysmeny,proto také vědí,že v Česku neklesají (nominální) příjmy,včetně Minimální mzdy: mohou zvedat své ceny a mít patřičné výnosy. Mantra nároku na všemožné kompenzace inflace a stálé zvyšování (reálných) mezd,aby se nesnížila kupní síla lidu,neponouká obchodní řetězce k nenavyšování cen,ani k opouštění vydobytého tržního území. 

Stávající Ministr zemědělství vyřkl o nynější drahotě také zásadní fakt: v Česku je trojnásobné množství obchodů (na počet obyvatel) než ve sjednoceném 80miliónovém Německu. Vládní analýza,že hustší obchodní síť musí mít důsledek právě ve vyšších cenách,je bagatelizována,ne-li zesměšňována. Obchodní řetězce by nestavěly další super(hyper)markety,kdyby se jim to nevyplácelo,oponoval ministru jeden ekonomický expert ve veřejnoprávním rozhlase. Experti nepochopitelně pomíjí,že obchodní řetězce v Česku ve své merkantilní strategii nesází jen na momentální zisky plynoucí z prodeje zboží na pultech,ale i na potenciální budoucí výnosy z peněz vložených do nemovitostí (obchodních hal). Tak obchodní řetězce přispívají k tomu,že jsme státem protkaným nejhustší sítí (distribučních) velkoskladů: i super(hyper)market je vlastně skladištěm. A každé skladiště potravin (a pochutin) se dá přizpůsobit i pro potřeby armády,kdyby vypukla válka. Provoz super(hyper)marketů je navíc vysoce energeticky náročný,i když obchody nejsou (prý) napájeny vysokým napětím: přetápění,chladící boxy,klimatizace,kamery. Hustá síť (velko)prodejen,jimž je Česko lehkomyslně uvyklé,je dalším velmi podstatným faktorem nynější drahoty.