POHOŘÍ ČERNOTA

Před nějakým rokem poprvé v Česku nebyl schválen státní rozpočet před Silvestrem,což vyděsilo málokoho...Prezident republiky - ekonom (a prognostik) - v Poslanecké sněmovně (PSP) pak pronesl,že nakonec schvalovaný státní rozpočet je proinflační,ale Předsedu vlády neodvolal,takže inflace dosáhla 20%. Ministr financí,jenž za schválení rozpočtu zároveň ujišťoval,že nebude potřeba jeho novelizace,nerezignoval na funkci,ač druhou letošní „novelu“ státního rozpočtu na podzim hlava státu (marně) vetovala. Dále PSP v letošním předzimním čase projednávala novelu „starého“ rozpočtu i rozpočet na příští (fiskální) rok. Praxe rozpočtování v Česku je už povahy ad absurdum,nelze nenabýt mínění.

Debata na půdě PSP o zrušení daňových výjimek (úlev) neprobíhala – též o jejich dočasném „zmrazení“ v době rozvráceného rozpočtu. Přestože Pětikoalice v loňské volební kampani prezentovala,že stát nehodlá zadlužovat (Upravíme výdajové pravidlo,aby nebylo možné zvyšovat vládní výdaje bez ohledu na naše rezervy a hospodářskou situaci),tak díru v rozpočtu šablonovitě prohlubuje. Česko bylo ekonomickým premiantem ve středovýchodní Evropě,ale předehnalo ho i Slovensko (nejen Eurem). Slováci totiž mají úkol Fialovy vlády (Budeme usilovat o zahrnutí zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, případně jeho části,do ústavního pořádku ČR) již splněný: novela Ústavy 422/2020 Zb.z. K novelizaci Zákona o (pravidlech) rozpočtové odpovědnosti (23/2017 Sb.) bez souhlasu Parlamentu,který je rozhazovačný,stěží může dojít v Česku,natož za poloválečného stavu. Takzvaná rozpočtová brzda (§ 14+15 Zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti) je konstruována nevalně,když dluhový limit je snadno přepsatelný: hlasováním prosté většiny v PSP. Stěžejní pravidla rozpočtové odpovědnosti jsou zatím právě měnitelná reprezentanty lidu,který ve státu spatřuje obří zajišťovnu. Ministerský kabinet profesora Fialy rozpočtovou antropii nehodlá napravit -- místo toho míní prosadit brzdu daňovou (Vytvoříme pravidlo daňové brzdy,které stanoví strop daňového břemene. Jakmile jej složená daňová kvóta dosáhne,zvyšování daní bude automaticky vyloučené),nikoli záchrannou rozpočtovou.

Idea fiskální brzdy je asi i velké nedorozumění - v důsledku setrvalé záměny role Parlamentu a Vlády v Česku. Sousloví Ústavy - návrh zákona o státním rozpočtu podává vláda (Článek 42-1) - implicitně vyjadřuje,že výkonná moc si vynucuje od Parlamentu peníze na chod (a transformaci) státu. V parlamentní demokracii Poslanecká sněmovna má být ten,kdo shání peníze Vládě,ať už vypsáním dluhopisů,rozvojem státního podnikání,anebo zvýšením (reformou) daní. Daně nevypisuje stát (panovník),ale svým svobodným voličům stanovují parlamentní zastupitelé. Za účelem rozvahy o daních PSP má mít ustavenou Národohospodářskou komisi,nikoli Vláda (NERV),však poslanci mají třebas obskurně znějící Stálou komisi pro kontrolu poskytnutí údajů z centrální evidence účtů. Zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti zřízený Výbor pro rozpočtové prognózy (§ 19) spíše dubluje NERV. Stávající ministři a i premiér nevnímají šaškovskou záměnu role Parlamentu a Vlády v rozpočtové oblasti,i poněvadž běžně sedí na více židlích. A také v PSP s právem hlasovat vysedávají lidem nezvolení náhradníci !!

Nu pandemií zmutované kompenzace,tučné výdaje za energetické chudoby,sousledná ekonomická stagnace a tím rozpočtová díra,jsou těmi adekvátními důvody,aby se ke státnímu rozpočtu přistupovalo jinak. Hojně v Parlamentu využívaná Legislativní nouze je však jen urychlovačem prohlasovávání faktických krizových opatření,tudíž poslan(kyně)ci nemají zapotřebí shodnout se na odpovídajícím navýšení běžných daní. A to i když experti po nezbytnosti vyššího zdanění volají: Národní rozpočtová rada (§§ 24-31 Zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti) i NERV. Lze mít zato,že Rozpočtové provizorium (§ 9 Zákona o rozpočtových pravidlech) by mělo nastat vždy ve „vykolejené“ době. Rozpočtové provizorium má být nástrojem,když ne konsolidace veřejných financí,tak aspoň zabrždění sešupu do dluhové spirály. Nutno se domnívat,že Rozpočtové provizorium by mělo naskočit „automaticky“ s dluhem přesahujícím 30% HDP,ale i s vyhlášením (nejen) Nouzového stavu,ale zákonodárci,současný ministerský kabinet i novináři o tom neuvažují. Ani Stav ohrožení státu nebyl vyhlášen dosud,i když se válčí v hranicích dnešní Evropy.

Lze mít rovněž zato,že státní rozpočet by měl být schvalován oběma parlamentními komorami. A pokud ne - tak 3/5 většinou poslanců(,je-li deficitní),beztak lze měnit rozpočet během roku,jak se dělo i letos (57/2022 + 344/2022 Sb.). Také státní rozpočet by neměl být sestavován a schvalován na podzim,už vůbec ne v zimě (za/po adventu) !! Článek 42-2 Ústavy nezpůsobil,že rozpočet byl projednáván dokonce v době voleb a následné výměny ministerských kabinetů. PSP,která je komorou Parlamentu,která smí „mluvit“ do rozpočtu,nereflektuje potřebu připravit patřičnou novelu Ústavy,aby k trapnému a neudržitelnému souběhu nedocházelo. I proto v rozpočtování by měla být posílena úloha Senátu i Národní rozpočtové rady (NRR). Možná i tak,že NRR,nikoli hlava státu,by směla vetovat rozpočet - jeho výdajovou stranu-,když jsou výrazně „podseknuté“ příjmy a nepozastaveny investiční výdaje. Prezident republiky má účinnější prostředky,jak ovlivňovat politické aktéry ve státě (Článek 64 Ústavy). NRR není další poradní těleso z mnoha,ale pravý arbitr v oblasti fiskální a rozpočtové politiky,jenže vládní web v přítomnosti stále referuje,že její Předseda (Mojmír Hampl) je - coby ekonom,bankéř a publicista - jen jedním z 19 členů NERVu.

Žel Národní rozpočtová rada je přezírána Parlamentem. Role PSP v rozpočtování naopak velice přeceňována. Už se však přežily zrobotizované procedury u státního rozpočtu v české Poslanecké sněmovně. Je vysoce riziková pro blízkou budoucnost nikoli jen praxe kumulování rozpočtového deficitu,ale i sdílený mýtus,že Česko patří k nejméně zadluženým zemím v EU. Česko toliko čerpá z EU více,než platí,takže reprezentanti lidu postrádají motivaci k reformě daňové soustavy. Daňovou brzdu jistě nemá „daňový ráj“ Irsko či „zbohatlické“ Švýcarsko...