Pevný kurz měny není přežitek
Piráti se s někdejšími koaličními partnery ve vládním kabinetu dohadovaly o optimálním způsobu ozdravování státního rozpočtu. Jedním z opatření mohlo být: stabilizovat dle dánského modelu kurz měny (což by ušetřilo až 30miliard ročně na obsluze dluhu)...Avšak čeští makroekonomové,bankéři a novináři mlčí o dánské Koruně. V loňské Analýze NERVu k přijetí společné evropské měny se týká Dánska kratičká pasáž: Země,které mají dlouhodobě fixovaný kurz,samozřejmě mohou uvažovat a také uvažují jinak. Příkladem budiž Dánsko...
V Dánsku se platí také měnou - pojmenovanou Koruna. Měna Dánského království je starší (od roku 1875) - o jednu lidskou generaci („c.k.“ Koruna česká s rokem 1900). A především v roce 1982 si Dánové zavedly fixní směnný kurz Koruny. Dánsko zůstává jediným členem transevropské Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),který udržuje vlastní měnu s pevným kurzem. Národní ekonomická rada Vlády (NERV) v oné Analýze nevyzdvihuje přínosy pevného kurzu dánské Koruny,nýbrž rozebírá její „úzké oscilační kurzové pásmo“...A místo sousloví pevný kurz NERV používá výrazu: fixovaný (stabilizovaný) kurz. V příručce - Ekonomické jednohubky (z roku 2023) - ,přestože jejím autorem je bývalý dlouholetý zaměstnanec České národní banky (ČNB),dnes předseda Výboru pro rozpočtové prognózy a makroekonom jedné z největších bank na území ČR (M.Skořepa),není ani slovo o pevném kurzu měny !
Pevný kurz se hodně používá v rozvojových zemích za účelem vytvoření stability pro zahraniční investice: se lze dočíst na (neruském) webu. Přesto ČNB dodnes informuje (osvětový text: Jak se dělá měnová politika): Cílování inflace v současnosti používá většina centrálních bank vyspělých zemí. ČNB v tomto režimu funguje již od roku 1998,kdy v důsledku měnových turbulencí opustila režim pevného kurzu a protože režim cílování peněžní zásoby se jevil jako nedostatečně účinný,byl za novou nominální kotvu zvolen inflační cíl. Toto rozhodnutí podpořila příznivá zkušenost zemí, které přijaly tento režim měnové politiky ještě dříve,mezi něž patřil Nový Zéland, Velká Británie či Švédsko. Celých 25let si Česko namlouvá,že ekonomicky není rozvojovým státem. Ač přitahuje i láká zahraniční investice,aby se zvýšila životní úroveň v zemi. Srovnávat se se Švédskem či Británií je projevem namyšlenosti. Česko má stále slabou měnu „díky“ nejméně dvěma generacím makroekonomů,bankéřů a průmyslníků,lze mít zato. Vždyť ČNB v tomtéž textu referuje: Značná část centrálních bank využívá zafixování kurzu domácí měny k měně zahraniční. Je-li inflace v zahraničí nízká,měl by fixní kurz sloužit jako „dovozce“ zahraniční cenové stability do domácí ekonomiky. Nebyla do pandemie viru velmi nízká inflace v okolních zemích,včetně Německa ?
Po 25letech dánská Koruna byla připoutána k EURu (předtím 12let na německou Marku). A bulharská státní měna je svázána s EURem od roku 1999 - i když tehdy ještě nebyla součástí ERM II ! Lze se domnívat,že debata o EURu je vleklá až konfliktní v Česku,poněvadž plovoucí kurz měny se považuje za jakýsi výdobytek kapitalismu,ač Dánské království – s tržním hospodářstvím - demonstruje užitečnost i solidnost pevného i v 21.století. Pro otevřenou proexportní (malou) ekonomiku plovoucí kurz Koruny (od září 1992) - nutno mít zato - není kotvou v rozbouřených vodách kapitálových trhů. Nutno se domnívat,že „nominální kotvou“ může být jen pevný kurz,nikoli inflační cíl. Cílování inflace je modla,která nepřinesla Koruně ničeho pozitivního. Je záhodno ukončit negativní éru plovoucího kurzu Koruny české. Rovnováhy mezi zájmem exportérů na nesilném kurzu a zájmem kupujících dováženého zboží na silné měně ČNB se nedosáhne stálými měnovými intervencemi. Nepevný kurz nedovoluje aktivní měnovou politiku,ale toliko pasivní přizpůsobování se (depreciace). NERV to přiznává: Pro země s plovoucím kurzovým režimem a inflačním cílováním je udržování stabilního kurzu komplikované.
Nutno mít zato,že debata o otázce,zda Česko (ne)má přijmout EURo,je fraškovitá,poněvadž otázka je špatně kladena. Zapojení se do takzvaného ERM II znamená zafixování kurzu Koruny (vůči EURu),což se právě v řečech o evropské měně pomíjí cele. I NERV mluví o vstupu do ERM II jako o „předpokoji“ EURozóny,nikoli coby momentu opuštění plovoucího směnného kurzu.
Otázka EURa se ocitla v Česku ve slepé uličce,nelze nevnímat,zdůrazňuje-li se,že cca 60% úvěrů českých firem je poskytnuto v EURu - a i se běžně obchoduje v EURu. Buď se platidlo EURo mělo „zakázat“,anebo v době ekonomické konjunktury Koruna česká na něj navázat,jenže v Česku si potrpíme na „očurávání“ všeho. Dánsko i Švédsko požívají trvalé „výjimky“ z přijetí EURa - narozdíl od Česka. V obou zemích si odhlasovali v referendu ne-členství v Evropské měnové unii,přičemž pozdější průzkumy veřejného mínění příklon ke vstupu do Eurozóny nenapověděly,proto se otázka EURa nerozviřuje. V Česku (celostátní) referendum je skoro sprosté slovo,tudíž vyhlášení referenda o otázce zavedení EURa je utopie,natož nebylo-li vyhlášeno ani o lidsky daleko bližší otázce Manželství „pro všechny“.
Se svou Korunou se Česko přibližuje bankrotu...pak EURo bude východiskem...Nestane-li se,že se německá Marka vrátí.