Pevný kurz není přežitek
Piráti se s koaličními partnery ve vládním kabinetu loni dohadovaly o optimálním způsobu ozdravování státního rozpočtu. Jedním z opatření mohlo být: stabilizovat dle dánského modelu kurz měny (což by ušetřilo až 30miliard ročně na obsluze dluhu)...Avšak čeští makroekonomové,bankéři a novináři mlčí o dánské Koruně. Přestože se v Dánsku - zemi nacházející se rovněž v hospodářském gravitačním poli Německa - také platí měnou,pojmenovanou Koruna. Měna Dánského království je starší (od roku 1875) o jednu lidskou generaci („c.k.“ Koruna česká s rokem 1900). A především si Dánové - po tápání s rozpadem takzvaného Brettonwoodského systému - zavedly v roce 1982 fixní směnný kurz Koruny. Dánsko zůstává jediným členem transevropské Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),který udržuje vlastní měnu s pevným kurzem.
Nutno mít zato,že debata o otázce,zda Česko (ne)má přijmout EURo,je fraškovitá,poněvadž otázka je špatně formulována. Česká Koruna je totiž konvertibilní měnou celých 30let,čímž je směnitelná. Samozřejmě zapojení se do takzvaného ERM II znamená zafixování kurzu Koruny (vůči EURu),což se právě v řečech o EURu pomíjí cele. O vstupu do ERM II se mluví jako o „předpokoji“ EURozóny,nikoli coby momentu opuštění plovoucího směnného kurzu. K EURu Dánská Koruna byla připoutána po 25letech (předtím 12let na německou Marku). A bulharská státní měna je svázána s EURem od roku 1999 - i když tehdy ještě nebyla součástí ERM II !
Lze se domnívat,že debata o EURu je vleklá až konfliktní v Česku,poněvadž se plovoucí kurz měny považuje za jakýsi výdobytek,ač Dánské království – s tržním hospodářstvím - demonstruje užitečnost i solidnost pevného i v 21.století. Pevný kurz se hodně používá v rozvojových zemích za účelem vytvoření stability pro zahraniční investice: se lze dočíst na (neruském) webu. Přesto Česká národní banka (ČNB) dodnes informuje (osvětový text: Jak se dělá měnová politika): Cílování inflace v současnosti používá většina centrálních bank vyspělých zemí. ČNB v tomto režimu funguje již od roku 1998,kdy v důsledku měnových turbulencí opustila režim pevného kurzu a protože režim cílování peněžní zásoby se jevil jako nedostatečně účinný,byl za novou nominální kotvu zvolen inflační cíl. Toto rozhodnutí podpořila příznivá zkušenost zemí, které přijaly tento režim měnové politiky ještě dříve,mezi něž patřil Nový Zéland, Velká Británie či Švédsko. Celých 25let si Česko namlouvá,že ekonomicky není rozvojovým státem. Ač přitahuje i láká zahraniční investice,aby se zvýšila životní úroveň v zemi. Srovnávat se se Švédskem či Británií je projevem furiantské namyšlenosti. Česko má stále slabou měnu „díky“ nejméně dvěma generacím makroekonomů,bankéřů a průmyslníků,lze mít zato. Vždyť ČNB v tomtéž textu referuje: Značná část centrálních bank využívá zafixování kurzu domácí měny k měně zahraniční. Je-li inflace v zahraničí nízká,měl by fixní kurz sloužit jako „dovozce“ zahraniční cenové stability do domácí ekonomiky. Nebyla do pandemie viru velmi nízká inflace v okolních zemích,včetně Německa ?
Nutno mít zato,že pro otevřenou proexportní (malou) ekonomiku plovoucí kurz není kotvou v rozbouřených vodách kapitálových trhů. Nutno se domnívat,že „nominální kotvou“ může být jen pevný kurz,nikoli inflační cíl. Modla cílování inflace nepřinesla Koruně ničeho pozitivního. Je záhodno ukončit negativní éru plovoucího kurzu Koruny české. Rovnováhy mezi zájmem exportérů na nesilném kurzu a zájmem kupujících dováženého zboží na silné měně ČNB nedosáhne měnovými intervencemi. Nepevný kurz nedovoluje aktivní měnovou politiku,ale toliko pasivní přizpůsobování se (depreciace).
Rovněž nutno mít zato,že příznivci EURa v Česku se nemohou shodnout s jeho odpůrci,směšují-li samy ekonomové a politici devalvaci měny s depreciací (například rozhlasový pořad PRO A PROTI 29.ledna). Anebo výklad jevu depreciace na webu je pomýlený ? Cituje se: Depreciace je znehodnocení měny...v zemích,které mají monetární (měnovou) politiku v režimu flexibilního měnového kurzu...V takovém režimu autority neudržují ani nemění hodnotu měny. K depreciaci tak dochází samovolně...Při vysoké inflaci centrální banky zvyšují úrokovou sazbu,aby se předešlo depreciaci měny...
Otázka EURa se ocitá v Česku ve slepé uličce,nelze nevnímat,zdůrazňuje-li se,že cca 60% úvěrů českých firem je poskytnuto v EURu - a i se běžně obchoduje v EURu. Buď se platidlo EURo mělo „zakázat“,anebo v době ekonomické konjunktury Koruna česká na něj navázat,jenže v Česku si potrpíme na „očurávání“ všeho. Narozdíl od Česka Dánsko i Švédsko požívají trvalé „výjimky“ z přijetí EURa. V obou zemích si odhlasovali v referendu ne-členství v Evropské měnové unii,přičemž pozdější průzkumy veřejného mínění příklon ke vstupu do Eurozóny nenapověděly,proto se otázka EURa nerozviřuje. V Česku (celostátní) referendum je skoro sprosté slovo,tudíž vyhlášení referenda o otázce zavedení EURa je utopie,natož nebylo-li vyhlášeno ani o lidsky daleko bližší otázce Manželství „pro všechny“.
Se svou Korunou se Česko přibližuje bankrotu...pak EURo bude východiskem...Nestane-li se,že se německá Marka vrátí do Evropy.