„Předplatitelé“ blahosklonně tunelují veřejné rozpočty
Ceníky (tarify) městských organizací a akciovek okatě zvýhodňují „abonenty“. Abonentství patřilo k vydávání a distribuce tiskovin - již v 18.století. Předplatným si nakladatel zajišťoval provozní příjmy...neměl-li dostatek předplatitelů,tak často od vydání té které publikace upustil. Má pramálo opodstatnění,aby například veřejné plovárny některým lidem poskytovaly služby levněji - o nějakých 20%. Plovárny mají svou provozní dobu - a tu lze přizpůsobovat široké poptávce. Cena vstupného nezávisí tolik na objemu „předplatitelů“,ale na solventnosti vodomilné části obyvatelstva. Nazývat vstup ne-držitele karty (s nelevným čipem) jednorázovým uživatelem plovárny je zavádějící,poněvadž málokdo nechodí „plavat“ aspoň jednou za měsíc,natož v zimě. „Abonentský“ vklad není žádným předplatným služeb,ale vydržováním privilegia služby za nižší cenu.
Obdobně je tomu u dopravních podniků,protože počet linek a spojů se odvíjí od počtu všech cestujících,nikoli jen „předplatitelů“. Dopravní podniky hospodaří s deficity a dotacemi,ale nadále se rozdávají slevy těm,kteří nejsou chudobní. Chudobní naopak používají MHD „načerno“,protože jednorázové jízdenky jsou mnohonásobně dražší a výdaj na „kupón“ najednou neuhraditelný. Ani roční „předplatné“ MHD nedává dopravním podnikům takový provozní kapitál,který by zajišťoval jejich chod. Někteří veřejnou dopravu nazývají „sockou“,přitom „abonenti“ jsou příživníci,kvůli nimž jezdí naprázdno mimo špičky.
Předplatné“ jízdného či vstupného popírá socioekonomickou realitu nejméně 20let. Nu pokud „abonentství“ není privilegiem některých zákazníků,tak je nástrojem shromažďování dat a nějaké míry „šmírování“.