POHOŘÍ ČERNOTA

Nedostatek (dostupného) bydlení zažívají i v jiných zemích,včetně mimoevropských...Jenže v Německu či Izraeli schází byty,protože opakovaně došlo k (velké) vlně přistěhovalectví !!!! V Česku jsou byty předrahé při skoro nicotné imigraci - a za výrazně nižší kupní síly !!!!! Nebude stěžejním důvodem růstu cen hojné skupování „investičních“ bytů (a dalších nemovitostí). Opatřování si (potencionální) renty (třeba na stáří) není „spekulačním zlem“,poněvadž je záhodno,aby podíl nájemního (sdíleného) bydlení dlouhodobě byl vyšší. Většina domů ve (velkých) sídlech byla nejpozději od měšťanské éry původně činžáky (od slova činže=nájemného). V Česku se však činžovní bydlení octlo v ostrém protikladu ke skoro sakralizovanému „vlastnickému bydlení“. A to i mladou generací,jinak vyznávající hodnoty sdílení...pokud se hypotéčně zavazuje jako její rodiče,což ovlivňuje ceny bytů rovněž.

V málokterém (západo)evropském státě byly obecní (i státní a podnikové) byty téměř rozprodány,jako se stalo v Česku. Nejprve lenní vztah (užívání přiděleného bytu) byl „mávnutím kouzelného proutku“ (zákona) proměněn na nájemní. Následně se faktické vydržení socialistického majetku proměnilo v nárok na jeho odprodej (nevýjimečně už i tržně pronajímaného bytu). Možná nešlo o systémový podfuk,ale města a obce své kasy výprodejem majetku (podobně jako zbavení se akcií energetických společností) naplnily krátkozrace. Nedostatek bytů pro rodiny a chudobné se jim vrátil jako bumerang... I v „kapitalistickém“ Rakousku se přitom k nakládání s obecními byty přistupuje „socialisticky“. V hlavním mnohamiliónovém městě Vídni se nájemné adekvátně reguluje - prvotně kapitálovou vahou vlastního rozsáhlého bytového fondu,na rozdíl od hlavního (jednomiliónového) města Prahy. V Praze sice za (asertivního) primátora Hřiba reformují politiku nakládání s bytovým fondem (například pravidla přidělování bytů),ale „diskriminační“ hlavní zásadu - městské byty (více) pro potřebné profese (kupříkladu hasiči,učitelé) – veřejní činitelé nepřehodnotily. Mezi „potřebné profese“ i pražští radní zařadili sociální pracovníky,ale v době,kdy jsou vesměs bytově saturovány profese,které si mohly zajistit nekomunální bydlení,včetně soudců (s vysokými platy). Zároveň přes žitou sociální realitu nejen pražští zastupitelé popírají,že ubytovny jsou vhodné třeba pro (zdravé) penzisty,ale i ony „potřebné profese“. Praha odkoupila nějaké hotely a ubytovny,ale coby nástroj nouzového bydlení pro bezdomovce...„Standardním bydlením“ jsou nadále chápány byty,přestože některé ubytovny se i mimo Prahu renovovaly v bytové domy,sic nemohou cele odpovídat velmi přísným stavebním normám (například:výška stropu).

Ano - v městských domech žijí soudci,policisté,úředníci,přičemž nájemné se nezvyšovalo ve většině měst po jeho deregulaci,ačkoliv každý jednatel městské organizace má konat s péčí řádného hospodáře. Pokud nebyla podfukem desocializace vlastně již za léta preprivatizovaných bytů,pak letité „zamrazení“ nájemného v zájmu některých (elitních) skupin obyvatelstva jím je. O neuvěřitelné liknavosti radnic (nájmy městských bytů zaspaly dobu...!!!?) nebulvární média informovala ještě před rokem,ač dnem definitivního konce regulace nájemného byl poslední prosinec roku 2012: Zatímco tržní nájemné napříč Českem průběžně roste, nájmy městských bytů za ním zaostávaly a někde zůstaly i desetiletí zmrazené. Teď se mnoho radnic odhodlalo ke zdražení bydlení, aby v době koronavirové krize přilepšily svým rozpočtům. Nečinnosti mající znaky zločinu se dopouštěli radní,když často vystupují kolektivně jako valná hromada (!!!) městského eseróčka. Některé nájemní smlouvy sice už před 5lety zahrnovaly „inflační doložku“,ale mohlo se trestuhodné konání zakrývat prohlášením,že by ohlášení zvýšení nájemného (každému do vlastních rukou) bylo dražší než voličsky vděčný „dárek“. Ano - (i krajské) město coby společenský organismus má mít k dispozici bytové prostory pro určitá povolání,ale nikoli za podtržní nájemné. Městský byt nikdy neměl být levný pro úředníky,soudce,státní zástupce,a další...Laciné městské byty neměly dostávat ani lékaři,protože jejich platy ne(byly)jsou taktéž malé. Mladí lékaři nemusí bydlet zrovna v bytech,ale třeba na ubytovnách a hotelech,však považují se už po škole za jakousi nobilitu. Stalo se,že (některé) krajské nemocnice si smluvně rezervovaly u realitek malometrážní byty právě pro doktor(k)y,čímž se takovou poptávkou zvýšily ceny třeba garzonek. Výnos z pronájmu,ale i prodeje,městských bytů měl od počátku směřovat nejen do správy a renovace bytového fondu,ale i do subvencí ryze sociálních bytů. „Potřebné profese“ mají mít pouze „pojištěno“,že byty k (dočasnému) pronájmu jsou k dispozici. Nerozprodané obecní byty se však staly pseudosociálními a byly (jsou) využívány mohovitými,což pokřiv(uje)ilo trh s nemovitostmi. I soudci,kterých Česko má navíc nadbytek,si z úspor nízkého nájemného,možná vydělali na další byt,který mohou pronajímat,jelikož to nemají zakázáno. A samozřejmě málokdo pronajímá za pakatel,nýbrž za rostoucí tržní nájemné,což ovlivňuje bytový trh také. Na byt se dalo vydělat i z poslaneckých náhrad,nejen ze soudcovských funkčních požitků,není třeba připomínat nevzdálenou historii.

Sama deregulace činží po letité regulaci byl omyl,pokud tržní mechanismus už byl pochroumán striktním zastropováním nájemného. Regulace nájemného již byla konvencí,tudíž soukromí majitelé nemovitostí měli být odškodněni,třeba i prostřednictvím státních dluhopisů. Nemělo také vůbec dojít k segregaci bytů od ne-bytů (nebytových prostor),ani k připuštění přeměny tolika bytů na kanceláře v 90.letech,poněvadž to mělo nemalý vliv na tvorbu nájemného,ale i povahu smluv. Nu a Společnosti vlastníků bytových jednotek jsou hotový legislativní paskvil...vždyť je cele upozaděna správa (sdíleného) majetku v korporaci Bytové družstvo (§ 727 a následující Zákona o „obchodních“ korporacích). “Institut“ bytového spoluvlastnictví (§ 1158 a následující NObZ) koliduje právě s nemovitostními družstvy,přičemž jde o totéž: jenom se předstírá,že (pseudo)vlastník je něco více než družstevník. Platby majitelů „jednotek“ jsou svým charakterem (zastřené) nájemné,jenom nejspíše bez „automatu inflační doložky“ a složené („povinné“) kauce,poněvadž správa bytových jednotek se musí financovat. Bytová družstva samozřejmě smí spravovat domy (s byty a nebytovými prostory) v majetku jiných osob,ale neustálou novelizací NObZ (naposledy 163/2020 Sb.) se „vylepšují“ paragrafy Společenství vlastníků,přestože dublují Bytová družstva. Nejde o nějaké dva „právní režimy“: Zákon (původně 90/2012 Sb.) o obchodních společnostech a družstvech je doplňkem nového Občanského zákoníku (NObZ: původně 89/2012 Sb.) - oba vyhlášené a souběžně přijaté v témž roce. Paragrafy družstev „bratrstvo vyvolených vlastníků“ toliko nechává netknuté,ač došlo k obšírné novelizaci Zákona o „obchodních“ korporacích (33/2020 Sb.). I to vypovídá mnohé o tristním právnickém rámci českého bytového prostředí.

A neinvestuje se do celých (bytových) domů: develepoři byty rozprodávají po „kouscích“...Vedle toho Stavební spoření - poléta výnosný spořící účet pro výdaje na „cokoliv“ - je dosud dotováno astronomickými sumami (v letech 1993 až 2021 vyplaceno skoro čtvrt biliónu korun),narozdíl od komunál(stát)ní výstavby bytů. Úspory s (hypotečními) úvěry se též asociálně promrhávají do nízkopodlažních domů - a takzvaných satelitů,s nákladnou doprovodnou infrastrukturou,což ovlivňuje ceny bytové výstavby rapidně. Města a obce se tudíž rozvíjejí,jakoby (světová) populace nerostla,ale ubývala...Česko se svou strukturou „buržoazního“ bydlení není připraveno na příliv pracovních migrantů (třeba ze Španělska),natož asimilaci (prověřených) uprchlíků (nejen z Orientu a Afriky). Některé politické strany a nátlakové spolky zdůrazňují potřebu zákona o sociálním bydlení,ale zákon o regulaci výstavby,aby byly stavěny vyšší domy,ale i byty nad obchodními centry a v enklávách průmyslových zón,je žádoucnější,lze mít zato. To že by se pronájem (více) bytů měl stát vázanou regulovanou živností (s koncesí),aby privátní zájmy vážně neohrožovaly celospolečenské,se bude (ne)debatovat možná ještě deset let,takže cenová bublina nesplaskne a výnosy z pronájmu mohou směle přetékat do bohatšího „zahraničí“.