POHOŘÍ ČERNOTA

Desetitisíce přestupků se zadministruje každý rok v Česku. Převažují přestupky v dopravě. (A jenom 40% přeshraničních je potrestáno v EU).

Předloni v září Nejvyšší soud zprostil obžaloby (8 Tdo 184/23) – sice až po ostudném soudním „pinkponku“ - řidičku,která se srazila s motocyklem,nemohla-li předvídat jízdu rychlostí 98 km/h (v místě,kde rychlost je omezena na maximálně padesátku). Třetinu havárií ovlivní nepřiměřená rychlost - a je nejčastějším dopravním přestupkem v Česku. Od „devadesátek“ se nepřiměřená rychlost přehlížela samotnou policií,poněvadž svižná až blesková jízda (západním) vozem patřila k polistopadovému opojení z nabytých svobod. Téměř 3/4 řidičů přiznává neadekvátní rychlost jízdy,plyne z průzkumu pojišťoven. Vypěstěný návyk na drogu silničního pirátství se stal celospolečenskou nemocí. Možná pirátství za volantem (řídítky) vystřídalo zhoubný alkoholismus a všudypřítomné kuřáctví…

Velká Británie zvýšila pokuty za nadměrnou rychlost razantně před lety. Rovněžtak v sousedním Polsku se velmi přísně trestá vysoká rychlost. Loni se v Česku zvýšily pokuty za nedbání přiměřené rychlosti také. Dokonce za extrémně chvatné jízdy hrozí okamžité odstavení motorového vehiklu policií. Proto policie v Česku pořádá celorepublikové akce,které se zaměřují především na překračování povolené rychlosti. Žel policejní manévry nevykoření obecně sdílený zlozvyk,natož jsou-li pokuty nízké a postrádají-li policisté dostatečnou autoritu. Nadešel čas k uzákonění progresivních pokut ! Jako ve Finsku (též ve Švýcarsku),jak ROZHLAS informoval předloni v červnu (Finský multimilionář zaplatí pokutu v přepočtu tři miliony korun):

Mimo město se smí ve Finsku jezdit maximálně 100 km/h - mnohde 80 km/h - a radary jsou „všude“. Při udělování pokuty se hledí i na výši příjmů neukázněného řidiče. I jiné peněžité tresty (krádeže v obchodech,svévolné finanční transakce) se ve Finsku odvíjejí od majetnosti delikventa.

Nebývají-li piráti na českých silnicích převážně osobami chudobnými,pak výší částek směšné pokuty neodrazují bohaté,ale i středně příjmové mnohdy. A radary nejsou a nemohou být všude. I kdyby byly,tak nemohou rovnou pokutovat,ale sankce (bodování) se musí zadministrovat pracně. Dokonce v zapadlých obcích (mimo silniční tahy),protože příslušnost úřadu se odvíjí od místa dokonaného pirátství.

V Česku stovka je běžná téměř všude. Jezdí se s plynovým pedálem nadoraz. Ani ve městech – v bytové zástavbě – není normální jízda maximálně padesátkou. Je tolerováno,překračují-li profesionální řidiči MHD dovolenou rychlost (,když dohání časový skluz - samozřejmě způsobený auty). Tranzitní doprava je pro civilizaci nezbytná,ale výjimka z padesátky v obcích by se měla vztahovat na nákladní a veřejnou přepravu,nikoli na všechna motorová vozítka. Obcházení horního limitu padesátky (dříve šedesátky) motoristickou většinou skrze „výjimky“ na nesčetných komunikacích mělo za následek neudržitelnost individuální dopravy i soudobého urbanismu. Ovšemže naše životy bývají hektické,tedy instinkty velí uhánět autem. Avšak řidič by měl zapnout výstražné znamení (analogie § 31 Zákona o provozu na pozemních komunikacích),jede-li třebas akutně do nemocnice (a po zachycení radarem nezbytnost rychlé jízdy doložit).

Třicítka v obytných čtvrtích by měla být konvencí v našem soužití. A více než osmdesátka přípustná jen mimo obce a chráněná přírodní území - a na komunikacích s odpovídající technickými parametry. Není však vysoce pravděpodobné,že český Parlament škrtne „výjimky“ v maximálních rychlostech (§ 18-6,7 zákona),zasedají-li v něm Motoristé sobě ! Naopak lze se obávat,že stopadesátka na D3 podněcuje k silničnímu pirátství.

Kdo soustavně překračuje rychlost,měl by se ocitat načas v Domácím vězení: beze „klíčků“ od auta (a možná i bez mobilu a internetu). Dopravně-psychologický pohovor (§ 102f zákona) není účinným řešením,protože psychologů je daleko méně než řidičů,ba někteří z nich jsou samy piráti na silnicích,akorát občasní.