POHOŘÍ ČERNOTA

Ještě před deseti lety policie a úřady nechávaly kácet stovky stromů u silnic,se zdůvodněním,že zabíjí desítky lidí ročně. Aleje u silnic se skoro neobnovují,anebo stromky po výsadbě hynou. Parlament v roce 2016 schválil zákon (48/2016 Sb.),jenž ukládá chodcům povinnost mít na sobě za snížené viditelnosti mimo obec prvky z retroreflexního materiálu,s obdobným argumentem: prý umírají řidičům špatně viditelní chodci,a to nejvíce v noci. BESIP o rok později vydal tiskovou zprávu (http://www.ibesip.cz/cz/pro-media/311-spechani-se-nevyplaci-protoze-rychlost-muze-zabijet):

Nepřiměřená rychlost je nejtragičtější příčina dopravních nehod v České republice. Centru dopravního výzkumu v celonárodním zkoumání přiznalo překračování nejvyšší dovolené rychlosti do 10 km v hodině průměrně 86 % respondentů. Těch, kteří jezdí ještě rychleji, bylo 66 %. Většina řidičů tento faktor nehodovosti stále podceňuje. Nepřiměřená rychlost jízdy byla v České republice v roce 2016 třetí hlavní příčinou dopravních nehod zaviněných řidiči motorových vozidel, s celkovým počtem 14 283 nehod. Usmrceno bylo 195 lidí, 7 347 zraněno. Nejvíce těchto nehod se událo mimo obec (7 813). Nejrizikovějšími místy z hlediska nepřiměřené rychlosti jsou zatáčky a jejich bezprostřední okolí. Zásadní vliv má nárazová rychlost na nehody motocyklistů. Pokud jedou více než 81 km/h, zvyšuje se riziko jejich smrtelného zranění na 42,9 %. Překračování nejvyšší dovolené rychlosti však neohrožuje pouze motoristy či řidiče nemotorových vozidel. Velice zranitelnou skupinou jsou i chodci. Jen v loňském roce zavinili chodci 122 nehod z důvodu špatného odhadu vzdálenosti a rychlosti vozidla. Podívejme se však na tuto situaci i jejich pohledem. Spoluviníkem nehody je v tomto případě samozřejmě i řidič, který překročil na daném úseku nejvyšší dovolenou rychlost. Chodec následně špatně vyhodnotil vzdálenost a rychlost vozidla a zkřížil jeho jízdní dráhu. Řidiči by neměli zapomínat, že tyto rozlišovací schopnosti jsou u každého jedince na rozdílné úrovni...

Statistika větší úmrtnosti chodců v noci není racionálním argumentem pro zvolené zákonné opatření. Nejenže tma je přirozeným důsledkem větší nehodovosti,tak jako listí stromů také padá spíše na podzim než v létě,už vůbec ne na jaře,ale ani se rozlišování mezi dnem a nocí,případně mlhou,nepromítá právě do dovolené nejvyšší rychlosti. Řidiči nemají povinnost jezdit v noci o 20-30 km nižší rychlostí,ač je to více než logické. Pravidla silničního provozu rovněž nekorespondují s vědeckými zjištěními,převzatými BESIPem: dosvit potkávacích světel automobilu bývá kolem šedesáti metrů... při zapnutých potkávacích světlech můžeme jet rychlostí maximálně zhruba něco málo přes sedmdesát kilometrů v hodině...V případě, že se za tmy míjíme s protijedoucím vozidlem, a tedy přepínáme z dálkových světel na potkávací, pamatujme, že se výrazně snižuje vzdálenost, na kterou máme dohled, a je tedy nutné úměrně snížit rychlost jízdy. Při devadesátikilometrové rychlosti musíme počítat s brzdnou dráhou přes sedmdesát metrů. O něco příznivější je situace, kdy můžeme mít zapnutá dálková světla. Tehdy zaregistrujeme chodce zhruba na 100 metrů... na vzdálenost 200 metrů můžeme chodce spatřit, jen pokud má na sobě reflexní doplňky. Pokud není možné při jízdě svítit dálkovými světly, můžeme například využít kuželu světel vozidla jedoucího před námi. Ukazuje nám, co můžeme na silnici čekat. Nikdy bychom se neměli dívat do světel protijedoucích aut, které nás mohou oslnit. Sledujeme prostor na pravé krajnici. Krátkým probliknutím dálkovými světly si pak můžeme „osahávat“ cestu před sebou. Aniž bychom oslnili protijedoucí, můžeme tak ve tmě snadno odhalit překážku. Varovné blikající koncové světlo lze spatřit až do vzdálenosti 1 000 metrů. Řidič auta tak může cyklistu včas vidět a přizpůsobit rychlost jízdy dané situaci.

Z parametru udávaných vzdáleností nelze nemít zato,že řidiči mají chodce za štvanou zvěř,kterým jde primárně a stále o jízdu maximální rychlostí,bez ohledu na stav vozovky a světelné podmínky. Zákonná povinnost užívání reflexních pásek má za cíl neměnit zaběhanou zvyklost nepřiměřené rychlosti,za níž světlomety oslepený chodec (i cyklista) se má stávat nehybným bodem. Česká televize v letošní večerní zpravodajské relaci – Události – referovala (13.listopadu) o obtíži řidičů aut rozpoznat včas chodce jdoucího (bez reflexní pásky) po okraji vozovky,protože mimojiné protijedoucí řidiči motorových vozidel oslňují,tedy samy ohrožují bezpečnost na silnici. Řidič motorového vozidla tak může daleko dopředu (s dálkovými světly) zpozorovat chodce (překážku jízdy),ale oslní-li ho následně v době před potkáním jiný řidič,tak chodce už nevidí,ba na chodce ve stresu či nepozornosti zapomene. Což teprve rada,aby řidič ve tmě sledoval pravý okraj vozovky,když do silnice může něco vběhnout zleva a v nepřiměřené (70 kilometrové) rychlosti se tomu nelze vyhnout. Nelze nemít zato,že za rostoucí "nedenní" nehodovostí druhotně stojí vzájemné oslepování řidičů. V osvětlování vozidel je navíc velká anarchie,protože zákon definuje druhy osvětlení,ale nedefinuje jejich intenzitu (použití technologie svícení) a směr světlometů. Používání mlhovek, když není mlha,je dalším fenoménem brutální neohleduplnosti řidičů motorových vozidel,kterou policie asi přehlíží. Stejně tak to,že mlhovky nemají clonu proti oslnění jako klopená světla. Právě oslepování reflektory aut znepříjemňuje pohyb po silnici i chodcům a cyklistům,ač je nutný třeba při cestování do zaměstnání. Jsou-li někde pěší stálé trasy na pracoviště,tak je tristní,že nejsou součástí vyznačené stezky,i třeba jen za pomoci výstražné dopravní značky.

Dlouhodobá nepřiměřená rychlost ukazuje na stěžejní zanedbání dohledu nad chováním účastníků silničního provozu policií. Celá devadesátá léta nešvar nepřiměřené rychlosti dokonce byl přehlížen,a bylo za stěžejní považováno odhalování alkoholu na silnicích. Nehodovost se v 21.století výrazně nezměnila,jak potvrzují statistická data a výzkumy,tedy kampaň stop alkoholu nepřinesla zklidnění dopravy,ale snad snížení závislosti na něm. Dopravní policie prvotně hledí na plynulost,jinak řečeno rychlost,tedy její praxe je hlavní překážkou zklidnění dopravy. Sebelepší osvěta BESIPu (Spěchej pomalu) ústí do prázdna,když policisté střeží bezpečnost sekundárně,kterou si navíc mají zajistit chodci sami reflexními páskami(vestami),nikoli automobilisté bezpečnou jízdou. A Ministerstvo dopravy nevtělilo do žádné novely Zákona o provozu na pozemních komunikacích osvětovou kampaň BESIPu (Spěchej pomalu),na rozdíl od kampaně „Vidíme se?“: nebyla snížena rychlost na některých komunikacích i nebyly zvýšeny sankce za nepřiměřenou rychlost. Často bodovaní řidiči nejsou povinni umisťovat na jimi užívané vozidlo výstražný symbol,že jsou všem nebezpeční,dříve než jsou vybodováni a je jim zakázáno jezdit (odebrán řidičský průkaz),ale („plynulému“ provozu překážející) chodci ano. Řidič,který nevidí chodce (kolaře) na vzdálenost 50 metrů,by přitom neměl mít řidičský průkaz vůbec,tak jako psychicky nevyrovnaná osoba nemůže být držitelem zbrojního průkazu. Už vůbec ne v době,kdy ulice i obce jsou za noci osvětlené skoro jako za dne.

Každý rok umírají nebo přijdou k úrazu stovky lidí na pozemních komunikacích. Loni těch mrtvých bylo o pětinu víc. Jaký je nejnebezpečnější tvor v Česku ? Do roku 2016 jím byla „zebra“ (přechodu pro chodce). Pak se jím stal chodec,když od některých dopravních (policejních) expertů zní,že za nehody si mohou chodci sami,protože nedávají pozor. Novele onoho zákona se u nás nedaří,protože vlastně neměla smysl. Třeba v Dánsku to už zjistili. Hazardéři, magoři,neodpočatí,ale i náhodou zkušení řidiči na silnicích nadále ohrožují životy pěších,cyklistů a ostatních kolem. Neplynulý kvap na silnicích má stále zelenou,takže se musí nejen uskakovat,ale i povinně zářit jako židovští obyvatelé Německé nacistické říše. Anebo snad zákon chtěl říct,že vozovky jsou určeny pro pohyb vozů,takže automobilistům patří od krajnice do krajnice,od rána do rána? To by nepochybně vládla tyranie primátu motorového čtyřstopého vozidla a mrtvý chodec znamenal důsledek kombinované neohleduplnosti. Nelze však pomíjet otázku právního státu: Proč by měli dávat pozor chodci,i když auta nejedou rychle,ale jejich řidiči nevidí,protože jim něco ve výhledu cloní ? Nejvyšší soud totiž už v roce 2008 vyřkl,že řidič musí přizpůsobit jízdu situaci: počítat i s možnou neopatrností chodců. Opatrnost má být na straně řidiče,protože chodit se musí,jezdit ne. Platná novela zákona ignoruje úsudek nejvyšší soudní instance. V Česku jsou právními rychloregulacemi pošlapávány přirozená práva a svobody občanů,což bude mít i dopad v neúctě k zákonům. Není známo,že by zavedení reflexních pásek bylo nutností,protože chodci vbíhají pod kola aut: že by se kolem silnic pohybovali sebevrazi. Místo toho se relativizuje, zveličuje a něco zase bagatelizuje. Česká republika se stala státem založeným na úctě k právům a svobodám řidiče automobilu. Přechody pro chodce,chodci a cyklisté vůbec, jsou přitom nejlepší školou ohleduplnosti na vozovkách. Je nebezpečné svalovat vinu za smrtelné karamboly na chodce. Musíme mít právo na soukromí i neopatrnost,když jdeme po svých,protože nejsme-li sebevrazi,tak posádku automobilu neohrozíme. Druhým rokem je však pěší nucen chovat se upjatě v nejběžnějších činnostech,aby nebyl sankcionován a evidován jako asociál (v registru přestupků).