POHOŘÍ ČERNOTA

Deník PRÁVO letos 28.června informoval: Antimonopolní úřad hodlá šetřit trh nealko(holických) nápojů,protože zdražují v posledních 3letech jen v Česku ! Samozřejmě úřad šetření neukončí ani do půlroku (obdobně jako u másla)...Avšak nutno se domnívat,že zdražování má příčinu nikoli jen v nepatrném zvýšení DPH,ale i v tom,že (velko)výrobci nápojů sabotovaly zpětný odběr jimi produkovaných petek a plechovek,čímž doplatily na svou hospodářskou neprozíravost. Petkový recyklát se vyprodává mimo území ČR (petky se pak proměňují v dovážené bundy či spacáky),takže musí vyrábět láhve drážeji z nerecyklátu. Mají-li konzumenti v Česku nízkou kupní sílu oproti jiným zemím EU i USA,čímž spotřeba průmyslově vyráběných nápojů klesá,tak producenti nemohou vtělit (skokově) vyšší náklady na výrobu snadno do cen nápojů. S tím (velko)výrobci nějakých dvacet let „pančují“ (sladkou složku) nápojů,čímž dříve ceny nemusely růst,ale v přítomnosti je konec s „pančováním“ (jazykem technokratického ptydepe: reformulací),poněvadž už je (i umělého) cukru v nápojích povážlivě málo. Není náhoda,že (velko)výrobci nápojů brojí proti záměru zdanění „sladkých“ nápojů výstižnými slovy: Jde o chuť. V posledních letech sypeme do svých produktů méně a méně cukru. A konzumentům to zdá se,nevadí. Citlivě provedenou úpravu receptury spotřebitelé přijímají pozitivně, přestože se obsah cukru ve výrobku snížil. Tento proces má ale svoje limity a u různých variant ochuceného nápoje může být různě složité po snížení obsahu cukru vyladit konečnou chuť !!!

Nápoje v Česku nejsou sladké,ale nanejvýše přisládlé. Jenom čirá demagogie šíří opak: Češi spotřebují alarmující množství cukru a sladkostí. Většina pochází z cukrem slazených nápojů,jako jsou limonády,ovocné nápoje,džusy,sportovní nápoje a slazená káva a další...Technokrati ve Státním zdravotním ústavu (SZÚ) jsou státem placení demagogové. Ve zveličování cukru SZÚ nemá daleko k pověstné propagandě o mandelince bramborové. Místopředseda stávající Vlády - a v jedné osobě Ministr zdravotnictví - musí naslouchat SZÚ,informují sdělovací prostředky (Válek si chystá argumenty pro daň z cukru),přestože danění není zdravotnická oblast,nýbrž národohospodářská. Technokrati si uzurpují roli Parlamentu,ba míní být hlasem lidu. A SZÚ tlačí na duplicitní zdanění jen nápojů,nikoli cukrovinek,džemů,sirupů,ani samotného (řepného) cukru. S oblibou sice agitátoři operují rádoby s expertní tezí,že cukry rozpouštěné v kapalině se snáze vstřebávají do těla a tím negativněji ovlivňují zdraví - oproti cukru v pečivu,však propaganda nebývá přesvědčivá. Anebo si většina obyvatelstva - a samy technokrati ve SZÚ - čaj a kávu denodenně neoslazují cukrem !!!? (prý padesát kilo na osobu). Dosud nikdo nepřišel s anketou či průzkumem,kolik procent obyvatel v Česku pije hořkou kávu či čaj,natož octem dochucenou vodu v létě.

Průmyslově vyráběné nápoje se staly terčem demagogické agitky - vystavěné na tom,že v USA pochází z nápojů až čtvrtina zkonzumovaných cukrů. V Česku data chybí,takže agitátoři propagandisticky zveličují. Přitom severoameričané mají v obchodech možná ještě dnes přeslazenou kolu,proto jich je tolik obézních,jak je známo. Agitace přeslazených nápojů je natolik masivní,že zapadne oponentní názor lékařských expertů (například P.Suchánek z IKEM 25.července v Českém rozhlase PLUS). Parafrázuje se: zdaněním cukru by došlo ke zvýšení objemu umělých sladidel v nápojích,ale i k nárůstu pojídání něčeho sladkého s kohoutkovou vodou u chudobných,je-li zde kulturní návyk na sladké. Je také přezírán agitátory ohlas samotných (velko)výrobců nápojů k záměru dalšího zdanění: V Česku spotřeba slazených nápojů dlouhodobě klesá a výrobci soustavně reformulují svoje výrobky,zejména snižují množství cukru. Neuvážené zdanění nezaručí snížení konzumace,nezbytné je naopak edukovat spotřebitele. Podvodné technokratické „reformulace“ způsobily,že nápoje v Česku jsou nanejvýš nasládlé. Neslazené nápoje („zero“) nejsou příliš oblíbené - možná to s nimi dopadne stejně jako s „lehkými“ či „elektronickými“ cigaretami,u nichž se později ukázalo,že jsou škodlivé rovněž.

Chuťově sladké nápoje v Česku nějakých desetlet neobsahují 120 ani 112 gramů cukru v jednom litru. Na vlnách Českého rozhlasu (ČRo) agitka o přeslazených nápojích také zaznívá. Navíc agitátoři operují s fakty o sladké složce,která je vyčíslována na etiketách nápojů manipulativně: procentní podíl,ba gramová hmotnost oproti (mililitrovému) objemu !!? Letos ČRo věnoval tématu zdanění sladkých nápojů dvakrát čas v pořadu Pro a proti. 2.května zazněla mantra agitátorů: prý 20kostek cukru v litru slazeného nápoje. Aktér relace namítal: mezi sladkými poživatinami nealko představuje 14% - nastal 28% pokles cukru v nápojích („reformulace“) - jejich spotřeba klesla z 300litrů na 230 (na osobu). O cukru v džemech a sirupech nepadlo ani jediné slovo !! -- 1.října aktéry pořadu Pro a proti byli představitel Liberálního institutu a „ekonom“ Komárek,přičemž ČRo tutéž relaci odvysílal následně znovu 29.(30.) listopadu. Opětovně nepadlo slovo o zdanění cukru v džemech a sirupech,ale i (umělých) sladidel. Bylo zdůrazňováno,že 55gramů „cukru“ v 0,5litru koly znamená překročení denní doporučené kalorické dávky,je-li vypita. Expertům tudíž nevadí,že údaje na etiketách jsou zavádějící,ba je nekriticky přejímají,hodí-li se v boji s údajnými 20kostkami cukru. J.Komárek se pokusil trumfovat argumenty M.Pánka (Přidané cukry v limonádách se na kalorickém příjmu průměrného konzumenta podílejí pouze zhruba třemi procenty...) úvahou,že v Británii,ač nedošlo ke snížení obezity,tak zdanění nápojů bylo stimulem k „reformulaci“. Shrnuto: agitace je demagogická propaganda fachidiotů. Britové - a asi i jiné státy - totiž počaly se zdaněním nápojů v době,kdy nápoje byly přeslazené,nikoli v momentě,kdy jsou jen nasládlé. Česko má dosáhnout spotřební daní to,co mu už uniklo. Výnos ze spotřební daně by byl mizivý.

A je dosti tristní,pokud člen Národní ekonomické rady Vlády - sociolog Daniel Prokop - čirou demagogii SZÚ vyztužuje studií PAQ Research. Cituje se z textu pod názvem: Jak danit slazené nápoje. Dobrý design vybere miliardy,sníží obezitu a administrace moc nestojí (www.paqresearch.cz/post/daneni-slazenych-napoju):

Nadměrná konzumace cukru přispívá k řadě civilizačních nemocí,jejichž léčba stojí miliardy korun ročně a snižuje produktivitu...Efektivní zdokumentovanou cestu ke snížení spotřeby cukru a spojených rizik představuje zatížení slazených nápojů spotřební daní...Ročně může přinést 2,7 miliardy korun rozpočtu a miliardy úspor zdravotních a sociálních nákladů. Zdanění by jen omezeně zasáhlo výrobce,kteří budou motivováni snižovat koncentraci cukru a prodávat neslazené nápoje. Neplatí přitom, že by zavedení daně bylo složité,ve Velké Británii stálo jen 2,4 procenta jejího ročního výběru...Zahraniční zkušenosti ukazují,že po zavedení daně klesá spotřeba slazených nápojů o zhruba 15 procent...Všechny modely motivují výrobce ke snižování koncentrace cukru ve svých nápojích. Nicméně polský model má nejjemnější nastavení sazeb daně,a tak je nejúčinnější v motivování výrobců k snižování koncentrace cukru,zejména těch s velmi vysokou koncentrací. Právě snížení koncentrace cukru v nealkoholických nápojích je hlavní záměr této daně,přidružený daňový výnos je sekundární...Výzkumná evidence ukazuje,že největší pozitivní efekt na veřejné zdraví má vázání spotřební daně na nezdravou složku. V našem případě jde o obsah cukru (a dalších škodlivých látek) v nápoji. Polský systém pracuje se základní sazbou na nápoje s jistou minimální koncentrací cukru a variabilním komponentem,který dále víc zatěžuje víc slazené nápoje. Tím pádem čím větší koncentraci cukru daný slazený nápoj má,tím je sazba daně vyšší. Spotřební daň je každopádně lepší varianta než zvyšování DPH...DPH víc zdražuje dražší nápoje,na což spotřebitelé reagují výběrem levnějších ale stejně slazených nápojů,často ještě horší kvality. A výrobci nejsou motivováni snižovat objem cukru...

J.Komárek,jenž se podílel na ubohé agitační studii PAQ Research o progresivní (kvazi)spotřební dani na nápoje,v onom rozhlasovém pořadu nevyslovil název jediného nápoje „s velmi vysokou koncentrací“ ! Omlouvá ho,že hosté Českého rozhlasu musí podepisovat „slib“,že nevyřknou ve vysílání žádnou (obchodní) značku. Šéfa výzkumné firmy PAQ Research tak trochu také omlouvá „etický kodex“ ČRo,agituje-li o nápojích „s velmi vysokou koncentrací“ v pořadu Život k nezaplacení. Nebo snad výřečný člen NERVu nakupuje kolu v nějakém „tuzexu“,nikoli v super(hyper)marketu ?! Anebo si kolu objednává přes Amazon z USA,kde ještě koly jsou (velmi) sladké ?!!

Netřeba dodávat,že ubohost studie PAQ Research spočívá v tom,že v Česku by se taková daň uvalila (jen) na nápoje s převažující nevysokou koncentrací sladké složky“,tudíž její stimulační efekt by byl nicotný. Tedy nemá-li být slazení vůbec zakázáno,což by bylo férové - narozdíl od podfuku „reformulací“ ,- ale společensky neudržitelné. Návyk na sladkou chuť jistě není českým specifikem. Evropská unie je asi největším světovým výrobcem řepného cukru,však protože je jedním z největších kontinentálních trhů - a i poněvadž řepě se pěstebně daří v mírném pásmu,nikoli v (sub)tropickém. Naši čeští agitátoři jsou tudíž fundamentalisté,kteří věří,že cukr je jen nezdravý ??! Nepochybně agitátoři přeslazených nápojů patří k těm,kteří se asketicky nevyhýbají sladkostem,doslazované kávě,nízkoenergetickým nápojům (kolám) i vysokoenergetickým nápojům (s taurinem a podobně),ale i psychomodulačním látkám. Není náhoda,že v době vystupňované placené agitace dochází k legislativnímu „povolení“ třeba „životabudiče“ KRATOM !!!!? Nemluvě o užívání drog našimi agitátory...!!!!!