POHOŘÍ ČERNOTA

Druhým rokem producenti cigaret musí opatřovat své výrobky neestetickými obaly. Odpudivé obrázky na krabičkách mají odrazovat od kouření,protože na jeho následky zemře každý druhý kuřák. Někteří kuřáci nepovažují zdravotní rizika vyobrazená na krabičkách za příliš reálná,když mezi námi zdravě a dlouze žijí kuřáci. Asi polovina lidí je pozitivně predisponována k exhalaci kouře,takže se skepsi ke zdravotním dopadům nelze divit. Prý ale spotřebitelé tabákových výrobků mají tendenci rizika zlehčovat či zpochybňovat v důsledku své závislosti na nikotinu,ale kdo se nepouští do nějakého rizika,nutno se ptát. Odpudivé obaly v kombinaci s nekuřáckým zákonem mají být obrovským úspěchem v tažení proti kuřáctví,domnívají se právnicky nevzdělaní adiktologové. Zároveň spotřební daň na cigarety stoupá rok od roku,ale světoví i evropští ideologové nekuřáctví se domnívají,že pokud se stále kouří,tak je pořád nízká. Kuřáci opravdu za svůj zlozvyk platí nadmíru,pokud náklady na léčení chorob a sociální zabezpečení nemocných jsou mnohem nižší než výnosy jenom ze spotřební daně. Miliardy korun (aspoň část) léta mohou směřovat do zdravotnictví a vědeckého výzkumu návykových látek. Neděje-li se tak,pak nikoli v důsledku hlasování kuřácké menšiny,protože i kuřáci (čtyři z deseti) už před více jak pěti lety souhlasili s nekuřáckými restauracemi (tehdejší analýza IPSOSu) a také kuřáci nesepsali petici proti razantnímu zvyšování spotřební daně. Roční výnos z daní (i DPH) v desítkách miliard korun protikuřácký zákon neospravedlňuje,ale adekvátnost další zákonné regulace právě zpochybňuje. Pokud hnusné obaly cigaret doprovází zákaz kouření ve skoro všech nesoukromých prostorách,tak už legislativa tupí zaručené lidské svobody. Vláda (se zákonodárcem) nevyčkala na výsledek (dlouhodobé) kampaně,jíž povinnost vyobrazování následků kouření byla,ale přistoupila k paušální regulaci ve veřejném prostoru. Přitom již před rokem 2017 kouření bylo omezováno zákonem (379/2005 Sb.),ale nesplnění jeho cíle v krátké době,se mělo za nedostatek zákonné regulace. Žijeme v době,kdy se často nepočítá s během na dlouhou trať,ale prosazují se zdánlivě efektivní řešení. Oba předchůdci současného ministra zdravotnictví Vojtěcha byli zároveň šéfy fakultních (mega)nemocnic. Nelze nemít zato,že nejenže byly ve střetu zájmů,ale i návrh omezování lidských svobod neměl sepisovat a prosazovat rezort,jenž se má věnovat primárně léčení. Prevence nemocí je jistě neodmyslitelná od terapie,ale v zaslepenosti fixní ideou nesmírné škodlivosti kuřáctví byly pominuty analýzy Národního protidrogového koordinátora,jenž ,asi ne náhodou,do letoška nespadal do zdravotnického rezortu. Jindřich Vobořil léta na politiky naléhá,aby se mimo striktního omezení kouření ve veřejných prostorech také zaměřili na větší vymahatelnost zákazu prodeje tabákových výrobků nezletilým,však při projednávání zákona statistiky pokut za porušování onoho zákazu nebyly relevantní. Možná úředníci,kteří křičí,že zlozvyk kouření je všem nebezpečný,vymahatelnost zákazu z roku 2006 mařili. Nebyla analyzována příčina nesnížení kuřáctví,však praktikovaná pseudotolerance nakonec vedla k utužení protikuřáckého zákona. Tvrdá zákonná úprava nakonec možná přispěla k pádu loni ještě největší vládní koaliční strany. Teska Arnoštová i ministr zdravotnictví,oba ze strany ČSSD, obhajovali zákaz kouření v restauracích a hospodách,jenž začal platit 31. května 2017.
 

V Česku zákonodárce nejdříve neprozíravě zakázal kouření na nezavřených zastávkách hromadné dopravy,čímž kuřák ztratil zpětnou vazbu od (naštvaných) nekuřáků. Loňské utvrzení regulace kuřáky vytlačuje do ryze soukromých prostor,pokud chtějí užívat tabákového výrobku za nemalý peníz důstojně. A prý si lidé s nízkými příjmy,často i s nižším vzděláním,rizika kouření uvědomují méně. Lze mít zato,že u některých obyvatel se spíše projevuje vzdor k regulaci shora. To že nejméně tři čtvrtiny kuřáků má žít v zemích s nižším či středním HDP,ukazuje,že ekonomický stimul kouření významně neovlivňuje. Výnosy z daní na tabákové výrobky jsou jenom jistými příjmy do státních rozpočtů - obdobně jako zdanění motorových paliv. Není třeba zadávat průzkumy,aby bylo prověřeno,že daňové zatížení tabákových výrobků ale nutí některé lidi přestat kouřit. Velice záleží na osobnostním založení kuřáka,spíše než na jeho příjmech. Převysoké zdanění v přítomnosti motivuje nezačít s kouřením vůbec,nemá-li člověk (s rodinou) upadnout v dluhovou past kvůli tabáku,lze si spočítat . Pokud počty kuřáků v bohatých zemích za posledních 20 let klesají,tak nikoli protože by neměli peníze na tabák,ale v důsledku jiných (nových) závislostí: pestrá nabídka alkoholu,rafinovanější nenikotinové drogy,elektronika a digitální média všeho druhu,adrenalinové sporty a široké možnosti vyžití,včetně neprudérního a netabuizovaného sexu. Závislost na něčem a víra v něco je základním ustrojením každého člověka,ne-li každé živé bytosti. Kuřáci jsou přitom menšinou,kterou lze snášet a mnozí nekuřáci snáší,poněvadž v soukromí nekuřáky často neobtěžují (kouří na balkóně a jinde). Ideologové nekuřáctví vycházejí ze statistik Státního zdravotního ústavu,který data o kouření shromažďuje (teprve !!!!) dvacet let. Tak má být vysoce alarmující informací to, že nejvíce kouří mladí lidé ve věku 15 až 24 let. Celá třetina kuřáků je obyvatelstvem v pubertálním a dorosteneckém věku,což je stěžejní důvod zpřísňující legislativy. Antikuřáctví právě stojí na bludných předpokladech. V mladém věku snad člověk zkusí mnohé špatné i dobré,aby poznal,ale má to být zapovězeno. Děti tabákové výrobky nemají ani spatřit,aby nebyli vystavovány nástrahám ďábla. Začít kouřit a zkoušet slast hulení prý je jedno a totéž. Vypěstovat si zlozvyk a přičichnout k němu se směšuje. Vlády a zákonodárci v zajetí internistů,toxikologů a adiktologů vedou svatou válku,ač stimulem k nekouření obecně není ekonomická stránka,ale ani obava ze zdravotních následků. Lze souhlasit s vědeckým zjištěním,že většina lidí, kteří nezačali s kouřením do čtyřiadvacátého roku, už intenzívně kouřit spíše nezačne,ale to nevyvrací nutnost poznávání mladých lidí. A za celou lidskou historii se zřejmě nestalo,že by od nějakého zlozvyku či pokušení odradil zákaz neb trestání,už vůbec ne nedospělé lidi. Třináctým rokem panuje „hon na lišku“: kuřák nosí „vzteklinu“,která je všeobecně nakažlivá,proto musí být vypuzen a nedoporučuje se ho dotýkat.
 

Prioritou vlády a společenské většiny,včetně lékařů,právníků,vědců,jsou nové dálnice,přitom nestačí finanční prostředky na opravu silnic a most(k)ů. Kolik finančních zdrojů na výstavbu dálnic plyne z výnosů daní na tabákové výrobky se zamlčuje. Nepůjde jistě o nemalou částku,když výnos není bagatelní,ale nápadně vysoký: vyšší než zpoplatnění mýtem !!!! Kdyby spotřební daň u benzínu (a nafty) byla tak vysoká jako u tabáku,tak by ubylo aut na silnicích,ulicích,v krajině,nelze nemít zato,ale ani Zelení to neměli ve volebním programu. A něco podobného,co se říká o kuřácích, by bylo možno říci i o automobilistech: o osobách,které jsou závislé na každodenním pojíždění ulicemi a krajinou. Žijeme s osobami,které vyjedou s autem,i když cíl cesty není kilometr daleko a je dostupná (dotovaná) linka komfortní veřejné dopravy. Denně máme co do činění s osobami,které motorovými spalinami otravují ovzduší,přetěžují komunikace a ruší v jimi projížděném území,ale výrobci aut nejsou povinni opatřovat karosérie ohyzdnými obrázky. Když řidič nastartuje motor,tak se mu automaticky zapnou světla,jímž vytváří světelný smog mimojiné,a možná i zapne rádio,ale nezazní mu z reproduktorů varování,že jde o zlozvyk,který ohrožuje ostatní,a to i nevlastníky aut. Zbytečné cesty jsou pro životní prostředí i zdraví každého mnohem nebezpečnější než inhalace nikotinu (v putykách a kavárnách). Asi ne náhodou pochází velká část toxických plynů a prachu poletujícího v ovzduší z aut. A když řidiči rychlou či nezkušenou jízdou ohrožují chodce a cyklisty,kteří mohou významně snižovat míru automobilismu,tak se vina přičítá slabším a neopatrným účastníkům provozu. Obdobně se oběti na silnicích přičítají pevným stromům,nikoli nemožnosti jezdit autem vždy s rozmyslem. Byla nedávno zavedena povinnost nosit reflexní pásky,jíž předcházela nesmyslná argumentace,že nejvíce mrtvých chodců je v noci. U kuřáckého zákona zase planul nesmyslný argument,že kuřáctví podléhají naši potomci. Nebyla snížena dovolená rychlost aut v noci a za snížené viditelnosti,ale radí se nadále řidičům,jak vidět překážku ve stokilometrové rychlosti s problikávajícími světly. Řidičství je jinou formou psychické závislosti,kterou si pěstují i ideologové antikuřáctví. Řidičství motorových vozidel nahradilo nějak škodlivé kuřáctví už v devadesátých letech. Auta,která se nezmenšují,ale spíše karosérií rostou (obliba SUV),ač není kde parkovat. Kuřáci možná vymizí,ale potřeba nových a modernizovaných komunikací ne,i kdyby auta nespalovala ropu.

     (autor textu je nekuřákem dvacet let i není závislý na jiné návykové látce)