Fóbie ze stromů u silnic není léčitelná jejich vymýcením z dohledu
Mýtné se má rozšiřovat z dálnic na ostatní silnice,ale dodnes prostředky vybrané z (elektronického) mýta nesměřují do zeleně. Z mýtného se prvotně betonuje a asfaltuje. A kácení alejí u silnic i polních cest v zájmu automobilismu nebylo jen krátkou epizodou zaslepenosti silničních úřadů. Každá havárie,jež skončí smrtí po nárazu vozidla do stromu,zvětšuje společenskou fóbii ke stromové vegetaci u silnic. Ideologie mýcení stromů u vozovek se přiživuje s každým rokem. Od doby,co ovoce ze silničních stromořadí ztratilo dobrou pověst (vědomí o výskytu olova v něm) a banány i pomeranče sycené vitamíny jsou na pultech obchodů po celý rok,tak slívy,jabloně i hrušně u cest vymírají skoro bez povšimnutí. Ještě se děsíme,když se vykácí lipoví či topoloví velikáni,ale odklízení mrtvých ovocných stromů se má za nutnost. Obnova (náhradní výsadba) přitom vázne,poněvadž ledabylost a nezájem se nesankcionuje. A když se přece jen vysazuje,tak se o zeleň skoro nikdo nestará. Správci silnic nepečují o zeleň,ale dělají úklidové práce. Pokud nevykácí kus aleje,tak stromy jenom oklesťují,až jsou z nich odepsané pahýly. Stovky nezaměstna(tel)ných a odsouzených zároveň léta ubíjí vyměřený čas zametáním ulic,ale k užitečné práci pro zeleň mají červenou. Technické,právní a další překážky pěstění na veřejném prostranství znemožňují. Je více těch,kteří vědí,co stromy a další vegetace potřebuje,aby nám poskytovaly kyslík a stín,ale málo těch,kteří celoroční péči reálně provádí. A to ještě policejní vyšetřovatelé pracně nezjišťují,kolik z mrtvých řidičů na úpatí stromů jsou sebevrazi. Lze mít zato,že na českých silnicích nemálo lidí páchá sebevraždu,ať už z nezbytí či hazardu, a stromy jsou nechtěným cílem poslední jízdy. Samozřejmě se pomíjí fakt,že nezvládnutí řízení bez nárazu do stromu neznamená nepřijít o život: auto kutálející se do pole tělo také decimuje. Stromy jsou jen letitým zdrojem nevraživosti automobilistů - vedle chodců,cyklistů a zeber. Strom po nárazu většinou přežije,proto zůstává neodbytným terčem neprozíravých útoků silničních úřadů a BESIPu. Všichni automobilovým řidičům nepohodlní jsou však důsledkem doktríny plynulosti,jinak řečeno rychlosti, a maximální bezpečnosti na silnicích .
Není namístě uzavírat kompromis s ideology nevadících stromů,protože by znamenal přistoupení na životní návyky lidí se závislostí na řízení,a s větší či menší fóbií ke stromům. Za 25 let Česko už přišlo o tak rozsáhlé množství stromové vegetace v krajině i městech,že by kompromis byl pokračováním slepé cesty do pustiny,která se kolkolem šíří,přestože vzhledem k zvýšené produkci uhlíku v atmosféře zeleň náramně bují. Nelze ustupovat požadavku,aby stromy byly až za příkopy,jako mají stát bilbordy stát až 50 metrů od dálnic,protože by se musely vyvlastňovat vozovkám sousedící pole a louky. Mělo by být naopak uzákoněno,že součástí každé dlouhé (tělesa) vozovky je stromová vegetace. Měla by být zakázána reklama na ladnou jízdu krajinou,protože svádí k následnému nebezpečnému chování v silničním provozu. Nebylo by to nic nestandardního,když třeba s kuřáctvím,jiným typem závislosti,se bojuje také legislativními prostředky rdousícími lidské svobody. A každý vykácený i odumřelý strom by měl být nahrazen sloupkem,či aspoň patníkem,jako mementem,pokud nejsou k dispozici mladé stromky a jejich pěstitelé na pracovním trhu. Stromům nevadí,když jsou očurávány pejsky,ale lidem,kteří chápou systémové služby zeleně,by se neměly nechat očurat pseudoargumenty závisláků na řízení aut. Stromům rovněž nevadí,když se je lidé pokouší vytlačovat z okolí dráhy vozidla,ale keře nenahradí funkce stromů. K.Čapek v roce 1934 ponoukal (sloupek „Dobrá práce“) k nepromeškání velké příležitosti - k užitečné práci,jež by byla svěřena chronicky nezaměstnaným: Místo hladových zdí starost o stromoví,jež by byla starostí o bonitu našeho podnebí. Je zde pracovní úkol pro tisíce lidí a tomu úkolu se říká zalesňování…Jde o to,aby všechny krajiny,kterým říkáme naše,byly protkány stromovím,kdekoliv je možno. Pravda,že myslím přitom i na tu krásu…není lhostejno,zda v kraji padá na lidi nuda a vyhýbájí-li se jeho fádním cestám…byla by to péče o budoucnost naší národní půdy…Práce pro budoucnost,to už samo sebou znamená důvěřovat v tu budoucnost… V 21.století je úkolem promyšlené zadřevňování měst,ale i okrajů silnic a cest. Nežijeme v divočině (a lesích),v kterých si příroda sama s údržbou poradí,ale právě okolo komunikací a na komunikacích,proto stromoví je neodlučitelným „mobiliářem“ a starost o ně normální denní činností.
Kompromis s opilým není možný. Opilého nutno nechat vyspat z kocoviny. Ti,co vymýšlí projekty silnicím nenebezpečných stromů,jsou nejen psychicky závislí na každodenním pojíždění autem,ale jsou tou drogou nepřetržitě opilí. Jejich argumenty zní jako od toho,kdo by měl řídit (pít) s rozumem,ne-li abstinovat. Od policie nelze očekávat nic jiného,než aby autoritativně a důsledně vymáhala dodržování pravidel silničního provozu. Policejní praxe a konvence alkohol za volantem už netolerují,ale návyk k jízdě vozem,a to nepřiměřené situaci a podmínkám,je stereotypem,který ohrožuje vše v blízkosti vozidel. Velkým kompromisem společnosti s nebezpečnými řidiči je to,že přestupek neznamená doživotní odnětí řidičského průkazu,a to ani po dosažení dvanácti bodů. Nelze však akceptovat mýcení užitečných stromů u silnic a cest,nejeden lidský život přesahující.