NP ČESK(o Sask)É ŠVÝCARSKO neleží v horách
Periodikum Ochrana přírody (4/2022) červencový požár v NÁRODNÍm PARKu ČESKÉ ŠVÝCARSKO analyzovalo takto: Plošné vymezení požáru se z velké části shoduje s územím rozsáhlých holosečí. V národním parku vznikly před rokem 2019 v důsledku zasahování proti kůrovci. Zdá se být zřejmé,že holoseče šíření požáru nezabránily,ale mohly mu i napomoci,jakkoliv se to může jevit nelogické. Jedná se o prostředí mimořádně vysychavých písčitých půd, kde na jižně exponovaných holinách a obnažených skalách teplota půdního povrchu v létě stoupá až k 60 °C. Lze mít zato,že zásadním faktorem letošního požáru byla vysoká vrstva udusaného steliva na již beztak suchých půdách.
Zásadní je historie území NPČŠ,jak ji nastínil autor analýzy: Hlavní příčiny požáru ale sahají až stovky let do minulosti. Působením člověka mají lesy v národním parku zcela nepřirozenou skladbu...Přesně před sto lety padly prakticky veškeré smrkové lesy Českého Švýcarska za oběť bekyni mnišce, vysázen byl bohužel opět převážně smrk...S tím Jan Zeman kritizoval lesnickou činnost NPČŠ (https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jan-zeman-nicivy-pozar-v-narodnim-parku-ceske-svycarsko-je-selhanim-jeho-spravy): Těžkým úkolem pro správu nového národního parku bylo provést konverzi nepůvodních lesních porostů smrku a vejmutovky na porosty přirozené druhové skladby. Výchozí situace říkala, že k tomu bude nutná trpělivá pečlivá práce po dobu asi 200 let, tj. dobu dvojího obmýtí smrku ztepilého v nížině, a za podmínky, že nenastanou mimořádné nepříznivé okolnosti. První plán péče o národní park počítal s konverzí druhové skladby lesních porostů za pouhých 90 let. To samo o sobě bylo značně riskantní. Kdyby se ale podle tohoto plánu postupovalo, nemusel být požár v NPČŠ zdaleka tak ničivý.
Lze nesouhlasit s vývody Jana Zemana v témže textu: Velkým problémem byla i politika bezzásahovosti, uplatňovaná od roku 2017 v NPČŠ zcela bezhlavě. Ekologové ignorují zásadní skutečnost, že zničení dospělých lesních porostů na velkých plochách znamená zásadní podlomení mimoprodukčních funkcí lesa, a to nejméně na 30 let. Politika bezzásahovosti správy NPČŠ tak zdevastovala významnou část smrkových lesů v severních Čechách. Pokud lesnická práce v NPČŠ nebyla devastační,tak rigidně napodobovala lesnictví v celoročně vlhkém horském prostředí národních parků. Správci a experti v NPČŠ profesně selhali: paradigmata péče o horské (zamokřené) („pra“)lesy přenesli do nehorského prostředí. Takže přecejenom není daleko od pravdy kritika tupé bezzásahovosti.
Anebo Správa NPČŠ přivodila požár úmyslně,čemuž lze přitakat po přečtení onoho textu Jana Zemana:
Současně se správa NPČŠ rozhodla kůrovcem zabité stromy nechat stát na místě, pokud neohrožovaly provoz na silnicích či turistických stezkách. Tak se na nevelkém území NPČŠ nahromadilo asi 2-2,5 miliónů kubíků suchého smrkového dřeva. Představitelé samospráv Krásné Lípy a dalších obcí marně varovali, že to povede k obřímu ničivému požáru. Správa NPČŠ ale všechna varování ignorovala. V NPČŠ někteří ekologové žádají neprodleně zavést na ohněm devastované ploše bezzásahový režim. Podivný experiment se podle nich podařil (ani asi 400 miliónů korun vynaložených na hašení požáru prý nestojí za řeč, o vyčerpaných a nejednou i zraněných hasičích nemluvě) a je důvod otvírat šampaňské. Někteří se přitom pohoršují, že všichni starostové obcí na území Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko odmítají vyhlášení národního parku Křivoklátsko na pětině území CHKO. Prý co si to ti starostové dovolují. Správa NPČŠ vyhodnotila starší drobné požáry v NPČŠ, způsobené neukázněnými návštěvníky,jako prospěšné pro zvyšování biodiverzity.Zaznamenali jsme i další podivné představy na správě NPČŠ: stojící suché smrky prý nemohou hořet. Žádná rezignace na funkce, jak by se po takovém průšvihu u slušného státního úředníka ve slušné společnosti čekalo.
Tak Zdeněk Patzelt v onom periodiku analýzu požáru v NPČŠ uzavřel optimistickými slovy o moci přírody: Na území národního parku v budoucnu nevyhnutelně dojde k dalším požárům, byť nejspíše nedosáhnou takového rozsahu – ve východní části NP jsou příznivější vlhkostní poměry a konfigurace terénu. Určitě je ale třeba odmítnout zaznívající požadavky na odstranění veškerých souší z celého NP, což by ničemu nepomohlo, je to však potřebné srozumitelně vysvětlit. Zcela nezasahovat ale také není možné, nutná jsou opatření především v okolí sídel a infrastruktury, kde se ostatně s úplnou bezzásahovostí nikdy nepočítalo. Přírodní procesy by proto neměly být strašákem, protože samovolný vývoj určitě neznamená nic nedělání tam, kde je to nutné.
Totální zkázu tamější přírody megapožár jistě neznamená,ale je skandální,když ředitel NÁRODNÍho PARKu ČESKÉ ŠVÝCARSKO nerezignoval na svou funkci - nejpozději po uhašení rozsáhlého požáru. Pan Pavel Benda musel být odvolán ministryní,která podivně -o nějaký týden později - podala demisi. Přírodovědec Pavel Štorch se Ředitele zastal (ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/pavel-storch-par-postrehu-periferni-postavy-ceske-ochrany-prirody-k-odvolani-reditele-np-ceske-svycarsko-pavla-bendy),ale pomíjí stěžejní fakt,že NPČŠ neleží v horské vysýchavé krajině. Rovněž tak expert rýpavými otázkami - A opravdu souvisí lesní požáry s kůrovcem? Nesouvisí hlavně s borovicí? - zamlčuje,že lýkožrouti si od jisté doby „pochutnávají“ netoliko na smrčinách,když jim (dávno) zmizel konkurent Bekyně mniška.